Recenze

Muzikálová řezničina ďábelského holiče
vydáno: 20.4.2021, psáno z představení: 16.10.2018
foto: Martina Root
foto: foto: foto: foto: foto:
Zatímco na Broadwayi se Sweeney Todd poprvé objevil už v roce 1979, u nás neměl dosud ďábelský lazebník z Fleet Street na růžích ustláno. Plzeňská inscenace je první plně profesionální inscenací na českých scénách, atraktivní námět známý především díky filmovému zpracování Tima Burtona s Johnnym Deppem v hlavní roli na Malé scéně připravil režisér Lumír Olšovský.

Londýnský holič Benjamin Barker byl neprávem odsouzen na galeje, aby si zlotřilý soudce mohl přivlastnit jeho ženu. Po letech se Barker vrací do Londýna a pod jménem Sweeney Todd osnuje pomstu, jejímž prostředníkem má být dobře nabroušená břitva. Na jeho pomstychtivosti hraničící s šílenstvím pak může profitovat i jeho bytná Lovettová, jejíž masové koláčky se stávají vyhlášeným zbožím.

Hororová historka jak ze starých šestákových románů je atraktivním námětem, Sweeney Todd ale není muzikálovou jednohubkou, vyžaduje náročnějšího posluchače. Hudba Stephena Sondheima má blízko k rockové opeře, hezky podbarvuje děj, divák se do ní ale patrně nezamiluje hned na první poslech, jelikož neobsahuje melodie, které by po představení nedostal z hlavy. Sondheim naopak často pracuje s disharmonií a disonancí. Hudební nastudování Jiřího Petrdlíka je přesné, komorní orchestr provází herce pěveckými čísly i ztišenými momenty. Náročnost tohoto muzikálu spočívá i v pěveckých partech, možná ani tak ne co se týče rozsahu, ale určitě co do schopnosti přesné intonace a artikulace. Tomu naštěstí v plzeňské inscenaci pomáhá povedený překlad Hany Novákové, až se nechce věřit, že je to její první překlad uvedený v profesionálním divadle.

Sweeney Todd není muzikál přehnaně zalidněný, vejde se proto i na Malou scénu, kde scénograf Dave Benson vytváří špinavý a nebezpečný svět londýnských uliček, čiší z nich bída, která je živnou půdou pro pokroucené charaktery postav. Asi poněkud zklamán bude odcházet divák očekávající nějaké výraznější choreografie, Sweeney Todd je v tomhle ohledu velmi střídmý.

Režijní pojetí Lumíra Olšovského střídá grotesknost s naturalismem. Postavy jsou bílé nalíčeny, company představující londýnské žebráky se po jevišti pohybuje stylizovanými trhanými pohyby, občas poruší čtvrtou stěnu mezi jevištěm a hledištěm a zlehka zapojí do hry i diváky. Krvavých scén se Olšovský také nebojí, když ďábelský holič podřezává krky, na diváky v prvních řadách dopadají kapky vody, během přestávky se sálem začne linout vůně masových koláčků paní Lovettové... Všechny tyhle drobnosti pomáhají budovat morbidní atmosféru.

Jozef Hruškoci pojal titulní postavu jako chladného mstitele, působí cílevědomě, dokáže si zdůvodnit, proč rozjede vražedné šílenství, které už nedokáže zastavit a které ho připraví o šanci na nový život. Temné tóny hlavní postavy v jeho podání zřetelně vystupují na povrch, když se k tomu přidá ještě bezchybný zpěv, lze konstatovat, že byl Hruškoci pro Todda tou správnou volbou. Ještě zajímavější je ale možná Stanislava Topinková Fořtová v roli paní Lovettové. Pod maskou bodré domácí se skrývá vypočítavá žena, která se pro oživení svého byznysu neštítí jít doslova přes mrtvoly. Pavel Klimenda zaujme jako mladý a zpočátku dost naivní Tobias, Kateřina Falcová bez problémů zvládá pěvecky náročný part soudcovy schovanky Johanny, škoda, že tahle postava nemá ve hře větší prostor.

Divadlo J. K. Tyla se pustilo do nesnadné látky, ale risk se vyplatil. V Plzni nabízí zajímavou, i když náročnou muzikálovou podívanou, která bortí některé žánrové stereotypy. Sweeney Todd dokazuje, že je muzikálový soubor pod vedením Lumíra Olšovského v dobré kondici.

Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.