Krev na krku kočky

Na činohru pro mě i vcelku slušně alternativní. Ale to si nestěžuji, naopak mi to přišlo dosti povedené. Mimozemský pohled na mezilidské vztahy, spíše na tu temnější stránku. Sled výstupů a scén, jenž rozhodně dokáží upoutat. Místy více bizarní, místy trochu divné, ale nikdy ne nudné. Utkví to v paměti a dá o čem přemýšlet, což není málo. Herecky dobře vyrovnané, žádný slabší výkon tam nebyl, naopak řada z nich zaujme. Celkově počin co stojí za vidění.

Do textu promítl R. W. Fassbinder své postřehy, resp. svůj názor na fungování společnosti. Situace, jimž přihlíží a posléze do nich proniká „mimozemšťanka“, se skládají v pesimistický obraz, bohužel v mnohém pravdivý. Dramaturgicky a režijně pečlivě vyložené, promyšlená koncepce zaujme prací s prostorem i nápaditým závěrem. Hra je sledem kratších situací, v němž se opakují typy postav, což vyžaduje specifický herecký přístup. Ten si studenti osvojili a nezalekli se ani explicitnějších výjevů.

Inscenace velmi trefně zobrazuje panoptikum všech možných nefunkčních mezilidských vztahů, jejichž dysfunkce výrazně vynikají v konfrontacích s Phoebe, cizí bytostí, jež slovům rozumí, a přesto zůstává ztracená. Absurdita a obludnost vyplouvá na povrch postupně, po první třetině naprostého bloudění zejm. v momentech, kdy poslouchá a učí se, i na konci, kdy naučené používá, aby se stejně znovu ocitla mimo celou společnost. Fantaskní existenciální závěr už toto trvalé odcizení jen zesiluje. Výrazné výkony A.Glässnerové, K.Jedličkové, B.A.Mikeshové a G.Maiella.

65 %. Inscenace je nejsilnější v momentech, kdy se humor daří udržet v linii ironizující. Naopak pasáže, v nichž se začíná sklouzávat spíše k parodii znepřehledňují do jisté míry děj. Gradačně působivě zafunguje finální párty, jejíž průběh neradno prozrazovat, to si každý divák musí odprožít po svém (já ještě teď cítím, jak mi jedna z postav prozkoumala krční tepnu). Během ní se totiž neotřele podaří umocnit protestní tón a poselství textu, který je především obžalobou vyprázdněných gest, slov a frází pozérské a povrchní společnosti neschopné funkčních vztahů a konstruktivní komunikace. Nelze nezmínit též promyšlenou práci s prostorem.