Karolina Such

Inscenace režiséra Mariána Amslera mi připadala až moc seriózní vzhledem k Woolfové románu a látce. Místy je to jen líbivé a popisné. Od Komedie a dramaturgyně Lenky Dombrovské jsem čekala větší razanci v textu, asi tak jako je to v poslední scéně inscenace. Překvapivě málo punková je i hudba Berlin Manson. Orlando Vojtěcha Franců je ale opravdu skvělý. Herecky slabší a neuvěřitelní jsou Tomáš Krutina a Eva Salzmannová.

Hodně špatná inscenace. Režisér Jan Horák zde zbytečně tlačí na pilu a vytváří kýčovité scény se zcela prázdným sdělením (Rusové sice mají hrdost, jsou heroičtí, ale taky jsou pěkně násilničtí a vidíme to i dnes), herci přehrávají a pitvoří se (především Jiří Svoboda a Natálie Řehořová jsou k nepřežití). Více tajemství a méně "ruského klišé" by bylo dobré uplatnit i ve vizuální stránce.

V inscenaci Vlada Troitského je až moc patosu, považuji ji za dost nemoderní, a to hudebně i výtvarně. Neznám románovou předlohu, ale nechápu, jak inscenace mohla mít dvě dramaturgyně Simonu Petrů a Annu Turlo, když nedává valný smysl, textu je málo, není srozumitelný a propojený. Herecky (až na Oresta Pastucha a Veroniku Janků) a tanečně je to slušné, hudebně moc ne.

Moc krásná inscenace, skvělé výkony Jana Kolaříka a Markéty Matulové. Hodně smutku a poezie i naděje! Trošku zdlouhavé bylo představení v druhé části, ale zažila jsem opravdovou radost z divadla. Režisérka Anna Davidová opět předvedla, že umí vytvořit niternou inscenaci.

Byla to pro mě nesrozumitelná kopa náhodně pospojovaných režijně-scénografických nápadů, které neměly žádnou hloubku, žádnou sílu, žádnou poetiku. Příběh se mi bohužel nespojil a neoslovil mě. Zbytečné podle mě bylo obsazení Petra Uhlíka. Ivana Uhlířová se ocitla ve své obvyklé škatulce.

Na mě to také bylo moc hrubé, oplzlé, prvoplánové, a to herecky, vizuálně i režijně. Je to křik Jana Nebeského, pod kterým se ztrácí sdělení a intimita.

Proti hrůzné inscenaci Návrat krále ve Švandově divadle je to sukces roku. Je to existencionální, je to bez pozlátka a laciných vtípků (tyhle vtipy jsou hodně ironické, trapné, dlouhé a rozhodně ne pro všechny), vlastně i bez toho Gotta to je... Není to dokonalé, ale přístup Erbese a Jedináka mi je mnohem bližší než hrubost Čermáka. A moc dobrá je Kateřina Císařová.

Hodně jsem se nudila, místy mi bylo trapně. Herci rozhodně nebyli skvělí, takové utíráni nosu židlí jsem dlouho v pražských divadlech neviděla. Jakub Čermák podle mě neumí pracovat s profesionálními herci a rozhodně není velký intelektuál - soudím podle textu, který si k inscenaci napsal.

Líbilo se mi vedení příběhu - na začátku svatba, na konci pohřeb. A i když byla inscenace zaměřená hlavně na obrazy a živou hudbu, tak z toho dýchala poezie (smutek, intimnost a něžnost). Je to život v kostce - zrod, láska, zodpovědnost a smrt. Ocenila jsem použití pohádky i díla Orbis pictus. Podmanil si mě étos starých němých filmů s živým hudebním doprovodem. A abych nezapomněla - oba herci (Dan Kranich a Jan Strýček) jsou moc charismatičtí!

Inscenace Kamily Polívkové má mnoho slabin a moc režijních pozlátek. Jan Cina je ale opravdu moc dobrý a taková témata jsou v českém divadle potřeba.

Byla jsem ve Stavovském divadle po dlouhé době a dlouho tam zase nepůjdu. Tohle je inscenace z minulého století. Při mnoha scénách mi bylo trapně - především při tom kýčovitém padání listí. Michal Vajdička zkrátka není režisér, který by mi byl blízký. A Dejdar v Národním? To má být vtip?

V této inscenaci nefunguje vůbec nic. Scéna je opravdu ošklivá a hlavně neekologická, vůbec nechápu, jak to mohlo scénografku napadnout a proč jí to někdo dovolil realizovat. Text je zdlouhavý, není jasné, proč je divákům předváděn, co na něm režisérku či dramaturgyni zaujalo, je to jen nudná deklamace. Slušně hraje a zpívá Martina Jindrová, ale v inscenaci Já, Johan/a je mnohem lepší. Ze židle vás zvednou (vzteky) jen amatérské výkony Sáry Affašové, Tomáše Milostného a monotónní hraní Evy Salzmannové. Není divu, že na první repríze byla obsazena asi polovina sálu.

Inscenace mě příliš neoslovila. Dramatizace Mariána Amslera je rozvláčná, na některých místech nejsou dialogy ani příliš přirozené či úderné. Kameru pokládám za nezbytnost "moderního divadla", ale menší technické nedokonalosti a odosobnění "zapojení techniky" deklasují. Jinak tento Mefisto moc moderní není. Je to klasická činohra, ve které hraje dobře jen Robert Mikluš, ostatní tak nějak standardně. A má to opravdu příšernou choreografii, která snahu všech degraduje.

Text opravdu není o česko-ukrajinských vztazích. Je to spíš hříčka z českých dějin, ve které autorka Simona Petrů bez větší hloubky hledá paralely s Ukrajinou. Režisér Orest Pastukh to pak režíruje s obrovským patosem, takže to nakonec není ani vtipné, ani apelativní.

Nerozuměla jsem tomu, co se snaží Janek Růžička říci, taková kabaretní pseudointelektuální patlanina, a to obecně queer inscenacím fandím. Nemá cenu cokoli dalšího dodávat, snad jen - strašný a zbytečný zážitek.

Na mě to bylo moc expresivní, nebo tak nějak uřvané... A děj tedy nic moc zajímavého, i když asi rozumím, proč si ho režisér Štefaňák vybral pro svou úpravu.

Nudná inscenace, strašně jednostrunná, bez emocí, rušivé přesouvání schodů, prázdní herci. Závěr bez nějakého poslání. Promarněná šance udělat velké divadlo.

Absolutně nechápu to hromadné nadšení. Vždyť současný diskurz je úplně jiné. Mě osobně vtípky v inscenaci urážely. Herecké mrcasení Petříka a Rajmonta bylo k nepřežití. Tenhle humor a estetika by byly mimo i před půl stoletím. Brak a nebezpečná inscenace.

Je to opravdu strašně dlouhé a místy se podle mě nějak nesetkává slovo a obraz, nejedná se o nejlepší aktualizaci. Herecky nevyvážené - Michal Kern a Denis Šafařík skvělí, ostatní dost podprůměrní, tristní Tomáš Procházka. Ale alespoň je jasné, o co režisérovi Jakubu Čermákovi jde a je moc dobře, že se queer divadlu věnuje.

Rozhodla jsem se udělat si představu o queer inscenacích v Praze a tito Nejbližší jsou naprosto mimo dobu a společenskou situaci. Vždyť to je text, který by možná rezonoval v devadesátkách na oblasti. Opravdu není aktuální a vtipný! Možná tak pro heterosexuální šedesátníky, kteří mají vymyté mozky televizí. Příšerná inscenace plná trapných vtípků, režijních a hereckých klišé.

65 %
Těšila jsem se, protože jsem viděla inscenaci v Globe, a ta byla tak autentická! Česká inscenace má dobrý překlad, oceňuji super název, podařené jsou taky hudba a bojové choreografie. Herectví je slušné u většiny a dobré u Jeništy, Jindrové a Humpolce. Problémem je podle mě povrchní režie. Vrzgula vytvořila estrádu s drag queen vedle toho postavila vyprávěcí monology, ve kterých Jindrová místy působí monotónně. Režisérka ani nevyužila potenciál Talagy, jeho postava nemá opodstatnění. Stejně díky za společenský postoj.