Kniha nocí

Lektorský úvod pomohl, ale i tak jsem se sem tam neorientoval. V tomto případě to ale příliš nevadilo, protože se po vizuální a hudební stránce jednalo o výjimečnou podívanou. Všichni z účinkujících měli dostatek prostoru a ukázali svou multifunkčnost (herectví, zpěv, hra na hudební nástroj, pohyb). Příjemná je také délka 1:20, která je u této inscenace tak akorát.

V inscenaci Vlada Troitského je až moc patosu, považuji ji za dost nemoderní, a to hudebně i výtvarně. Neznám románovou předlohu, ale nechápu, jak inscenace mohla mít dvě dramaturgyně Simonu Petrů a Annu Turlo, když nedává valný smysl, textu je málo, není srozumitelný a propojený. Herecky (až na Oresta Pastucha a Veroniku Janků) a tanečně je to slušné, hudebně moc ne.

Líbila se mi výtvarná stránka.

Forma nad obsahem (není to divadelní představení ale spíš performance hodna Jatek).
Monologů ani dialogů tam mnoho není a když už jsou, tak vlivem světel ani nevidíte hercům do obličeje. Tedy vůbec nelze hodnotit herectví, jen audio-vizuální stránku (vizuální je zdařilá, audio je už horší - o dost).
O. Pastukh velice amatérský výkon.

Krasne propojojeni Ceske a svetove kultury. Moc dekuji :)

Divadlo poezie, poetismus, magický realismus, lidové písně - ukrajinské i české.
Ostré světlo se prodírá mlhou a krade hercům tváře - zbývají siluety. Siluety lidí, siluety příběhů, siluety pocitů.
Projekce, jaké jsem ještě nikdy neviděl, igelit vlající ve větru, souhra a dokonalé soustředění. Fragmenty lidských osudů, které zrodila noc.
Metafory, střípky textů, pomalé plynutí času střídají prudké poryvy energie.
Nádherně zpívají kompletně všichni. Žasnu, s jakou bravurou to všechno zvládá T. Dalecký, a jsem šťastný, že se na jeviště vrátila D. Toniková.
90 minut příběhu, který si každý musí poskládat sám. 90 minut bolesti i krásy.

Lektorský úvod pomohl, ale i tak jsem se sem tam neorientoval. V tomto případě to ale příliš nevadilo, protože se po vizuální a hudební stránce jednalo o výjimečnou podívanou. Všichni z účinkujících měli dostatek prostoru a ukázali svou multifunkčnost (herectví, zpěv, hra na hudební nástroj, pohyb). Příjemná je také délka 1:20, která je u této inscenace tak akorát.

V inscenaci Vlada Troitského je až moc patosu, považuji ji za dost nemoderní, a to hudebně i výtvarně. Neznám románovou předlohu, ale nechápu, jak inscenace mohla mít dvě dramaturgyně Simonu Petrů a Annu Turlo, když nedává valný smysl, textu je málo, není srozumitelný a propojený. Herecky (až na Oresta Pastucha a Veroniku Janků) a tanečně je to slušné, hudebně moc ne.

Líbila se mi výtvarná stránka.

Forma nad obsahem (není to divadelní představení ale spíš performance hodna Jatek).
Monologů ani dialogů tam mnoho není a když už jsou, tak vlivem světel ani nevidíte hercům do obličeje. Tedy vůbec nelze hodnotit herectví, jen audio-vizuální stránku (vizuální je zdařilá, audio je už horší - o dost).
O. Pastukh velice amatérský výkon.

Krasne propojojeni Ceske a svetove kultury. Moc dekuji :)

Divadlo poezie, poetismus, magický realismus, lidové písně - ukrajinské i české.
Ostré světlo se prodírá mlhou a krade hercům tváře - zbývají siluety. Siluety lidí, siluety příběhů, siluety pocitů.
Projekce, jaké jsem ještě nikdy neviděl, igelit vlající ve větru, souhra a dokonalé soustředění. Fragmenty lidských osudů, které zrodila noc.
Metafory, střípky textů, pomalé plynutí času střídají prudké poryvy energie.
Nádherně zpívají kompletně všichni. Žasnu, s jakou bravurou to všechno zvládá T. Dalecký, a jsem šťastný, že se na jeviště vrátila D. Toniková.
90 minut příběhu, který si každý musí poskládat sám. 90 minut bolesti i krásy.

Líbila se mi výtvarná stránka.

Divadlo poezie, poetismus, magický realismus, lidové písně - ukrajinské i české.
Ostré světlo se prodírá mlhou a krade hercům tváře - zbývají siluety. Siluety lidí, siluety příběhů, siluety pocitů.
Projekce, jaké jsem ještě nikdy neviděl, igelit vlající ve větru, souhra a dokonalé soustředění. Fragmenty lidských osudů, které zrodila noc.
Metafory, střípky textů, pomalé plynutí času střídají prudké poryvy energie.
Nádherně zpívají kompletně všichni. Žasnu, s jakou bravurou to všechno zvládá T. Dalecký, a jsem šťastný, že se na jeviště vrátila D. Toniková.
90 minut příběhu, který si každý musí poskládat sám. 90 minut bolesti i krásy.

Forma nad obsahem (není to divadelní představení ale spíš performance hodna Jatek).
Monologů ani dialogů tam mnoho není a když už jsou, tak vlivem světel ani nevidíte hercům do obličeje. Tedy vůbec nelze hodnotit herectví, jen audio-vizuální stránku (vizuální je zdařilá, audio je už horší - o dost).
O. Pastukh velice amatérský výkon.

Lektorský úvod pomohl, ale i tak jsem se sem tam neorientoval. V tomto případě to ale příliš nevadilo, protože se po vizuální a hudební stránce jednalo o výjimečnou podívanou. Všichni z účinkujících měli dostatek prostoru a ukázali svou multifunkčnost (herectví, zpěv, hra na hudební nástroj, pohyb). Příjemná je také délka 1:20, která je u této inscenace tak akorát.

V inscenaci Vlada Troitského je až moc patosu, považuji ji za dost nemoderní, a to hudebně i výtvarně. Neznám románovou předlohu, ale nechápu, jak inscenace mohla mít dvě dramaturgyně Simonu Petrů a Annu Turlo, když nedává valný smysl, textu je málo, není srozumitelný a propojený. Herecky (až na Oresta Pastucha a Veroniku Janků) a tanečně je to slušné, hudebně moc ne.

Krasne propojojeni Ceske a svetove kultury. Moc dekuji :)