Nejbližší

Autor J. Harmon vystihl životní stav třicátníka, jehož blízcí přátelé zakládají rodiny, on tím o ně tak trochu přichází a prohlubují se v něm pocity osamění. Náměty podobného druhu jsou zpracovávány často, bonusem této hry je její osvěžující humor a autorovy detailní postřehy ze života, které divákům mohou leccos připomenout. Z inscenace Činoherního klubu je poselství hry zřetelné. Realizaci režisérky T. Říhové, ani výkonům dobře vedených herců nelze mnoho vytknout. (Na repríze v dubnu 2024 měla inscenace kratší stopáž a možná byly poupraveny i výstupy babičky.) Pochvalu si též zaslouží nápady scénografa J. Tereby a hudba M. Štrunce.

Milá inscenace, v první polovině velmi svěží, vtipná, v druhé o něco vážnější. Jak tvůrci sami uvádějí, o problémech a lidech, s nimiž se každý dokáže ztotožnit. To ano. Rovněž ovšem od první rozlučky se svobodou a tedy od prvních scén plně předvídatelná a odhadnutelná, takže tou největší devizou jsou v ní herecké výkony, které inscenaci také táhnou - v čele s Jakubem Burýškem. Potěšila mě i jednoduchá a přesto efektní scéna a myslím, že inscenaci dost prospělo zkrácení (20 minut).

65 %. Dobrý výběr hry, jejíž téma se dotýká (nejen) třicátníků. Zaujala mě zejména výborná první část nesoucí se v duchu bezstarostného životního mejdanu (skvělá hudba M. Štrunce), kterou střídá bohužel místy zbytečně zacyklená druhá vážnější část (hlavně v bolestínských promluvách hlavní postavy). Zde spatřuji zásadní dramaturgický problém. Radost pohledět byla na sehraný tým mladých herců Činoherního klubu, jimž suverénně vévodil J. Burýšek. Do angažmá se lépe uvést nemohl. Škoda, že tuto skvělou hereckou souhru strhává dolů nepřesvědčivé herecko-režijní pojetí babičky. V tomto balení by bylo lepší dané scény z inscenace raději vyškrtnout.

Samotné téma "hledání životního partnera" není příliš originální, nicméně zdejší pojetí zaměřené více na vztah hrdiny k nejbližším přátelům, přináší dostatek zajímavých scén a myšlenek. Od samotného začátku má inscenace dobrou energii, zaujme a často též dobře pobaví. Opravdu velkou zásluhu na tom má geniální výkon J. Burýška, jenž se své role zhostil nadmíru skvěle. Všechny 3 dámy mu pak velmi zdatně sekundují. Snad jen samotný závěr mohl přijít o něco dříve, zbytečně to ke konci ztrácí energii. A bohužel scény s babičkou, takto ztvárněné, na mě působily spíše rušivě. Naopak ještě pochvala pro doprovodnou hudbu. Celkově povedený počin. 75%

65 %. V tragikomickém příběhu single třicátníka, kterému se vdává jedna kamarádka za druhou, čímž intenzivní jeho pocit osamění, exceluje suverénním výkonem Jakub Burýšek, mimořádný herecký talent své generace. Všichni kolegové v rámci celého obsazení s ním skvěle partneří, vyjma Jany Břežkové, která poetiku dojemných rozmluv vnuka s babičkou vyloženě pohřbívá neadekvátním hlasovým projevem. Komplexním součtem se však každopádně jedná o zajímavou inscenační výpověď reflektující potřebu vzájemného spolusdílení našich životních problémů a pocitů, stejně jako význam nesnadného umění nejen naslouchat, ale především pak též druhého správně slyšet.