PRAHA
aktuální festivalyProfil uživatele
JirkaS
Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.
Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
VolbyDivadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Hodnocení
Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (145)
Helena Grégrová: 17 % (160)
Iva Bryndová: 18 % (117)
Lukáš Dubský: 18 % (139)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 12.7.2020)
Nesmrtelný klasický text se v podání Městského divadla Brno servíruje v absolutní klasické podobě prost byť jen jediné modernizace. A já tleskám! Takhle chci tuto klasiku vidět, bez toho, aby mi režiséři předkládali své různé výklady a modernizace. Na letní scéně Biskupského dvora příběh krásně rezonuje, minimum kulis pomáhá příběhu i divákovi nerozptylovat se a jít až do hloubky textu, mladí herci v rolích Romea a Julie jsou velice snadno uvěřitelní a pozorovat je, to je čirá radost. Esther Mertová jako Julie pro mě absolutně dokonalá! Tohle je Shakespeare! Děkuji! Já si to užil! /17.6.2020/
(zadáno: 30.3.2020)
Čtvrtá a poslední inscenace závěrečného ročníku studentů KČD DAMU je z mého pohledu nejslabší, ale pořád nesmírně kvalitní a hodna pozornosti. Inscenaci si pro sebe tak trochu krade Pavel Čeněk Vaculík v roli starého Karamazova, který má ve své roli velký prostor pro různé herecké pózy a naplno je využívá. A vůbec celé pánské osazenstvo zde předvádí to nejlepší, co se během studia naučilo, a sledovat je byl zážitek. Klasika tomuto ročníku studentů sluší a těším se na jejich působení v profesionálních divadlech. Za mě spokojenost nejen s touto inscenací, ale s celou sezónou! /26.2.2020/
(zadáno: 30.3.2020)
Jedno manželství, několik etap vztahu, který si prochází určitým vývojem, a pár vtipných scének, to vše s dvojicí Oldřich Navrátil a Zuzana Kronerová. Jako komediální jednohubka na jedno zhlédnutí vcelku stravitelná záležitost, byť vzpomínky na ní brzy lehce zapadnou v množství jiných viděných divadelních komedií, a tak zůstávají především vzpomínky na herecké výkony, které byly výraznější než text samotný. /20.2.2020 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 20.2.2020)
Podobně jako u Paralelních vesmírů v témže divadle má i tato inscenace svou zvláštní poetiku. Je to komedie, ale přesto to hraje na vážnější notu. Je tu láska, ale neustále se vzdaluje a zase přibližuje. Jsou tu problémy, které může řešit každý z nás. Ale přitom z toho má divák nutkání přemýšlet o sobě, o životě, o světě. Koule ve všech možných velikostech a podobách jsou zde využity chytře a dokonale se k hranému textu hodí. Herecké výkony jsou jako vždy v tomto divadle na vysoké úrovni a závěrečná tázací věta celé inscenace tomu všemu dává smysl. Více takových inscenací! /13.2.2020/
(zadáno: 20.2.2020)
Komorní text na rozlehlých prknech a v rozlehlých prostorách Stavovského divadla? Inu, zkusit se má asi vše! Daniel Špinar je výrazným režisérem, ale zde se překvapivě držel zkrátka a vystačil si téměř s holým jevištěm. A najednou tu překvapivě máme po delší době inscenaci, kde prim hrají herecké výkony. A já si užíval obzvláště herectví Saši Rašilova plus velkolepý návrat Zuzany Stivínové do souboru činohry ND. Tenhle zvláštní sedánek mě chvílemi nudil a chvílemi dráždil. A to je vskutku zajímavá divadelní kombinace. Takže za mě nevšední zážitek se skvělými hereckými výkony. /3.2.2020/
(zadáno: 29.1.2020)
S vědomím, že nevím, co mám očekávat a po mých předchozích zkušenostech s duem SKUTR jsem byl připraven v podstatě na cokoliv. Vizuálně velmi zajímavá inscenace, sonety použité jako výchozí bod pro polorozpadlý hotel a svět, který nás obklopuje v celé své šíři, a do toho mumraj postav, v nichž jsem se občas ztrácel, stejně jako v některých myšlenkových pochodech režisérů. Síla sonetů na mě chvílemi působila až neskutečně silně, ale jindy bohužel fádně a nudně. A takto nevyrovnaná je celá inscenace. Vlastně ani po týdnu nevím, co si o tom myslet. Možná škoda nevyužitého potenciálu. /21.1.2020/
(zadáno: 22.1.2020)
Jeden bazén, čtyři muži a papežův projev jako katalyzátor vztahů. Inscenaci sluší počáteční velmi klidné až znuděné tempo, kdy se téměř nemluví a na vše je dost času. Postupná gradace pak přidává na intenzivním diváckém prožitku. Pódiu vévodí velký bazén plný vody (Na zábradlí asi ví, proč neprodávají vstupenky do první řady) a scénografii pak nahota J. Vyorálka, svačinka J. Žáčka a náboženský zpěv. Zkrátka v každém ohledu originální a neotřelá inscenace, která mě znovu přesvědčuje o tom, jak tvůrčí umějí Na zábradlí být. Trochu humoru, trochu filozofie, a je zaděláno na zážitek. /16.1.2020/
(zadáno: 31.12.2019)
Na Fidlovačku nám zabrousilo trans téma inspirované příběhem skutečné žijící osoby. V režii J. Čermáka vznikla inscenace s jasným příběhem a poselstvím, ale bohužel i s moderními prvky, které asi úplně do téměř sto let starého příběhu nepatří. Kdyby tam aspoň nebyl zmiňován ten rok 1930, ale inscenace je o průlomu v té konkrétní době, a do toho opravdu disko hudba a selfíčka nepasují a vzájemně si to odporuje. To je ale jediné, co se dá z mého pohledu vytknout. Jinak je inscenace skvostným zážitkem a nabízí silné okamžiky a strhující herecké výkony v čele s famózním D. Krejčíkem. /29.12.2019/
(zadáno: 31.12.2019)
Je to krásné, odvíjí-li se na jevišti silný příběh, při němž divák pocítí smutek nad osudy hrdinů. M. Dočekal citlivě přistoupil k inscenování americké klasiky, kdy nechává vyniknout ústřední čtveřici, z níž prim hraje dokonalá Z. Kronerová, která emoce u své postavy dávkuje přesně a sebejistě. Vedle ní pranic nezaostává skvělý Miroslav Donutil, který dává v mžiku zapomenout na své komediální umění a stává se zničeným mužem semletým stářím. V. Dvořák a Martin Donutil pak skvěle přispívají k výslednému dojmu. K tomu jednoduchá, ale plně funkční výprava, a je zaděláno na zážitek! /27.12.2019/
(zadáno: 31.12.2019)
Přiblížení klasiky moderním pojetím pro zřejmě především pubertální publikum bohužel z mého pohledu není úplně ideální. Byť inscenace obsahovala mnohdy zajímavé nápady, byly tam i chvíle velmi zdlouhavé, kdy jsem bojoval se spánkem, především tedy při scénách s Julií. Čímž se dostávám k hlavnímu nedostatku. Pojetí Julie, ať už po vzhledové stránce či stran jejího projevu, bylo pro mě bohužel utrpením. Netvrdím, že za to může její představitelka, nevím, jaký byl režijní záměr, ale bohužel se díky tomu pro mě stává tato inscenace jen stěží průměrnou. Ale cením snahu o nové pojetí. /20.12.2019/
(zadáno: 15.12.2019)
Po dvou nulách, které ode mne pan Frič dostal (Misantrop, Faust) jsem mu dal poslední šanci. A tentokrát to bylo snesitelné, byť opět zůstává pachuť nepochopeného. Text samotný kupodivu nezaniká, divák ví, o čem se hraje, je zde snaha o herecké výkony, které jsou výborné (J. Preissová v mužské roli je skvělá), řada silných momentů též inscenaci pomáhá (pasáž hraná ve tmě, závěrečný obraz), takže jen škoda travesti scény či třeba forenzních vsuvek nebo vysvětlujících komentářů. Též úlohu M. Preissové jako nápovědky jsem vůbec nepochopil. Za mě slabší průměr, a díky Bohu za to! /14.12.2019/
(zadáno: 8.12.2019)
Sžíravá kritika společnosti, nebo jen absurdní komedie? Jak snadné je zmanipulovat lidi, kteří nedokáží rozpoznat manipulaci a udělat si vlastní názor? Nebezpečí číhá všude a lidé jsou manipulovatelní, stejně jako důchodce, který se ze strachu před uprchlíky stane teroristou. B. Hančilová napsala zajímavou sondu do života lidí, kteří jsou snadným cílem dezinformačních webů, a rozehrála příběh, který ve své naléhavosti dráždí divákovu mysl a nutí ho přemýšlet. Skvěle napsáno, dobře zrealizováno a zahráno. Asi to pro mě nebylo úplně tak silné, ale zážitek to rozhodně byl! /6.12.2019/
(zadáno: 8.12.2019)
Krásné komorní drama plné lásky, vřelosti, ale i štiplavých urážek vycházejících z potřeby okořenění dlouholetého manželství hlavních hrdinů, je balzámem pro divákovu duši. Je v tom cosi intimního, ale přesto je to velkolepé. Pracuje se zde s klady i zápory stáří a osamělosti, je to proloženo monology z různých divadelních her, a v okamžiku příchodu třetí postavy je zaděláno na překvapivý zvrat. Závěr je pak přenádherný ve své vážnosti a zároveň odlehčenosti. P. Kostka a C. Mayerová jako manželé na jevišti i v reálu jsou skvělí, V. Jílek je skvěle doplňuje. Tohle se povedlo! /4.12.2019/
(zadáno: 4.12.2019)
V první polovině mnoho postav, mluví a odehrává se páté přes deváté, dominuje velká zmatečnost. Chytat jsem se začal až zhruba v půlce, kdy se děj smrskne jen na několik hlavních postav a začíná se rozehrávat ona avizovaná cesta hlavního hrdiny na politické výsluní. Je evidentní, že Jihočeské divadlo inscenaci nastudovalo jako paralelu k současné politické situaci (proč si nekopnout do Babiše?), ale mě zajímá jen kvalita samotné inscenace, a ta je díky druhé půlce ucházející. Chválím rapperské vsuvky, chválím herecké výkony. Ale výsledek je pro mě bohužel rozpačitý. /3.12.2019/
(zadáno: 2.12.2019)
Strhující inscenace o životě člověka, s nímž je spojována zkáza carského Ruska, záživnou formou přibližuje tuto osobnost, její život a vliv na carskou rodinu. Autor a režisér v jedné osobě si skvěle poradil s dozajista velkým množstvím informačních zdrojů a vzniklo tak něco, co mě samotného až překvapivě dokázalo zaujmout, strhnout a emočně dojmout, na čemž má zajisté zásluhu především L. Špiner v hlavní roli, který dokázal skvěle vystihnout vnitřní konflikt a pochyby své postavy. Jedná se o poctivou inscenaci s velkým množstvím herců a silnými momenty. /1.12.2019 v Divadle v Dlouhé Praha/
(zadáno: 30.11.2019)
Vánoční koledu mám nakoukanou z mnoha zfilmovaných verzí, ale vidět to naživo bylo jak ocitnout se ve snu. Karel Roden podal jeden z nejlepších hereckých divadelních výkonů, které jsem kdy viděl. Ani na vteřinu jsem v něm neviděl herce, ale pouze pana Scrooge. Zbaven vší civilnosti fascinoval mě celou dobu, jako by to pan Dickens napsal přímo pro něj. V kombinaci s krásnou dobovou výpravou, doplněnou o zajímavé songy a akrobatická vystoupení se jednalo o dechberoucí zážitek, zkažený snad jen ruským přízvukem paní Vyskvorkiny, které jsem při zpěvu skoro nerozuměl. Ale jinak bravo! /29.11.2019/
(zadáno: 30.11.2019)
Inscenace s poselstvím výmluvná a působivá ve své naléhavosti, avšak občas zvláštní a pro mě jako diváka těžce uchopitelná. Nejsem si jist, že jsem úplně přesně pochopil sdělení tvůrců, ale z toho, co jsem viděl, mám pocit, že asi ano. Celá ta koláž odkazů na to, jakou cenu každodenně platíme za náš život, je tíživá a svým způsobem znepokojivá, ale nemohu se zbavit dojmu, že to jaksi nedrží pohromadě. Možná jsem jen nebyl správně naladěný. Každopádně chválím herecké výkony (jako vždy skvělý J. Erftemeijer, ale i ostatní herci) a myslím, že tohle mnou bude ještě chvíli rezonovat. /28.11.2019/
(zadáno: 27.11.2019)
Byť jsem byl svědkem zřejmě nejlepšího možného herectví, které bylo možno v rámci této inscenace divákům naservírovat, nemohu se zbavit dojmu, že text samotný je jen uměle vyvolaným konfliktem. Názorový střet muže ve vysokém postavení a jeho bývalé milenky, které se zajídá svět dobře situovaných lidí možná odráží myšlenky v dnešní době tolik aktuální, ale přišlo mi to pořád jen jako umělá póza. Kladně tak hodnotím herecké výkony, které byly dokonalé. J. Langmajer, T. Vilhelmová i V. Navrátil udrželi mou pozornost i přesto, že jsem pochyboval o pohnutkách postav! /26.11.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 26.11.2019)
Tohle je ten typ představení, na kterém se vlastně asi nedá mnoho zkazit. Pokud má divadlo dobré herce, režiséra, který ctí text, a dobré podmínky, vznikne profesorsky přesná inscenace, která zaujme a rezonuje v divákovi přesně tak, jak má, a u níž se publikum prostě nemůže nudit. Podotýkám, že nemusí vždy být samozřejmostí dobrý výsledek, ale zde se vše sešlo tak, že jsem se ani na okamžik nenudil, napjatě jsem čekal na vývoj děje a ve výsledku odcházel s pocitem, že jsem viděl dobré poctivé divadlo a přesné herecké výkony. A o to jde především. /25.11.2019 v Žižkovském divadle Járy Cimrmana/
(zadáno: 25.11.2019)
Poté, co mě studenti absolventského ročníku DAMU nadchli ve vážnějších inscenacích mě stejně dobře dokázali nadchnout, a tentokrát i pobavit, v komediální klasice maestra Goldoniho. Bylo to heroické, bylo to svěží, mělo to spád, a mladí herci si dokázali skvěle poradit ve všech situacích, třeba i s rozbitým zvoncem. Vynikal zejména V. Kuzník se svým (ne)srozumitelným drmolením, ale koneckonců i takové ženské hašteření zde bylo nepopsatelně opojné a mělo to správné grády. Scéna s mečounem jako potencionální zbraní mi pak zůstane v paměti asi hodně dlouho. Za mě spokojenost! /24.11.2019/
(zadáno: 25.11.2019)
Kolik zvratů se vejde do jednoho večera, do jedné inscenace, do jednoho života? Od představení svého nastávajícího rodině, přes sžívání se, svatbu, těhotenství, šílenství, po konec, který ve své naléhavosti působí velice tísnivě. Pan režisér Františák mi naservíroval poctivé drama s krásně houstnoucí a vygradovanou atmosférou sázející především na herecké výkony a ve své složitosti na jednoduchou a funkční scénografii. Herecky vynikají P. Tenorová a P. Konáš, kterým jsem věřil naprosto vše, a ve své odpudivosti i M. Kačmarčík. Já si užíval každý moment! Tohle je poctivé divadlo! /23.11.2019/
(zadáno: 23.11.2019)
Takhle nějak se má dělat odpočinková divadelní produkce. Bylo to vtipné, bylo to dějově zajímavé, vše skvěle vypointované a především herci nepřehrávali a netlačili na pilu, takže výsledek působil naprosto přirozeně. R. Vojtek hlavní roli skvěle ustál a nesklouzl k laciné podbízivosti, totéž platí i pro J. Ployhara. Právě tyto dvě role k přehrávání vybízejí nejvíce, a o to víc potěšilo, že jsem viděl vkusnou komedii bez toho, aby mi bylo za účinkující stydno. V rámci žánru příjemné překvapení, proto velká chvála za režii P. Svojtkovi, který odvedl skvělou práci. /20.11.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 23.11.2019)
Byť jsem neměl vysoká očekávání, inscenace mě bohužel nenadchla. Kromě toho, že příběh se odehrává v prostředí velmi vzdáleném českému publiku, jako je natáčení filmu v Irsku, zde bohužel velké množství textu interpretují pouze dva aktéři střídající se v mnoha rolích, kdy je opravdu těžké i pro mě jako zkušeného diváka orientovat se v postavách, které se od sebe odlišují pouze tím, že herec z vteřiny na vteřinu změní intonaci hlasu. Ani strohá scéna celkovému vyznění nepomáhá. Kladně hodnotím především výkon herců, kteří odehráli své maximum! /19.11.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 18.11.2019)
Existence v době nesvobody. Boj s větrnými mlýny, tedy soudruhy, který nelze vyhrát, pokud se člověk nenamočí. Otázka bytí, víry, vlastního přesvědčení, kompromisů. Skvělý J. Erftemeijer v hlavní roli hraje postavu, jež skutečně žila, obdivuhodně skvěle, ostatní herci pak zdatně přispívají k celkovému depresivnímu vyznění příběhu, jež byl celý napsán podle skutečných postav a událostí, jak autor, pan Holcman, sdělil na besedě po skončení představení. A byť se u mě nedostavovaly téměř žádné emoce, viděl jsem silnou inscenaci. Respekt divadlu i všem zúčastněným! /16.11.2019-derniéra-Noc divadel/
(zadáno: 18.11.2019)
Klasika zabloudila do Kalichu a nedopadlo to úplně špatně. P. Zedníček je zajímavým Harpagonem, kdy skvěle zvládá zahrát chamtivost a zároveň působí tak trochu jako ňouma nebo spíš pomatený dobrák. Svou roli zvládá a bylo cítit, že si jí i užívá. Zároveň tahle inscenace úplně nestojí jen na něm, ale srovnatelný prostor dostávají i další herci, díky čemuž má divák pocit, že viděl inscenaci plnou herecké souhry. Na pozadí jednoduché scény se tak odvíjí komediální modernizovaná klasika, která srozumitelnou formou přibližuje pana Moliéra i zájezdovému typu publika. /14.11.2019 v Č. Budějovicích/
