PRAHA
aktuální festivalyProfil uživatele
JirkaS
Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.
Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
VolbyDivadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Hodnocení
Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (145)
Helena Grégrová: 17 % (160)
Iva Bryndová: 18 % (117)
Lukáš Dubský: 18 % (139)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 12.4.2023)
Sonda do vzpomínek Édith Piaf před jejím posledním výdechem je strhujícím zážitkem plným květin, vůní, růžové barvy a především písní. Tím nejlepším na celé inscenaci je výkon J. Zenáhlíkové, jež Édith nehraje, ale přímo se jí stala. Samozřejmě za vydatné podpory svých dvou kolegů tak rozehrává příběh života jedné (ne)obyčejné ženy. K čemuž si pomáhá do češtiny skvěle přeloženými a dokonale interpretovanými písněmi, jež krásně dotvářejí příběh samotný. Výsledný dojem pak dotváří všudypřítomná růžová barva a směs vůní, díky kterým je pocit vtáhnutí do děje úplný. Nevím, jestli jsem kdy v divadle viděl voňavější inscenaci. /11.4.2023 v Táboře/
(zadáno: 12.4.2023)
Na svou dobu zřejmě netypický text o ženské emancipaci, možná tak trochu v Shakespearově duchu, ale pro dnešní dobu už text značně zastaralý. Je zde tedy pochopitelná snaha tvůrců pojmout to jako parodii či dobovou satiru s přesahem do crazy komedie, ale mám pochyby, jestli to je ten správný klíč. Mnohdy se zbytečně tlačí na pilu a chování některých postav leckdy díky tomu vyznívá spíše trapně. Vítězně tak z mého pohledu z tohoto vycházejí umírněněji pojaté postavy J. Satoranského, M. Děrgelové či A. Talackové. Pro mě to byl určitě zajímavý exkurz do minulosti a rozšíření obzorů, leč s rozpačitým výsledkem. A chválím scénografii. /6.4.2023/
(zadáno: 29.3.2023)
Kdo je vrah a kdo oběť? To je asi ten primární důvod, proč do divadla na tuto inscenaci přijít a zjistit odpovědi. A jelikož já se s tímto textem setkal poprvé, užíval jsem si tu svou sladkou nevědomost. Perfektně vystavěná scéna, typově skvěle obsazené postavy, kdy exceluje především R. Rázlová, skvělá hudební složka, jež dodává inscenaci na atmosféře, a samozřejmě rozuzlení, které mě překvapilo. To vše jsou nepopiratelné klady, které si zaslouží pochvalu. Kdyby se trochu krátilo v druhé půli, kdy už začalo být pátrání zdlouhavé a já bojoval se spánkem, byl by to dokonalý zážitek. I tak jsem spokojený a chválím všechny herce! /28.3.2023/
(zadáno: 29.3.2023)
Mé úplně první setkání s tímto ikonickým textem s sebou neslo mnohá očekávání, z nichž se povedlo většinu naplnit. Díky kulisám a skvělé hudební složce jsem měl dojem, jako bych se skutečně ocitl kdesi v Americe na farmě, jíž pustoší sucho. Výsledný pozitivní dojem pak také dotváří většinou přesně obsazené postavy, od I. Bareše, přes M. Adamczyka a J. Roskota, až po T. Pavelku a J. Krafku. Dokonce i té jinak půvabné Z. Vejvodové jsem uvěřil, že jí nikdo nechce. M. Lambora pak byl v hlavní roli standardně dobrý. Za mě spokojenost. Jen bych se nebál text trochu zkrátit, v určité pasáži to bylo už zdlouhavé. Jinak skvělé! /25.3.2023/
(zadáno: 29.3.2023)
Pro česká jeviště poněkud netypická inscenace o životě a smrti, kde rybaření je jen symbolem pro kladení si existenciálních otázek a srovnávání se s vlastní smrtelností. To vše s mírnými prvky commedia dell'arte, kdy herci se prostřednictvím svých postav obrací k divákům, s nimiž i komunikují. Dochází tak k odlehčení a celkově to napomáhá příjemnému pocitu, kdy jsem odcházel ze sálu se zvláštně uspokojivým pocitem, a nikoliv obtěžkán těžkou hlavou a mnoha důvody k přemýšlení. Čemuž pomáhá i perfektní obsazení, kdy trojice Liška-Mihulová-Dulava do svých rolí perfektně sedí a rozumí si s nimi. Tohle se rozhodně povedlo! /22.3.2023 v Táboře/
(zadáno: 29.3.2023)
Láska navzdory zažitým konvencím, nepřinášející ani tolik radost, jako spíš trápení a zmar. Z inscenace úplně dýchá vesnice, folklor, dobovost, a celé je to vlastně krásně tématické tak, jak jsem u pana režiséra Františáka zvyklý a jak to mám rád. Na relativně malém prostoru a s minimem kulis vše funguje přesně, jak má, a je to natolik silné, že mě to dokázalo zasáhnout. Snad jen ke konci už jsem měl pocit, že je to trochu delší, ale to je jediná výtka k jinak dokonalé dramatizaci Vesnického románu. Chválím herecké výkony nejen ústřední čtveřice (Sylva, statkářka, Antoš, jeho matka), ale i celého osazenstva. Skvělé! /21.3.2023 - derniéra/
(zadáno: 20.3.2023)
Už jsem nevěřil, že se po éře paní Špinar dočkám v Národním divadlem klasického divadla. A hle, ono nejen, že to jde, ono to ani na vteřinu nenudí a je to skvělé. Můj oblíbený M. Františák připravil Naše furianty založené na hereckých výkonech s minimalistickou scénou a s využitím folkloru a práskání biče. A já se opět přesvědčil, že jeho režie mi sedí na výbornou. Na mém nadšení se ale nemalou měrou podílí i herecký ansámbl, kdy především O. Pavelka s gustem ztvárňuje Buška (bylo zajímavé zavzpomínat, jak před pár lety ztvárňoval Bláhu), ale celkově se jedná o vyrovnaný kolektivní výkon, za který palec nahoru. Děkuji a klaním se. /19.3.2023/
(zadáno: 20.3.2023)
Velice jednoduché komediální drama o biologické matce, jež v utajení přichází jako hospodyně do domácnosti svého syna a jeho manželky, mi nepřipadalo jako natolik zajímavé a nosné, aby byl důvod k jeho uvedení na českém jevišti. Bylo to tak obyčejné a nikterak objevné bez zjevné gradace, že mi zůstal utajen důvod, proč Ungelt sáhl zrovna po tomto textu. Čímž nesnižuji výkon J. Smutné, která ve své roli byla okouzlující, byť i její popletenost začne po chvíli být trochu otravná. O. Novák a T. Nekudová pak zdatně sekundují, herecky nemám co vytknout. Ale co s komedií, u níž se ani jednou nezasměju? Poděkovat a zapomenout. /15.3.2023 v Táboře/
(zadáno: 20.3.2023)
Dokumentární divadlo je specifický žánr, který může zaujmout, stejně jako dokáže nudit. A mně se v případě Discolandu stalo oboje. Začátek mě uchvátil a strhl zásluhou J. Matouškové, jejíž ztvárnění DJe bylo dokonalé. Bohužel ale v nastoleném formátu to časem začalo být monotematické a únavné a když přišel asi 20 minut před přestávkou na řadu V. Vašák, začal jsem usínat. Přestávkový disco pult ve foyer divadla ale je super tématický nápad a po přestávce už to docela rychle uteklo. Za mě toto není úplně špatné představení, jen by mě to asi více bavilo jako celistvý příběh. Bylo ale fajn, dozvědět se o tomto fenoménu více. /13.3.2023 v Táboře/
(zadáno: 10.3.2023)
Je důležité připomínat si velikány české historie, mezi něž Karel Čapek bezesporu patří. Zde se tak děje prostřednictvím života jeho manželky Olgy Scheinpflugové a tento pomník, jenž těmto manželům staví Divadlo na Vinohradech, je pomníkem velkolepým a dokonalým. Od počátku jsem se nechal unášet děním na jevišti a jen se zájmem sledoval vše, co mi je servírováno. Kladně hodnotím nápad nechat na jevišti všechny tři herečky ztvárňující Olgu Scheinpflugovou, jakož i jejich občasné vystoupení z rolí a s tím související polemiky o tom, jak to bylo doopravdy. Herecky naprosto skvěle zvládnuté představení, které mě nadchlo a potěšilo. /7.3.2023/
(zadáno: 10.3.2023)
Britská panovnice Alžběta II. získala v Petře Janečkové důstojnou následovnici, jež jí ztvárňuje přesně a velice věrohodně. Je tak zážitek ji sledovat při audiencích s jednotlivými premiéry. Samozřejmě zážitek asi nemůže být stoprocentní, když člověk zná velice dobře známější verzi s Ivou Janžurovou. Tato pardubická verze nenabízí o moc víc jiného, a tak je to vlastně jen o těch hereckých výkonech, které jsou z mého pohledu skvělé. Jako kolektivní dílo se jedná o výraznou inscenaci. Jen mě zamrzelo, že v mé repríze byl zcela vynechán Anthony Eden v podání M. Mejzlíka, aniž by na to byli diváci dopředu upozorněni. /28.2.2023 v Táboře/
(zadáno: 10.3.2023)
Zabili, chlapa z Koločavy... a mně to bylo úplně jedno. Asi tak bych shrnul můj dojem z této inscenace, u níž mi scházely emoce, jež by se na mě přenesly do publika. Po hudební stránce to bylo naprosto dokonalé a sladěné a byl to zážitek. Ale činoherní část bohužel byla z mého pohledu nedobře zvládnutá. Nejasná motivace postav, nebylo zřejmé, proč vlastně Nikola miluje Eržiku a ona jeho, a výsledkem bylo, že mě závěr nechal chladným. Přísnější měřítko snesou snad jen T. Pavelka, D. Bambas a I. Bareš, kteří svým postavám dodali potřebnou autenticitu a charisma. Mé dojmy tak jsou velmi rozporuplné. Hudební část 100%, činoherní 25%. /27.2.2023/
(zadáno: 25.2.2023)
Milá a vtipná komedie z divadelního prostředí, jež díky své přívětivé délce nemá šanci začít nudit diváka, který od začátku přistoupí na situaci, jíž autor předestře a rozvíjí. Výhodu má inscenace především v obsazení, kdy oba pánové herci jsou zkušení, sehraní a jednoduše skvělí. Například dramatické předčítání Hynka Čermáka různých textů za úplatu je geniální. Stejně tak scény z Romea a Julie. A tak bych mohl pokračovat. Závěrečná (pro mě překvapivá) pointa pak ukazuje, proč to všechno divák absolvoval. Já si to opravdu užíval, mnohdy s úsměvem a tak nějak přirozeným nadšením. Což za mě značí, že tohle byl fajn zážitek. /21.2.2023 v Táboře/
(zadáno: 25.2.2023)
Rozvod je akt, v němž už tak nějak z principu není vítězů, jen poražených, jimiž jsou děti. A s tím pracuje i tato divadelní jednohubka (cca 65 min), jež střídá vtipnější situace s těmi závažnými. Opravdu silná je scéna, v níž terapeut neudrží klid a divák tak tuší, že vše kolem rozvodů je pro tuto postavu citlivá a osobní záležitost. Jen je škoda, že minulost této postavy zůstává během celé inscenace pouze ve fázi divákových domněnek. Možná na mě inscenace zapůsobila i díky tomu, že jsem v 15 letech zažil rozvod rodičů, protože zde jde především o děti a o to, jak rozvod vnímají. Petr Buchta i celý ansámbl na výbornou! /13.2.2023 v Táboře/
(zadáno: 6.2.2023)
Já si zasloužím víc! Věrný tomuto přesvědčení, jde si hlavní hrdina neúnavně za svým cílem a prostřednictvím svého šarmu a sváděním těch správných žen se mu to daří. To vše v tříhodinové inscenaci, která ač dokáže zaujmout, umí být především ve své první půli i trochu zdlouhavá. Po přestávce už to však nabralo to správné tempo. Některé režijní postupy mě rušily, především mimický sbor mi tam chvílemi velmi vadil a rušil. Herecké výkony byly skvělé, zaujali především O. Kraus a V. Javořík. Škoda, že jsem neměl možnost vidět mou oblíbenou J. Kotrbatou. Ač má inscenace své mouchy, ve výsledku jsem spokojen. /4.2.2023/
(zadáno: 6.2.2023)
Od začátku do konce strhující a vůbec ne nudná dramatizace klasického románu mě nadchla po všech stránkách. Zajímavé režijní postupy a nápady, a to i modernějšího rázu, ovšem při zachování klasického divadla s důrazem na herecké výkony a text, to vše perfektně vyváženo. Je to atraktivní, je to srozumitelné, a přitom mám pocit, že tam nic nechybí ani není navíc. Funkční účelná scéna, skvělá hudba, perfektní práce se světly. Inscenaci nedochází dech ani po třech hodinách. Z herců chválím především V. Dvořáka, K. M. Fialovou a J. Vlasáka, kteří tak nějak přirozeně vynikají a své role zvládají s přehledem. Za mě absolutní spokojenost! /1.2.2023/
(zadáno: 6.2.2023)
Dramatizace románu o životě a smrti, o sourozeneckých poutech a o všem tom bordelu, který někteří z nás mají v hlavě a perou se s tím, jak ho vymést. Na malém prostoru se odehrávají malá dramata dvou sester a zaznívají myšlenky s nimiž jsem se neměl problém ztotožnit. A tak jediné, s čím jsem měl trochu problém, bylo přeskakování v ději ze současnosti do minulosti, kdy mi několikrát chvilku trvalo pochopit, v jakém období se právě dění na jevišti nachází. Jedná se o nevšední a těžký zážitek, který mě sice nikterak více nezasáhl, ale ani mě nenechal chladným. Skvělé herecké výkony i práce všech zúčastněných! /31.1.2023 v Táboře/
(zadáno: 6.2.2023)
Komediální drama o získávání sexuálních zkušeností a uvědomování si sebe sama a toho, co od života chceme, plyne vcelku příjemně a tak nějak nenuceně, takže jsem si to vlastně celou dobu užíval. Zatímco první půlka je vcelku nenáročná, v druhé půli už se dočkáme dramatičtějších scén, což mi přece jen k hereckému naturelu Daniela Krejčíka sedí více. Nicméně je to právě on, kdo celé představení vcelku spolehlivě táhne, a to za vydatné asistence Jitky Schneiderové, kdy spojení těchto dvou herců rozhodně nenudí. Chválím také jednoduchou funkční scénu! Mé první setkání s Absolventem tak dopadlo na výbornou! /24.1.2023 v Táboře/
(zadáno: 15.1.2023)
Čechova mám rád pro tu pomíjivost okamžiku, kterou dokáže tak věrohodně zachytit ve svých dramatech. To nechybělo ani zde, ovšem chvílemi jsem měl pocit, že je to vše sterilní či nepřesvědčivé. Chyběla mi tam motivace postav, chyběl mi tam vztah k višňovému sadu. Nicméně nadchly mě skvělé nápady, jako je po celou dobu přítomná vodní hladina coby němý svědek minulého, současného i budoucího, či umělý travnatý koberec, který na konci představení symbolicky mizí. Herecky excelovala G. Míčová či P. Gajdošíková, jejíž závěrečná scéna s A. Vaculou byla krásně symbolická a smutná. Za mě spokojenost, byť ne úplná! /10.1.2023 - derniéra/
(zadáno: 15.1.2023)
Zaniklé město, zapomenutí lidé a příběhy, jež se udály už velmi dávno. Příroda si vše bere zpět, ale osudy obyvatel ztraceného města ožívají před divákovým zrakem jako tichý přízrak minulosti, jenž si uzurpuje jeho pozornost a nechává nahlédnout do toho, co bylo. Postavy se objevují a zase mizí, žijí si svými životy a je krása sledovat, co se na jevišti odehrává. Vše je tak podmanivé, strhující, živé a zároveň bolestné, smutné a srdcervoucí. Vše sem perfektně zapadá nejen díky skvělé práci celého týmu, ale i precizním hereckým výkonům. Byla slast sledovat to z první řady. A Barbora Křupková je pro mě velký divadelní objev! /6.1.2023 v Táboře/
(zadáno: 17.12.2022)
Muzikál je pro mě synonymem pro cosi rozjásaného, komerčního, jednoduchého. Vlastně ani nechápu, proč jsem si tu vstupenku koupil. Ale začalo představení, mé pochyby se postupně rozplynuly a zbyl jen zájem, zvědavost a nadšení z toho, že muzikál může být i na vážnou notu a zahraný v jazzovém žánru. Příjemně to plynulo, postupně se přidávaly tíživé pocity a nakonec zůstal smutek z osudů jednotlivých postav. Skvělé herecké výkony (viděno v alternaci R. Havelková, H. Seidlová, J. Carda), kdy hlavním účinkujícím není co vytknout, to vše doplněno skvělou živě hrající kapelou a funkční scénografií. Za mě spokojenost! /14.12.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 17.12.2022)
Moje třetí verze Zkrocení zlé ženy, kterou jsem viděl naživo v divadle, patří rozhodně k těm bizarnějším divadelním zážitkům, což je dáno obsazením ženských rolí mužskými herci. Místy to bylo laciné, místy okouzlující a ve výsledku vlastně asi nezapomenutelné. Zároveň to bylo svižné a závěrečná pointa s telefonátem leccos vysvětlila. Pro mě je důležité, že to nebyla jen variace na Shakespeara, ale že to v mezích možností byl skutečně Shakespeare a Zkrocení tak, jak jej znám. Herecky obstojné, zároveň jsem se i pobavil, takže za mě vlastně spokojenost, byť příště budu zase rád za nějakého normálnějšího Shakespeara. /9.12.2022 v Táboře/
(zadáno: 17.12.2022)
Jaká je daň za úspěch? A lze zůstat na vrcholu i po padesátce? Kateřina Brožová dokazuje, že zvládne perfektně zahrát obyčejnou 55letou ženu, která bojuje o udržení manžela, dcer i vydobyté pracovní pozice, na kterou se dere mladší a dravější kolegyně. Stejně jako u mého hodnocení původní verze inscenace na Vinohradech (viděno 31.5.2019) musím vyzdvihnout Šárku Vaculíkovou, jejíž postava v této inscenaci vybočuje a ona to zvládá zahrát s přehledem. Vlastně mě potěšilo vidět po třech a půl letech tuto inscenaci v téměř původním obsazení a jsem nadšený stejně jako poprvé. Rozhodně nadprůměrně kvalitní zájezdovka! /4.12.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 2.12.2022)
Sesterské pouto tak silné v dětství mizící s ubíhajícími roky kamsi do ztracena je výborným výchozím bodem pro dramatický text, jenž vyznívá krásně tragikomicky a nostalgicky, protože přesně o tom je život. Pokud je navíc dobrý text inscenován s citem a podpořen kvalitními hereckými výkony, stává se z něj silný zážitek. I. Pazderková a M. Randová jsou ve svých rolích dokonalé, dokážou ale inscenaci i skvěle odlehčit, kdy například flirtování M. Randové s vybraným divákem vyloženě pobavilo. Vyznění textu pomáhá i minimum kulis a rekvizit a komorní prostor jeviště. Takhle nějak si představuji kvalitní zájezdovku! /22.11.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 16.11.2022)
Nestárnoucí klasika o otázce morálky, viny, trestu a právu vzít spravedlnost do vlastních rukou dostala v Hradci Králové důstojnou podobu plně akcentující text, jenž klade na účinkující herce nemalé nároky a v divákovi vyvolává zajímavé a možná i znepokojivé otázky. Pan režisér Nvota šel k mému nemalému nadšení cestou klasického zpracování s mírnými modernizacemi, jež příliš nepřekáží, ale jejichž smysl jsem příliš nechápal. Důležité však je, že inscenace je srozumitelná a nabízí kvalitní herecké výkony a příležitosti především pro dokonalého Vojtěcha Říhu v hlavní roli. Silné a mrazivé tak, jak se na antickou tragédii patří! /16.11.2022/
