Gimli35

I když by si samotný hra jako celek možná zasloužila o deset procent méně, kvůli neuvěřitelnému nasazení hereckého tria a pasážím, které se počítají mezi to nejvtipnější, co jsem kdy v divadle viděl, nemohu jít níže.
UPDATE 30. 6. 2021: i po třetím zhlédnutí potvrzuji - inscenace pořád jede jak vlak. Še-še-šejkspír!

85 %
"Jestli jsou tvoje touhy nekonečně dlouhý, můžou za to hormony!" Zase jedna povedená inscenace v Dlouhé. Osmdesátkové hity s vtipnými českými texty M. Hanuše jí dodávají ten správný šmrnc, herecké obsazení výborné (musím pochválit Č. Koliáše, E. Hacurovou, J. Pokornou, J. Wohanku... a vlastně všechny účinkující).

Inscenace, která vás donutí přemýšlet. Popravdě řečeno, několik minut po skončení jsem z ní bůhvíjak nadšený nebyl, ale jak ve mně postupně doznívala, musel jsem uznat, že opravdu má hlubší výpovědní hodnotu. Za mínusy považuji uječenost některých postav a také scény s K. Melíškovou, které byly skutečně k nepřečkání.

UPDATE 26. 6. 2020: po druhém zhlédnutí zvyšuji své hodnocení o 20 %. Smích a vzápětí rána mezi oči. A výborní I. Trojan, J. Holcová, H. Čermák, L. Krobotová, M. Myšička, M. Pechlát... A celkově prostě zmar v sugestivním divadelním balení. Zážitek.

Musím říct, že nic podobného jsem v divadle ještě neviděl. To však neznamená, že se mi představení nelíbilo - oceňuji originální Havelkovu režii (časté zatmívání mi vůbec nevadilo, ba naopak, podle mne spíše pomohlo spádu inscenace), stejně tak musím pochválit výkon S. Babčákové i všech ostatních. A hlavně: Kakadu je hra, která vás donutí přemýšlet nad složitým tématem autismu.

95 %
Pokud se mne někdo zeptá, proč rád chodím do Dlouhé, bez váhání odpovím "Lucerna". Myslím, že vše podstatné o této skvělé inscenaci už bylo napsáno, tak snad jen abych dodal, že zámecké scény s M. Hanušem, T. Turkem a ostatními jsem viděl pouze rozmazaně skrz slzy smíchu a že závěr v podání všech zúčastněných (zejména pak M. Matejky) je prostě dokonalý.

Dvě zdánlivě nespojitelné roviny - zatímco vpředu na forbíně vedou dva muži (Miloš Kopečný, Miroslav Hanuš) poutavý dialog, jenž je ve své aktuálnosti až zarážející, v pozadí jsou ukryti strašidelně nalíčení kabaretní umělci a jimi hrané a zpívané písně od skupiny Tiger Lillies slouží jako předěl mezi jednotlivými tématy diskutujících. Zjevují se v nich komické figurky i bytosti odkudsi z hlubin společenského záhrobí a nad celým panoptikem problikává nápis "SMÍCH!", aby během zdánlivě groteskně pojatých tragických situací připomněl publiku jeho cyničnost.
Velice povedené představení! (více v článku na blogu)

První část je tvořena výborně zpracovaným scénickým čtením, které má nebývalý spád, jenž je ještě umocňován několika dobovými písněmi zpívanými všemi herci za doprovodu klavíru a houslí či akordeonu.
Po přestávce následuje rozprava s Erikem Taberym a Petrem Pithartem.
V samotném závěru večera pak přišlo krásné překvapení - publikum bylo totiž vybídnuto ke zpěvu státní hymny, a tak nabité hlediště Dejvického divadla povstalo, aby zapělo nejen Kde domov můj, ale také Nad Tatrou sa blýska.
Jednoduchá a přitom krásná tečka! Z divadla odcházel s nesmírně příjemnými pocity. (více v článku na blogu)

Drábek napsal výbornou bláznivou komedii, jež je zároveň skvělou satirou. Za dvě hodiny si podal pravicové extremisty, zároveň však dokázal nebýt tak urputně levicový jako jeho chorvatský kolega Frljić; udělal si legraci z genderových posunů, aniž by se pustil do zbytečných lamentací a velkohubých apelů na tradice; ukázal, že závislost na sociálních sítích není jen doménou "té dnešní mladé generace", ale že jí může propadnout i člověk středního věku - a to vše na nesmírně propracované scéně Jakuba Kopeckého, za doprovodu osobité hudby Darka Krále a v podání excelentních herců Divadla Rokoko. (více v článku na blogu)

Scéna zajímavá, herecké výkony dobré, Melody Makers naprosto špičkoví... ale ten scénář. Zoufale jalový, v první půli do omrzení opakované Traxlerovy milostné avantýry a hromada banálních dialogů; jako na vysvobození jsem čekal, až se ze zákulisí vynoří jazzový orchestr na posuvném jevišti. Druhá půlka o poznání lepší, více vtipných situací (nezapomenutelný především StBák Švestka), i atmosféru doby se režisérovi povedlo lépe vystihnout.
Sečteno a podtrženo: neodcházel jsem vysloveně roztrpčen, jen jsem prostě očekával víc. Tahouny inscenace byli jednoznačně Melody Makers. Swing high!

Neuvěřitelně absurdní hra s poněkud pomalým rozjezdem, která ale dokáže i zaujmout a pobavit... KAKAJÍČKO!

Herci různě pobíhají po jevišti, řvou, hystericky se smějí, bouchají dveřmi a divák sedící v nepohodlném sedadle Dejvického divadla má chvílemi pocit, že si z něj dělají blbou srandu. Pak naštěstí přijdou scény s roztomilým medvídkem Novotným, králíčkem Šimčíkem a oslíkem Čermákem a právě ti zachrání představení alespoň na těch 50 %. Kdo však dobře nezná Medvídka Pú, ten se tu bude naprosto ztrácet a pravděpodobně bude chtít utéct o přestávce, kterou ale Brian nemá.

95 %

I přesto, že vedle mě seděla téměř po celé představení velmi zapáchající divačka, představení jsem si užil. Zejména scény s ředitelem televize a s vojínem Hubertem byly velice vydařené. Plný počet bodů však nedám kvůli ze začátku dost špatnému zpěvu vojína Schulzeho a kvůli naprosto zbytečným scénám s dětmi - dosud jsem nepochopil, proč tam vlastně vůbec byly.

Manipulace s většími rekvizitami jako na besídce základní školy, opakující se hudební motivy, spoustu laciných vtípků... Zajímavých a opravdu vtipných momentů bylo příliš málo na to, abych dal více než 10%.