Jedenácté přikázání

Ze hry dnes bohužel zoufale anachronické a hloupoučké dokázal Drábek vytřískat pár docela dobrých nápadů a popkulturních gagů. Opulentní je především výprava (použití vznášedel, zorbingové koule, propadla atd.) Tradičně skvělá je Králova hudba a písně. Vulgarismy se dají přežít, mnohem horší je však rádoby vtipný neetický dialog o dosud nenarozeném potomkovi. Herecky v pořádku, opravdu moc mile mě překvapil Martin Pechlát - netušila jsem, že je tak skvělý komik.
57%

Na to, že se k tvorbě Davida Drábka stavím řekněme rezervovaně, docela milé překvapení, když už se tato hra musela objevit na jevišti, je vlastně štěstí, že se jí ujal právě tento režisér. Zásadní otázkou však je, proč tuto hru dnes vůbec inscenovat, potřeboval snad Drábek hřiště, na němž by se mohl vyblbnout, aniž by tím ublížil textu?

Hry D. Drábka mám vesměs rád. Jeho nejnovější počin však patří k tomu nejslabšímu, co kdy vyprodukoval. Laciné vtípky, které už navíc byly v jeho produkcích k vidění, nejasná koncepce, zbytečné užívání vulgarit... To vše obsahuje novinka SD vzniklá dle Šamberkovy stejnojmenné hry. Vlastně se ptám, proč takto zbytná inscenace vznikla a koho má oslovit a co přesně by měla divákovi sdělit. O to smutnější je fakt, že je na repertoáru Národního divadla. Rozpačitý dojem nezachrání ani výborná hudba D. Krále, povedená scéna, ba ani skvělá J. Boušková a ostatní herci přesně plnící režijní zadání.

35%. Kladné body za scénu, hudbu a neodolatelnou Mouchu Davida Prachaře. Překotně vrstvené režijní fórky na mě ale převážně nezabíraly a přifukovaly bublinu marného diváckého očekávání, která nakonec splaskla a zůstalo po ní jen bezobsažné prázdno.

Šamberkova fraška se pro dnešní divadlo nemusí jevit jako „nepoužitelná“, např. L. Smoček se nenásilně vypořádal i se zastaralejšími veselohrami. Část diváctva ND nekonvenční tvar rozhodně nepřijme! Kdo však nemá problém se stylem humoru D. Drábka, nemusí být znechucen ani z této radikální adaptace. Některé posuny, dodané motivy a nápady jsou vtipné, jiné zbytečně násilné. Textová adaptace i inscenace Drábkovi vyšly jen částečně, má na svém kontě povedenější počiny, v nichž humor lépe sloužil myšlence. Výborná výprava i hudba. Herecky obstojné, mně osobně nejvíce bavil (syfilitik) J. Bidlas.

Drábek opět pracuje svým neměnným způsobem - z předlohy si bere jen zápletku a příběh naplní neuvěřitelným množstvím vtipů různé provenience. V první polovině inscenace to funguje takřka bezchybně - je to svěží, má to spád a Drábek skvělé využívá technické možnosti Stavovského divadla. Po přestávce se kolo trochu zadrhne, přibývá zbytných výstupů (rozpačitě působí třeba sexuálně laděné taneční scény) a bohužel se skoro nedočkáme scén, ve kterých by se sešla ústřední pánská čtveřice. Velkým plusem jsou ovšem herecké výkony - takhle nespoutaně a s chutí jsem herce ND už dlouho hrát neviděl. 65%

Příliš mnoho chaosu na jedné scéně. Tak to na mě bohužel působilo. První polovina ještě docela pozitivní, několikero vtipných dialogů, dobře vykreslené pitoreskní charaktery a relativně slušná zápletka. V druhé části však začaly přibývat více či méně podivné scénky, které na mě neměly příliš pozitivní dopad. Též na můj vkus až příliš sexuálního podtextu a dvojsmyslů. Nejprve vtipné, ale ke konci již spíše únavně neoriginální. Po herecké stránce však nemám výtek. Pochválit zaslouží především S. Rašilov, P. Beretová a skvělá moucha D. Prachaře. 55%

Bzzz. WTF? Odpovím si: Veselohra, jejíž starodávná vetchost byla substituována razantní komikou, ironiemi a dotěrnou přepálenou stylizací. Potud to má smysl a logiku, nehratelný text hodit do zcela jiného vidění, diváci se více či méně baví. Zatímco jiné Drábkovy tajfuny přinášejí nemálo apelativních momentů, tady pusto a prázdno. Neprotestuju, že tohle se objevilo na „posvátných“ prknech, ale je to na ho*no takováto dramaturgie. Klidně to zopakuju jedenáctkrát jako Moucha. Jako by David Drábek nenapsal řadu zajímavých her. Nejvíce tak u mě boduje scénická hudba Darka Krále nebo herecký zápal.

Naléhavá touha bavit diváka od začátku představení až do jeho konce je úctyhodná. Účinkem se ale naprosto míjí. Je až s podivem jak smích, který na jevišti vypadá tak přirozeně, nudí obecenstvo k smrti. Samozřejmě, že úprava původní hry je pro současného diváka v mnoha ohledech nutná, ale vážně takovým způsobem? Co říct? Ale ano, zasmála jsem se… Zasmála jsem se v momentech, kdy na muších křídlech přinesl David Prachař alespoň trochu humoru. Ale jinak… Inu něco pozitivního na závěr? Potlesk pro hudbu Darka Krále a kostýmy Simony Rybákové. Těm se poklona upřít nedá.