JaNaD

75%. Svižná hra se zajímavě pojatou scénou. Jednotlivé postavy ve mě vzbuzovaly soucit a zároveň očekávání, zda je rodičovství někam posune. Herecky mě nejvíc zaujal Viktor Zavadil.

Inscenace příjemně plyne. Některé pasáže pobaví, jiné až zamrazí. Na spoustě míst i překvapivá odhalení. Oceňuji i zajímavou scénu.

85%. Líbilo se mi, že i tak vážné téma lze na některých místech odlehčit humorem, i když často morbidním. Nijak to ale neuráží, jen jedna scéna mi přišla za hranou - Gabčík a Kubiš v kostýmech akčních hrdinů. Představení graduje po přestávce a při závěrečné scéně jsem byla dojatá. Když jsem s polovinou diváků tleskala na konci vestoje, chtěla jsem vyjádřit poděkování nejen hercům za jejich výkony, ale také vzdát holt skutečným lidem, kteří v důsledku atentátu přišli o život a jejichž osudy byly na jevišti zpracovány.

Hudební provedení moc pěkné a to jak v podání živého orchestru, tak pěveckého vystoupení hlavních představitelů Bereniky Kohoutové a Jana Ciny. Další zpívající herci se jim nemohou rovnat, ale celkový dojem to příliš nekazí. Scéna ve formě filmové projekce je vyřešená dobře, usnadňuje orientaci v ději. Pro děti ale doporučuji znalost filmu. Devítiletý syn ho ještě neviděl a díky tomu se na začátku ztrácel.

Viděno v DPP. Představení má spád. Výborný výkon hlavní představitelky.

Skvělá zábava. Moje poklona patří hereckému souboru.

Zábavné pro všechny a pro mě jako rodiče i poučné.

Představení, které vás v tom dobrém slova smyslu donutí hledat informace. O samotném hrdinovi Frantíkovi, o hercích, kteří zde hráli atd. Vojtěch Fülep v hlavní roli výborný, ale i další herci mě zaujali pohybovým nadáním. Jen několik scén mi přišlo buď zbytečně zdlouhavých - např. úvod inscenace, nebo zbytečných.

Velmi povedené představení, které prostřednictvím na sebe navazujících monologů odkrývá nejen herecký život, ale hlavně soukromí obou pánů, jejich pocity i charakterové vlastnosti. Akce i grimasy, které doprovázejí mluvené slovo, podporují text. Od začátku do konce je na co se dívat i o čem přemýšlet.

Představení mělo spád, humor i přitažlivou zápletku. Sedmiletý syn se bavil a na mnoha místech poznal sám sebe (Hurvínkův vztah k uklízení). Myslím, že ale i nenásilně pochopil, proč rodiče mají o své děti strach.

Skvělé představení. Ukázka toho, že monology mohou být zábavné a hlavně podané tak, že probudily moji představivost a já se přenesla tu do Národního divadla, tu do zámečku ve Stráži. Herečky bly skvělé, ale prim hrála Jana Synková.

75%. Hra má spád, obdivuhodná je i souhra a taneční kreace všech herců. V první části připomínající oblíbený seriál jsme se opravdu bavili, druhá část byla podstatně vulgárnější a některý humor byl dost na hraně (scéna s Karlem Gottem). Dík za to, že jsme se mohli vrátit do studentských let a zároveň si i připomenout už trochu pozapomenuté kauzy svého mládí. Jen si moc nedokážu představit, jestli to pochopí generace pod 30.

Těšila jsem se, ale neodcházela jsem úplně nadšená. Na mě až moc uřvané.

Dlouho jsme se báli jít na tak dlouhé představení, ale nelitujeme. Bylo to zajímavé, herci byli skvělí.

75%

P.Špalková na mě působila až moc uřvaně, ale hra měla spád a i překvapivé rozuzlení.

Začátek působil trochu chaoticky. Poté, co se na scéně objevily všechny postavy, dostala inscenace nějaký řád a my jsme se skvěle bavili. Oceňuji zpěv (hlavně J.Smutná, Z.Velen, M.Písařík) i vzájemnou souhru zdánlivě nesourodých postav.