Kámen

55%. V Německu musí tento text silně rezonovat, ale u nás by bylo potřeba ho dramaturgicky a režijně lépe uchopit, jelikož historická zkušenost Čechů je poněkud odlišná a náhled na vlastní minulost pro nás není tak určující. Samozřejmě je zajímavé sledovat, jak lze jeden životní příběh interpretovat z mnoha různých úhlů pohledu, ale Dočekalova inscenace mě emocionálně nijak nezasáhla. Scéna M.Chocholouška je povedená a funkční, nicméně jsem měl dojem, že by relativně komorní hře více slušel menší prostor.

Nenáročná a zajímavá hra o historii jednoho domu a jedné rodiny. Na scéně se odvíjí její příběh v různých časových obdobích, na nějž se docela příjemně kouká, ale který emočně výrazněji nezasáhne. A to i přesto, že se zde pracuje se silnými tématy (antisemitismus, vysidlování, emigrace, vrácení majetku). Nicméně všechna jsou z mého pohledu spíše v pozadí a příliš důsledně se zde s nimi nepracuje. Proto nemohu říct, že by mě to donutilo k většímu zamyšlení. Po herecké stránce však pro mě dobrý výkon, hlavně od K. Winterové a L. Žáčkové, které svižně střídají různé polohy svých postav.

Prolínání a rozlišování časových rovin v této retrospektivní hře jsem osobně jako problematické či těžkopádné nevnímal, maje dostatek drobných nápověd. Krom toho si myslím, že v této hře s mrazivým vyústěním není tak podstatné co přesně kdy, ale jak jednotlivé obrazy určuje kontext doby, to je hybatel této časové šachovnice. Na něj zaměřte pozornost. V tom je Mayenburgova hra neobyčejně silná. Zaujme práce s prostorem a je jen škoda, že režie se v průběhu „divadelního času“ stává čím dál více neviditelnou, na což protagonistky doplácí v některých ne zrovna šťastně uchopených výjevech.

55%. Text má nezpochybnitelnou vypovídací hodnotu a i jeho složitá struktura se střídáním časových rovin má svůj účel. Pro snadnější pochopení a zorientování je užitečné seznámit se alespoň s anotací. Inscenátoři záměrně nepromítali letopočty, což mělo svůj důvod, ale ve spojení s nedostatečným odlišením časových rovin to značné části publika mohlo ztížit cestu ke hře, k jejímuž vstřebání je třeba trpělivost. Skvěle koncipovaná scéna a výborná práce s prostorem. Režijně však nedotažené. Problém zahrát postavy od mládí po stáří herečky ustály, ale ztvárnění určitých pasáží nebylo šťastné.

Velmi dobrá a tématicky přesně cílená hra nenašla ve SD adekvátního režiséra, M. Dočekal jí nedokázal vtisknout vypovídající inscenační tvář. Nezbylo mi tedy nic jiného, než se nechat unášet zajímavým textem a představovat si, jak působivé obrazy by se daly ze slyšeného vytvořit. Kdyby byly aspoň zřetelněji odlišeny časové roviny... Ani herecky mi inscenace nepřišla dobrá, což přičítám též na vrub režie. Zejména ztvárnění staré Withy K. Winterovou bylo na pomezí únosnosti. Při sledování představení jsem si vzpomněl na poslední opusy I. Rajmonta, když z ND odcházel... Je opravdu čas na změnu.

45%. Inscenace doplácející především na neinvenční režii, která se nejpatrněji projevuje přílišnou těžkopádností při prolínání a střídání časových rovin. Zajímavý a silný text se jejím vlivem zbytečně drobí a tříští v znepřehledněnou skrumáž, v níž nemá mnoho prostoru adekvátně vyznít. Podobné je to, bohužel, i s vedením herců, postavy na mě působily příliš nesourodě a místy jsem měla potíž jim jejich emoce uvěřit. Ach jo!