Fuk!

Vydařená budějovická inscenace z roku 2012 byla přenesena do Prahy s jednou změnou v obsazení, Jiří Langmajer do původní sestavy zapadl a stal se dobrým nástupcem Jana Dvořáka. Zkrácení přineslo zdynamičtění, ale zmizely některé vztahové vazby a také závěr byl bohužel v této podobě příliš „rychlý“ a méně působivý. Je trochu smutné zjistit, jak moc pražské jeviště DpP svým technickým vybavením zaostává za regionální scénou. Zejména silnému budějovickému výjevu na samém konci se „nouzové“ pražské řešení v přenesené dekoraci nemohlo rovnat.

Neznám původní verzi, ale to, co jsem viděl na Palmovce, mi přišlo takové plytké, nenáročná situační komika, pod níž jako by ale nebyli skuteční lidé, instantní pravdivost okamžiků namísto pravdivosti charakterů. Proto mě spíše otrávil než dojal závěr, který vytáhl "nejvyšší lidskou kartu", jež mi ale vůbec nevyplynula z předchozího, byl to další izolovaný moment, avšak zcela neúměrný předešlým.

Nezdá se mi, že byl naplno využitý potenciál hry (hra o přátelství, na kterém ale v inscenaci nestojí důraz?). V té hutné palbě dialogů i situačních momentů jako by chyběl kamínek, který dostaví celou mozaiku. Přesto jsme svědky poutavé groteskní inscenace silně hořkého obsahu (téma krize středního věku už je zkrátka takové) a o vysoké herecké úrovni nepochybujte. Nejvíce divácky vděčná úloha připadla Jiřímu Langmajerovi, který v roli Jardy vystřídal Jana Dvořáka. Proti budějovické inscenaci se na Palmovce ještě sympaticky krátilo, ...až se neuhlídalo, jak zarezonuje ten závěrečný zvrat.

I když si nemyslím, že se jedná o geniální hru s brilantními dialogy, tak i přesto má z mého pohledu toto zpracování jisté rezervy a nabízený potenciál zde nebyl zcela využit. Hlavně první část obsahuje řadu scén, které příliš nechytnou a nevyvolají pocit zájmu. Místy slabší dramatičnost a též chybí silnější důraz na hlavní téma významu dlouholetých přátelství. Samotný závěr je působivý, ale až příliš kontrastní k celému zbytku představení. Nicméně i přesto všechno stále velmi slušné představení, které nejen pobaví, ale i donutí k zamyšlení. To určitě není málo.

65% Vydařená replika úspěšné budějovické verze (dramatugicky více upravená a především „zeštíhlená“). Herecky naplněná inscenace, J. Langmajer do zavedené sestavy Hruška-Volejník-Kupka dobře zapadl. Příjemná zábava, i když se obávám, že ani na této inscenaci nelze stavět hlavní dramaturgické směřování divadla. DpP ovšem omlouvá fakt, že teď potřebuje hlavně získat zpět záplavami ztracené diváky. Vděčné tituly proto nyní potřebuje. Další sezona již ukáže víc.

65 %. Důstojný recyklát českobudějovické inscenace.