Valerius

Ráda bych zmínila dva herce,kteří se nejvíce dotkli mé duše a zatáhali za struny mého srdce.
Petr Jeništa:"horská dráha" emocí,která vás vezme na velmi vzrušující jízdu s jeho postavou(zoufalá nuda, frustrace,muž na pokraji nervového zhroucení,"daddy issues"-vyberte si co chcete, má to vše)!
A Zbyšek Humpolec:jeho mírná přítomnost na jevišti,velitelská povaha,sexy účes a mužnost,pochybně "toxická" (možná to tak působí v moderní době,ale míra "toxicity" se zdá být správná pro vojáka z 15. století).
Zbyšek na vás působí tak,že jeho postavou,kterou hraje, možná opovrhujete,ale nemůžete od něj ani na vteřinu odtrhnout oči,nemůžete a nechcete.

85%
Táhlé hra si získala mou plnou pozornost,ani jsem si nevšimla,jak čas letí.
Příjemným překvapením byl herec,jehož práci znám a měla jsem to štěstí si ji užít ještě v brněnských divadlech - Zbyšek Humpolec,nová tvář na jevišti Divadla Bez zábradlí,hrající Agenta 1: I když s minimem textu,přinesl tolik potřebnou špetku fyzické komedie!
Jeho postava s neurotickou energií a smyslem pro absolutní podřízenost zůstala jedním z nezapomenutelných momentů představení doplňující dokonale sehraný ansámbl.
Není snadné rozesmát diváky vymyšlenou replikou,ale myslím,že je ještě těžší využíváním svého těla - ne abyste se usmívaly,ale abyste se smáli.

Je třeba zdůraznit že navzdory mé osobní lhostejnosti k'frašce' jako takové a scénáři této hry,nuance,který je důvodem proč na tuto hru jít je samotné obsazení.
Rozhodla jsem si přečíst si předlohu,abych si osvěžila paměť,ale postupem času ujistila,že to,co jsem viděla,se mi v paměti uschovalo na dlouhou dobu,že si stále mohu přehrávat, stačí zavřít oči.
Třešničkou na dortu byl jistě jedinečný Zbyšek Humpolec, který hrál Harryho - nevinné okouzlující, magnetický a komediálně nadaný.

 Někdy chybějící dekorativní předměty jsou vynahrazeny kolektivním uměním souboru, které působí nejen na divákovou vizuální stimulaci,ale také na mysl a dojmy:
jeviště je vybaveno bílými krabicemi a v průběhu hry doplněno minimálním,ale účinným počtem rekvizit,což mi asociovalo bílé plátno,které postupně získává barvy a paralelně se zaplňuje barvami představivosti,což v zásadě není špatné.
 Ráda bych také upozornila na to,že do řad herců Horáckého divadla vstoupilo nové světlo,které svým třpytivým projevem a oslnivými barvami někdy zastiňuje ostatní-nádherný Zbyšek Humpolec.
Silné obsazení.