Krásné psací stroje!

64,99 % Pěkná podívaná, ale nemůžu si pomoct, divadlo ve stylu "My víme, vy víte, pojďme si s tím, co všichni víme, pohrát." mi nepřijde zajímavé, kdo ví, ten se nic nedozví, kdo neví, ten se ztratí.

Jako obvykle je užitečné předem alespoň rámcově znát osudy skutečných osobností, kterými se M. O. Štědroň ve svých hudebních projektech zabývá. Postavení čtyř významných píšících umělců vedle sebe, resp. jejich fiktivní střet v někdejším nakladatelství Odeon, přinesl několik asociací a propojení, která bychom si asi běžně neuvědomili. Se souvislostmi však bylo občas nakládáno poněkud zmatečně, protnutí se dostavilo poměrně málo. Výborná scéna. Úskalím libreta režisér J. Havelka nedokázal zásadně pomoci. Herecky na dobré úrovni, pěvecky mají někteří (přiznaná) omezení.

Nedělám si iluze, že všichni diváci, kteří jdou do DNz, znají podrobně dílo a život čtyř osobností, o nichž je v inscenaci řeč (největšímu zájmu veřejnosti se jistě těší J. Škvorecký a B. Hrabal). Havelkova inscenace dává letmo nahlédnout do problémů, jimiž se tito literáti museli zabývat za totality, na vztahy, jež měli mezi sebou, a také na to, čemu všemu museli v těchto nelehkých časech čelit, což je zajímavé. Škoda jen, že celek nepropojila zásadnější myšlenka vztahující se k dnešku. Inscenace tak totiž, i když se na ni pěkně dívá a hudba se příjemně poslouchá, působí až podivně plošše.

Příjemně hořko-sladká sonda do spisovatelského života doby nedávno minulé. Dobře vyvážená kombinace obsahové a hudební složky. V obou případech šlo o zajímavou koláž různých stylů a tónů. Velice vydařené po textové stránce, spousta povedených dialogů, písní či slovních hříček. K tomu nápaditá a dobře fungující scéna, solidní herecké výkony všech aktérů, z nichž nejvíce zaujali výteční M. König a J. Vyorálek. I přes několik slabších momentů hra jako celek působí vyrovnaně a mě osobně zaujala prakticky od začátku do konce. Rozhodně spokojenost 75%