Radarrius

Již sérii knih Prašina od Vojtěcha Matochy se podařilo vyprávět vcelku uvěřitelný příběh pro teenagery odehrávající se v moderní podobě foglarovského světa. Divadelní inscenace se tomu nijak nezpronevěřila. Naopak, dobře dotváří atmosféru dobrodružného tajemna, čekajícího na své objevení. Oproti knize navíc rozehrála více počátky milostného hledání ústřední dvojice. A tím vnesla do hry, spolu s komediálním pojetím padouchů, více humoru. Hanuš Nápravník jako roztržitý vědec byl skvostný a výstižný. Jen škoda, že se zjevoval se svojí milou hrdinům i jako duch, retrospektivní vzpomínání na něj na základě nalezených dokumentů bylo daleko lepší.

Je až neuvěřitelné, jak hra z odtažitého prostředí katolického kléru, dokáže klást divákovi nelehké otázky důležité i pro jeho život. A to vše ve vyváženém řetězu skvělých dialogů od třaskavě humorných po lidsky jímavé. Oba herci byli ve svých rolích naprostou většinu doby přesvědčiví. Podařilo se jim vytvořit živoucí postavy, se kterými bylo lehké souznít a mít pochopení pro jejich, často antagonistické, postoje a chování.

Koláž scének z hereckého života na různé úrovni zajímavosti. Herecký projevy od skvělé fresky po trapné přehrávání. Občas jsem se zasmál (někdy jako jediný), asi dvakrát dojmul a jednou zamyslel (nad diskusí starého herce se studenty DAMU). Ale jinak až překvapivá nuda a nevzrušivost. A to se leckdo na jevišti svlékal nebo byl svlékán. Bohužel ovšem jen muži, takže to pro mě inscenaci nezachránilo.

Jako didaktická ukázka pro výuku angličtiny, že i z malou slovní zásobou se dá hrát velké divadlo, bezesporu dokonalé. Dokreslování děje bohatou pantomimou a hráním si s přízvukem bezesporu osvěžující. Jako parodie na hloubkové výklady Shakespeara vcelku ucházející. Stereotyp moderní české interpretace šílenství válením po zemi velice nudně splněn. Ale jinak je představení více než zbytečně dlouhé. Žádný hluboký divadelní zážitek se nekonal.

Přenést na jeviště tak komplexní literární dílo chce odvahu. A v ABC se to nad očekávání povedlo. Z Tolstého jsou vypíchnuty složité milostné vztahy mladé ruské šlechty. Ale díky výkonu herců se z toho nestává červená knihovna. Naprosto skvělé jsou pak předvedeny dvě významné bitvy napoleonských válek. A to především za pomocí moderních divadelních postupů, které u jiných pokusů o modernizaci historického díla tak trapně selhávají. Dlouhé představení, které ale v žádném okamžiku nenudí. A občas donutí i k zamyšlení nad životem a vztahy. Jen mi uniklo, co mi hra měla jako celek přinést.

Není to určitě fér. Ale nemohu jinak než porovnat tuto inscenaci stejného textu s vynikající inscenací Divadelního spolku Kašpar (hráno pod názvem Vincenc). Tu jsem hodnotil na 90%, protože vytěžili z textu této komedie i neuvěřitelně silné emoce ukryté v hloubi příběhů jednotlivých postav. To se v této inscenaci Divadla Kalich rozhodně nedařilo. I když zněla stejná slova a stejné příběhy. Tvůrcům této inscenace šlo evidentně o zábavu a smích diváků. A v tom byli úspěšní i u mě.

Zajímavé zpracování, které se snaží více rozpracovat nejen autorem zamýšlenou ústřední manželskou dvojici, ale i zbylé dvě. Každý divák tak má možnost chápat tento vzájemný emotivní souboj po svém. Pro mě byla například Maggie v bravurním podání Anny Fialové jen zdatná manipulátorka jdoucí si tvrdě za svým. Ať již jde o získání rodinného majetku či potrestání manžela za jeho latentní homosexualitu. Dítě je pro ní jen nástroj v této hře. Ale věřím, že mnozí ji vidí jinak, pozitivně. A v této nejednoznačnosti u všech postav je právě hloubka této inscenace. Škoda jen, že poslední dějství bylo vlastně zbytečné. Nikam již hru neposunulo.

Fascinujícím způsobem podaná koláž ze života Sigmunda Freuda kombinovaná z naší idealizovanou představou zábavy ve vykřičených domech na konci 19. století. Povětšinou velice dobré herecké výkony, občas jen zbytečné manýristické přehrávání. Výborná scénografie i hudební podkres. Obsahově zajímavé a dávající nejeden námět k zamyšlení. A to nejen ten prvoplánově zamýšlený o sexuálním zneužívání dětí. Bohužel ovšem představení trpí značně tím, že postrádá závěrečnou katarzí či vyvrcholení. Prostě jen koláž, ne dramatické dílo.

Další důkaz, že Erbenova Kytice je jedno z mála stále živých děl z doby národního obrození. Něco se při této inscenaci povedlo více. Například Vodník byl Csongorem Kassaiem skvěle zahrán jako ne-lidská bytost. Nebo scénické provedení vln, ve kterých utonula travička z Holoubka. Či Iva Janžurová jako naprosto uvěřitelná mladá dívka těšící se na milého. Něco bylo naopak slabší jako třeba rušivé popruhy pro létání dívky ve Svatebních košilích. Obzvláště, když nakonec představitelka místo recitace bojovala s jejich odepínáním. Celkově ale velice dobré zpracování, které je dobré vidět.

S představením jsem se veskrze míjel. Míjel jsem se s řešeným teologickým rozporem mezi tehdejší oficiální katolickou doktrínou a vizí opuštěností boha. Míjel jsem se s hereckým projevem Lucie Trmíkové, která místo schopné manažerky velkého ekonomického celku, kterým středověký klášter byl, předvádí povětšinou jen hysterickou úču. Míjel jsem se s pojetím kostýmů, které rozhodně neevokovaly klášterní hábity. Míjel jsem se i s takovou maličkostí, jako je způsob krájení zelí, který předváděly chovankyně ústavu. Za vyzdvihnutí pak stojí Kazatel Filipa Kaňkovského, který byl naprosto přesvědčivý vůdce lůzy.

Hravé. Někdy až moc. Třeba podání účastníků expedice jako karikatur. Takže místy se dostavuje fascinace silným příběhem a skvělou stylizací. A někdy naopak pocit trapnosti a neumětelství.

Zrůdnost normalizační socialistické společnosti, ale i běžný život, očima osmileté dívenky v bravurním podání Barbory Hrzánové. Hra ke které se člověk rád vrací a vždy v ní objeví něco nového. K smíchu i zamyšlení. My starší si připomeneme třeba takový slib jisker a že máme být zvídaví. A ti mladší snad alespoň trochu pochopí, oč je dnešní doba lepší.

První dvě třetiny skvělé. Uvěřitelné postavy včetně kocoura staženého z kůže. Ale hlavně hra o rozporech mezi našimi touhami a realitou všedního dne. Herecký koncert pozorovaný z absolutní blízkosti se skvělým využitím netradičního prostoru. Pak se to ale začalo kazit. Jako kdyby autorka ani režisér nepřišli na to, co udělat s dobře rozehraným příběhem. Skončilo to hůře než divně, skončilo to nijak. Velká škoda.

Kdo děj Hamleta zná, tak si toto představení opravdu užije. Je to řetěz vybraných momentů z této hry, skvěle zahraných, a často ukazující nový neotřelý pohled na jednotlivé postavy či situace. Obzvláště náhrada pánů Rosencrantze a Guildensterna uhihňanými přítelkyněmi Rosie a Guildie ukázala vývoj vztahu Hamleta a žárlící Ofelie v novém světle. Škoda jen, že jako v každém moderním pojetí Hamleta je šílenství vyjádřeno válením se po zemi. Ale tady se alespoň válel i král Klaudius. Hudba výborně vše podkresluje a pomáhá dělat tohoto Hamleta velice emočním.

Skvělá studie ženy, které její biologické hodiny dovedou k totální destrukci všeho kolem ní i ji samé. A také názorný doklad, že od hysterky je nutné utéci dříve než na vás vezme nůž. Vynikající a přesvědčivé herecké výkony Niny Horákové, Viktora Dvořáka a Evy Salzmannové. Jednoduchá a přesto skvělá scéna, která dává další dynamiku celé inscenaci. Tohle představení se povedlo.

Herci se snažili, co to šlo. Ale ono vlastně o nic nešlo, takže se v tom všichni včetně diváků ztráceli. Jedna velká nuda bez jakýchkoliv emocí. Díky besedě s autory jsem tušil, co se prý snažili vyjádřit. Ale ani to se jim rozhodně nepovedlo. Nejhorší představení, které jsem kdy v Dlouhé viděl.

Zábavné, přesvědčivě zahrané. Nutí k zamyšlení o smyslu demokracie i o tom, jaké je naše místo v ní. Jen škoda ne úplně logického a tak trochu patetického závěru. Udržet to celé v rovině komedie a satiry mohlo přinést více.

Bohužel se toto představení nepovedlo. Zvukové efekty přehlušují co chvíli herce. Ti navíc často jen nedbale odříkávají text jakoby to chtěli mít co nejdříve za sebou. Takže je to celé nevzrušivé. Snad jediné, co stojí z tohoto provedení Skotské hry za zapamatování je léčba šílenství krále MacBetha elektrickými šoky doprovázená jeho vidinami. Na velké drama o touze po moci a zlu v nás je to ovšem hodně málo.

Cesta do temných hlubin zvrácené ruské duše. Cesta ze které mrazí a která navazuje na to nejlepší z ruské literatury a dramatu. Zároveň krutě aktuální, ačkoliv připravované ještě před napadením Ukrajiny. "Chtěli jste, aby se vás všichni báli. A nyní se divíte, že nás všichni nenávidí." Zároveň opravdový herecký koncert, kde většina hraje naprosto uvěřitelně proti typu svých obvyklých rolí. Jen škoda mírného dramaturgického nedotažení v tempu i katarzi hry.

Vynikající zábava. Bavil jsem se se skvěle na úkor trampů, až jsem slzel. A bavila se i moje máma, nejstarší osadnice jedné z nejstarších trampských osad u nás. Snad jen škoda neujasněného divadelního konceptu. Začátek dialogy a pak hlavně monolog. Obojí skvělé, ale uměle dělící představení na dvě nespojené části. Za sebe bych hlasoval pro kompletní monolog Magdaleny Zimové. Hrála s plným nasazením a hlavně skvěle a uvěřitelně.

Co se týče oper, jsem kulturní barbar. Jeví se mi jako plytké příběhy pro uvedení několika hitů prokládaných hudební vatou. To mi potvrdilo i toto provedení Kouzelné flétny činoherci. Bylo jim totiž při zpěvu rozumět o čem zpívají, a tak ještě více vyniklo, že je to hra o ničem. Původní mluvené slovo bylo rozšířeno o recitaci "nehitové" hudební části, a tak se v druhé půli zpívalo daleko méně. Jako studie opery bezesporu zajímavé. Na vyšší úroveň to ovšem povýšil styl herectví v Dlouhé, který si dělá šprťouchlata ze všeho. I z opery a operního zpěvu. Smích spolu se skvělou Mozartovou hudbou šel krásně dohromady.

Vynikající hra ve vynikajícím provedení. Každý z herců vytvořil nejednoznačnou, ale živoucí postavu. Pokrytectví lidí z vyšší třídy i jednoduchost těch z nižší třídy je zobrazeno naprosto uvěřitelně jako součást našich normálních životů. Škoda jen, že autor hry nakonec neodolal a hra končí dosti jednostranným odsudkem jedné ze tříd.

Vynikající crazy komedie, která nikdy nezklame. Exceluje Roman Štabrňák, který vytvořil vtipnou, ale i uvěřitelnou postavu. Sluha Bouton Filipa Blažka je už trošku za hranou. Ženské role bohužel jako by byly jen do počtu a působí odbytým dojmem. I tak je ale čemu se ve hře smát. Milovník crazy komedií odejde rozhodně spokojen.

V Braníku jsem prožil více než polovinu života. Takže mohu potvrdit, že místní bezdomovci byli vystiženi dosti věrně. Některé písně nebyly špatné. Ale tím to pozitivní končí. Naprosto plochý, a hlavně nudný příběh o krizi středního věku, vyřešený nocí s bezdomovci v teplém spacáku, propíchnutím břicha a pohozením na koleje.

Není to špatný muzikál. Dobře se poslouchá, písně i činoherní složka spolu dobře fungují, scéna je pěkná a zároveň funkční, company přesvědčivá. Jen to chtělo více vypilovat děj.