Krize majestátu smrti

75 %. Netušila jsem, že z poslední zkoušky posledního rozloučení se zemřelým manželem, zasloužilým trampem je možné vytěžit tolik neotřelého humoru. Formu scénického čtení se povedlo tentokrát důvtipně zaonačit, místy doslova vzít do hry. Magdalena Zimová plně vystihla všechny komediální polohy role čerstvé vdovy (a nejedná se v tomto případě o protimluv), od úvodního teatrálně markýrovaného citivého pohnutí ze smrti muže, přes postupné vynášení trumfů, až po triumfální zvolání: "Šerifem tohohle funusu jsem já." I všichni ostatní herci v menších rolích svými výstupy dobře podpořili celkovou atmosféru a vyznění příběhu z předsálí obřadní síně.

Formou spíše scénické čtení, jak bývá zvykem u Krátké Dlouhé. Hodina uplyne velmi rychle, M. Zimová (Manželka) dokáže svůj monolog divácky vděčně prožít. Dobře jsem se bavila. Postava Manželky se vyrovnává se svým zpackaným životem s věčně podnapilými trampy. Ani po přečtení textu nevím, proč to tedy Prďačka všechno snášela. Pomsta manželovi za zpackaný život je sladká. Nechá ho spálit v tesilovém obleku, a urnu odvézt poslíčkem-indiánem na ples ve Státní opeře, kde si hodlá zatančit se svým novým partnerem.