Gimli35

Sdílím výhrady Jana Pařízka, přes povedený vizuál a hudbu jsem bohužel viděl mimořádně nudné představení, potácející se od jednoho uspávacího monologu ke druhému. Oproti ústeckému Čarodějovu učni jsem se tentokrát s režijním (a asi i dramatizačním) pojetím Jana Holce vůbec nepotkal.

Položím si otázku: dá se tahle inscenace vůbec nějak procentuálně hodnotit? A sám si odpovím: ne. Takže těch 70 % si moc nevšímejte. Prostě jsem viděl hodinu a čtvrt dlouhý divadelní vtip, místy i hlubší a sofistikovanější, než by se mohlo zdát. A nelituji toho! Z účinkujících zaujali zejména O. Bauer a V. Holičková.

Po rozvláčném začátku se inscenace rozjela a udržela si mne až do konce. Kromě S. Rašilova musím vyzdvihnout především opravdu silné davové scény a výtečnou hudbu T. Vtípila.

75 %.

75 %. Podepisuji komentář Lukáše Dubského. Přestože krátit by se asi dalo, stále nevycházím z údivu, že tříapůlhodinová inscenace bez jakýchkoli doplňků (dokonce prakticky bez hudby) udržela mou pozornost po celý večer. Sázka na silný text a znamenité účinkující režiséru Smočkovi vyšla. A navíc jedenáct let stará inscenace mnoho desetiletí starého textu tak nějak mimochodem pracuje i s palčivě aktuálními tématy domácího násilí a společenských předsudků.

Ústecká repertoárová stálice nejlépe funguje v nejtemnějších momentech, vrcholem pro mne bylo ztvárnění deliria A. Bereckovou, L. Černochem a V. Hanzlem. Do obměněného obsazení skvěle zapadl i hostující C. Götz. A přidávám se k ostatním recenzentům, že dvojjediná koncepce ústřední postavy a výkon J. A. Haidlera jsou zásadními přednostmi inscenace.

"Tak já si dám ty hleméždě."
Takhle spokojený už jsem z Dejvic nějakou dobu neodcházel. Ondříčkova inscenace se vůbec nebere vážně, což miluji, stejně jako výrazné zapojení živé hudby. Skvělá souhra domácích i hostů - snad jen škoda, že D. Šafařík měl tak málo prostoru.
Každopádně tohle mě moc bavilo.

65 %. Vcelku solidní inscenace legendárního Gogolova textu nápaditě obohacená o nadčasovou protirasistickou linku. Řada povedených scén, zejména ty s P. Tomicovou, E. Leinweberovou a K. Krhovjákem v hlavní roli; výborným sólem se zkraje druhé půlky blýskl i T. Milostný. Přes to všechno se nemohu zbavit dojmu, že v některých scénách - obzvlášť v té, kde se V. Kopta coby Hejtman dozvídá, že přijel revizor - inscenace postrádá náboj a působí poněkud bezradně. Groteskní stylizace V. Dvořáka a především J. Panznera pro mne byla za hranicí únosnosti.

Procentuální hodnocení je asi trochu nadsazené, beru však ohled na cílovou diváckou skupinu a oceňuji, že i jako dospěláka mne to bavilo. Pohádka je to docela vážná, temná a drsná - a inscenace jakbysmet, ale zároveň se občas nebojí lehké, sympaticky osvěžující ironizace. Herecky zaujali především J. Jankovský, P. Uhlík, M. Bukovčan, K. Suchá a J. A. Haidler.

75 %.

85 %. Hlásím a z osobní zkušenosti potvrzuji, že inscenace může zaujmout i člověka, který s Bergmanovými filmy nemá absolutně žádnou zkušenost. Možná bych díky předchozímu seznámení se s nimi objevil nové významy, ale i Mikuláškova inscenace sama o sobě je silná a poutavá. Perfektní herecké výkony, úžasné scéna i hudba, částečně dokonce živá. Považuji Persony - spolu s Mýcením a Korespondencí V+W - za jednu z nejzdařilejších inscenací současného repertoáru DNz.

75 %. Apel k současnosti jsem z inscenace zas tak moc necítil, název "(...) aneb Kauza Vyližmetr" mi přijde trochu mimo. Ale nevadí, velice mě to totiž bavilo, DISKová Žebrácká opera se velmi osvěžujícím způsobem vůbec nebere vážně. Ani u tolik zmiňovaných pěveckých výkonů jsem nezaznamenal zásadnější problémy, spíše naopak. Taktéž herecké výkony dobré, pojetí gangsterů (Sekáč, Zelenáč, Teplák, Gym) vtipné. A šovinismus? Vždyť právě tomu se inscenace vysmívá. Za mě velmi podařené.

Trojanův Prebinger jako "smolař s dobrým srdcem"? Spíš bezskrupulózní postarší obšourník, sebestředně manipulující všemi kolem sebe. A hlavně pozor na zlou, vyčůranou mládež!

Nepopírám, že I. Trojan umí hrát a ostatní s ním celkem zdatně drží krok, marně však přemýšlím, za co právě Fifty posbírala všechny ty ceny. Ze Zelenkových inscenací v DD pro mě jednoznačně nejslabší.

Hravá sémiotická jízda v první polovině mě nesmírně bavila, druhá půlka už byla ve své statičnosti na diváckou pozornost trochu náročnější, ale oceňuji pohled na známou kauzu z mnoha různých stran. Divácký zážitek sezóny díky Havelkově režii, ale i perfektně sehranému a pěvecky disponovanému souboru.

75 %, přičemž zhruba průměruji obě poloviny. První půlka mi totiž přišla opravdu skvělá, výborně vykreslila Pravomilovo dětství a připravila tak půdu pro další vyprávění jeho života. Když po hodině v nejlepším momentu přišla přestávka, říkal jsem si "wow, to je super!" a těšil se na druhý poločas. Jaké ale bylo moje překvapení, když po pauze inscenace najednou přepnula do rozvleklého, lehce psychedelického módu s neúměrnou délkou oproti první půlce. I tady se samozřejmě našlo několik dobrých momentů, ovšem kvalit první poloviny zdaleka dosaženo nebylo.

Rád jsem však opět po čase v DvD slyšel živou hudbu, byť kapela moc prostoru neměla.

65 %. Bude to ode mne samozřejmě těžce subjektivní, ale více mne zaujala klasická Pokorného verze v Dejvicích. Ani Nebeského Přízraky rozhodně nejsou k zahození, nabízejí několik silných scén - obzvlášt tu závěrečnou - a výtečné herecké výkony, ovšem hudby (výborné) bych si dal i více a větší celkový emoční zásah jsem si zkrátka odnesl z Dejvic.

Martin Františák suverénně ovládl velký prostor a pro Národní divadlo připravil vcelku obstojnou inscenaci klasického textu. Většinou je na co koukat, herecké výkony v pořádku, hudba fajn... A nad tím vším se místo hrozby červeného kohouta vznáší spíš neodbytná myšlenka, že o případný úspěch slušné, ale zcela nepřekvapivé inscenace se zasloužil především Ladislav Stroupežnický. Tady máte Naše furianty, dostanu 250 korun. Na shledanou, přijďte zas.

75 %. Škoda, že šťavnatá inscenace je obložena z jedné strany rozstříštěným úvodem a z druhé trochu nijakým koncem, protože jinak se jedná o opravdu zdařilé, poutavé dílo. Kromě O. Hese na tom má zásluhu i částečně živá hudba I. Sedláčka nebo třeba skvělé metaforické ztvárnění sexuálních scén.

75 %. Převážně zábavné potýkání se hlavního hrdiny s panoptikálními vesnickými postavičkami utíná až závěrečná čtvrtina (?), poněkud roztažená a hlavně zpomalená dlouhou výstavbou kostky z dřevěných prken a železných tyčí. Škoda toho, nicméně rozumím snaze tvůrců přejít od celkem nezávazné komedie k apokalyptickému dramatu. Kromě ústředního V. Marholda, věrně zobrazujícího nesebevědomého člověka v neznámém prostředí, zaujal hlavně H. Chmelař - ještě nikdy jsem ho neviděl v tak komické poloze a dlužno říct, že se mu v ní velice daří.

85 %. Dynamická multižánrová inscenace - divadlo, na které nejsem zvyklý, ale možná o to víc si mne Máj získal. Skvělá a vyvážená souhra všech komponentů včetně svícení a hudby, v žádném případě to nepůsobí jako podivně splácaný kočkopes.

Mám-li někoho vyzdvihnout, pak O. Anděru za skvělý rap a J. Kačera za energickou recitaci. Nepopírám, že bylo dojemné vidět (a slyšet) šestaosmdesátiletého barda, kterému na jeviště pomohl D. Prachař a během děkovačky mu byl oporou, aby se mohl uklonit.