Evusja

Klasická opereta, pěkná scéna s gondolami, barevné, bohaté kostýmy. Líbil se zcela suverénní Juraj Nociar i Dušan Růžička, stejně tak temperamentní Barbora Čechová. Pappacoda Romana Haroka se rozezpíval až v průběhu operety a zejména při úvodní árii o makaronech jsme se skoro báli, zda se vůbec setká jeho zpěv s orchestrem. Ostatně nepřesné nástupy některých zpěváků nás provázely celou operetou. Svou roli tu zřejmě sehrály letní prázdniny a znovuuvedení operety v září. Jako celek ale příjemná zábava, žádné operetní manýry, spíše nadsázka a humor. Nástupy účinkujících z hlediště pobavily i překvapily, zejména ty, kteří seděli v první řádě.

Klasická fraška v klasickém provedení - řekla bych naštěstí, protože někdy je snaha o novátorské pojetí starého spíše na škodu. Herci hrají s elánem a nasazením, inscenace je obohacena i o společný zpěv. Jen reprodukované "zvuky" postrádají smysl, na jevišti je děj sám o sobě dost dynamický. Lukáš Červenka se v inscenaci neztratil, stejně tak zdatně huhňající Marek Pešl, i když se samozřejmě nabízí srovnání s nezapomenutelnou inscenací Divadla na Vinohradech (V. Preiss a I. Trojan). Dvě hodiny smíchu ale nejspíš nikoho nezklamou. Scéna a mnoha dveřmi je skvělá - je odkud přicházet i kam utíkat.

Trocha romantiky staré Anglie, místy trochu nuda a zbytečně zdlouhavé. Ale ano, věděli jsme, na co jdeme, Jane Austen nezklamala, ale ani neoslnila. Body přidávám za skvělou práci s koňmi v množství a kvalitě, kterou jsme na otáčku ještě nezažili.

Hodnotím představení z 10. 8. 2024, které provázel zásadní technický problém - a to špatné nazvučení!!! Hercům bylo stěží rozumět, jak tiše hovořili, huhlajícím sboristům už vůbec ne. Zvukař jakoby nebyl. Jevištní mluvu potlačil často hluk v podobě ohňostrojů, vlaku, motorky, rušilo i poměrně hlučné a místy bezúčelné otáčení točny - projeli jsme se několikrát kolem dokola, abychom skončili na stejném místě a ve stejných kulisách.
Sám muzikál je námětově i ideově velmi vyčpělý, což takhle zkusit něco nového, současného? Ke špatnému dojmu přispěl i překvapivě špatný zpěv - Iva Hošpesová, pobavily jen notoricky známé výstupy Čochtana P. Klečky.

Skvělá konverzačka, skvěle zahraná - od přehrávajících a předstírajících rodičů až po totální kolaps na konci hry. Seděly jsme v první řadě a bavily se každým pohledem, gestem, zvednutím obočí či mírným šťouchancem do manžela - to ovšem platí jen pro začátek - pak se na nás valila z jeviště lavina emocí - a nejen těch. Skvělé herecké obsazení, krásná Ivana Chýlková, běsnící Mirka Pleštilová a oba pánové, zdatně sekundující svým partnerkám. Prostě divadlo, jak má být.

Skvělí, skvělí a ještě jednou skvělí herci, brilantní text, trocha židovského humoru, umírající vyrovnaný Freud a vlastně začínající, o 40 let mladší a tak trochu tápající C.S. Lewis. Možná by jejich dialog skutečně vypadal tak, kdyby se ve skutečnosti sešli.
"Jen 90 %", protože jsem již viděla "Falešnou notu" v podání stejné herecké dvojice.

Asi pět minut ze začátku hry se budete smát, važte si toho, pak už se nezasmějete. Nechci spojlerovat, takže vynikající výkon obou představitelů - ale Pavel Rímský přece jen o něco lepší. Hraje tělem, hlasem, prostě vším. Martin Finger je v gestech úspornější a mně osobně je jeho postava snad ještě nesympatičtější, než postava pana Rímského. Ani jeden z obou protagonistů vlastně nevzbuzuje sympatie, i když je jasné, kdo je v právu. A tak si vlastně přejete, ať už to utrpení skončí. Tak tiché a soustředěné publikum jsem v divadle dlouho nezažila. A také to několikavteřinové ticho před závěrečným potleskem.

Je jasné, že divadelní inscenace nemůže kopírovat knihu, a herci (ano především herci, ne herečky) podali vynikající výkony. Ale nejen že téma Leny Lagnerové úplně zmizelo - zmizel z mého pohledu hlavní "duch" knihy, a to statečný boj statečných žen od 50. let do 2008 a druhé téma - boj žen/jeptišek za zrovnoprávnění s muži - ke kterému v katolické církvi - byť je 21. století - stále nedošlo. Jeptišky mají v celém představení tak nějak spíše dekorativní úlohu, u Tobie a Evaristy vlastně nevíme proč jednají jak jednají - role mužů (vesměs negativní postavy) jsou zbytečně zdůrazněny - z pátera Felixe je podivný šašek. Ráda se vrátím ke knize.

Protože znám film, byla jsem velmi zvědavá, jak se s námětem vyrovná divadlo. A jaká bude Eliška Balzerová v hlavní roli. A mohu rovnou říci, že prostě skvělá - a to platí i o Davidu Novotném v roli komorníka. Oproti filmu je vyprávění děje přece jen méně depresivní, i když jsme si stejně poplakaly...Ale divadlo je divadlo. A když sedíte v první řadě, herecký koncert je prostě dokonalý.

Krásná hra pro 3 úžasné herečky. A tak jsme se s nimi smály a chvílemi brečely a bylo to skoro jako ze života. A ano nejvíce se nám líbila ta nejstarší z nich v podání Elišky Balzerové, protože se s přítelkyní také již nalézáme na "špatné straně od šedesátky".

Co se nám líbilo: snadná orientace díky letopočtům a někdy i s náznakem toho, co se odehrává, (my známe knihu skoro zpaměti, ale jistě ne všichni diváci), výkon hlavní představitelky Terezy Dočekalové, jednoduchá scéna - přesto dostačující.
A co se nám nelíbilo? Nářečí - nenářečí, soubor v plynových maskách, Surmena divoce šermující rukama - což asi mělo být bohování - a hlavně přílišný důraz na děj - kam se ale vytratilo právě ono tajemno, spojené s bohováním?

Na velmi malé ploše dramaticky perfektně uchopené složité téma, kdy vyrovnat se s vlastní minulostí a s tlakem okolí je doživotním tématem nositelky tohoto osudu. Zachyceno duševno poblouzněné fanatické Němky Berthy (mimochodem skvěle odehráno a bohužel ne nepravdivě), manipulujícího moderátora (v čí prospěch? vlastní slávy, vlivu na publikum, přitom s neschopností překonat předsudky) a zejména Leni, u které vlastně nevíme, co si myslí, co hraje, kdy lže a kdy skutečně duševně trpí. Dialogy vybroušené jako kámen - a stejně tak tvrdé.

První jednání trochu chaos a zmatek (alternace několika rolí jedním hercem), druhá polovina výrazně lepší, děj logičtější a množství břitkého humoru. Velmi nápaditá výprava.

Silvestrovské představení, které vůbec nebylo silvestrovské. Věděly jsme, na co "zhruba" jdeme, ale netušily jsme, jak skvělé toto představení bude. Obrovské až magické herecké nasazení bez jediného prázdného místa, velmi těžké téma občas vhodně odlehčené černým humorem. Perfektní scéna, nádherná práce s řečí, těly herců i rekvizitami.

Dnes hráli Pražáci - kde? V Novém Jičíně. Divadlo bylo zcela vyprodané a očekávání bylo veliké. A zklamání také. Oba herci se svých rolí zhostili, ale žádné jiskry mezi nimi nesršely. Však hru hrají již 8 let. Zápletka nijak nápaditá, děj velmi předvídatelný a dialogy přinesly pár spíše otřepaných vtipů...že "dole v bistru prodávají langoše" byl jeden z nich. Herci se poměrně často přeříkávali a odbourávali. Takže prostě taková běžná zájezdovka -neurazila, lehce pobavila a nejspíš bude brzy zapomenuta.

Pokud čekáte klasiku, v žádném případě na inscenaci nechoďte. Pokud ale víte, na co jdete, budete nadšení. I když ano, herci mluví poněkud drsnějším jazykem a pro nás Plzeňáky je jistě výhodou i text hry v divadelním programu. Viděli jsme hned po premiéře v roce 2021 a rádi jsme si zopakovali v září 2023. Představení má snad ještě větší spád než mělo a Petr Panzenberger lítá a skáče ještě o něco víc. Skvělí jsou ale všichni herci, kteří v představení vystupují.

Velmi sympatické a milé představení. Klasické provedení, pěkné kostýmy, ve zpěvu výrazně lepší pánové než dámy. Potěšilo, pobavilo a také naštěstí nepřekvapilo žádným experimentem.

Představení je dlouhé, tedy spíše zdlouhavé. Mezi herci neprobíhá téměř žádná interakce. A to ani ve vypjatých okamžicích, všichni tak nějak deklamují. Chybí radost ze hry. Některé dějové linky by se daly vynechat, protože děj nikam neposouvají. (Příběh s obecním chlapcem.) Jednalo se o poprázdninové tedy oprašovací představení, tak možná proto tento rozpačitý dojem.

Herci se snažili, hráli a zpívali opravdu s vervou, ale Kafka to prostě nebyl. Celé to bylo málo kavkovsky absurdní i goldflamovsky laskavé. Odcházeli jsme v rozpacích, navíc utrápené neskutečným vedrem, které panovalo v nevětraném hledišti.

Skvělý přednes Davida Prachaře, dojemné vystoupení (pro nás starší) Jana Kačera (škoda špatně umístěného mikrofonu), krásný tanec a skvělé bubny. Rašelina, která voněla během představení. Mácha by měl radost!

V první polovině velká legrace, v závěru trochu zamrazí. Otázka, kdo má (měl) lepší život? Skvělé výkony představitelů babiček a dědečků, hlášky, které jsem často slyšela i já...a některé, ke kterým se nejspíš dopracuji. "Má někdo hlad?"