Proměna aneb Řehoř už toho má dost

85%.
Skvělá inscenace.
Absurdno.
Syndrom vyhoření. Marnost, až to bolí. Nepochopení.
V jevišti bylo jen pár lidí a přijde mi to škoda. Ta inscenace (a hlavně její tvůrci) si publikum zaslouží.

Za mě asi to, co jsme čekali. Zpívá se, hraje se a výsledek pobaví.

Herci se snažili, hráli a zpívali opravdu s vervou, ale Kafka to prostě nebyl. Celé to bylo málo kavkovsky absurdní i goldflamovsky laskavé. Odcházeli jsme v rozpacích, navíc utrápené neskutečným vedrem, které panovalo v nevětraném hledišti.

Představení se mi líbilo a tím, že znám Proměnu a poetiku Ypsilonky, tak ke mně došlo asi to, co mělo. Přišlo mi to ale trochu neucelené. Nápadité, vtipné a originální části střídaly ty o něco nudnější. Písničky byly zpestřením, miluji, když herci ovládají více "řemesel". Z herců zaujali především Petr Vršek, Jaroslava Kretschmerová a Oldřich Navrátil. Zbylí herci neměli tolik prostoru a někteří z nich pouze "vyplňovali" jeviště. Milovníkům Kafky se dá doporučit, ale neznalý divák si z toho neodnese asi to, co má. Ale třeba se mýlím :).

Typická poetika Ypsilonky (možná též Goldflamovská poetika) smíchaná s písněmi operetního rázu na pozadí lehce absurdního příběhu jedné početné rodiny zcela závislé na příjmech jediného pracujícího člena Řehoře Samsy. Jak název správně napovídá, jednoho dne si řekne Řehoř už dost a to se začnou dít v rodině věci. Úsměvné, hravé, komorní. Nenadchne ani neurazí. S herců bych vyzdvihl trojici Vršek, Navrátil, Kretschmerová.

55% - hudebně se jsou pořád v Ypsilonce dobří, ale tak nějak to nebylo ono...

Variace na Kafkovu Proměnu mě zaujala již samotným nápadem na aktualizaci. Ač proměna Řehoře není fyzického rázu, vyvolává značné emoce. Vyrovnat se s tím,že se někdo, s kým žijete řadu let, může najednou takto radikálně změnit, jako se to stane v Řehořově případě,totiž rozhodně není lehké. Co bych inscenaci vytkl, je jistý nesouladu mezitím, o čem tato hra vypovídá a jak ve finále vyznívá. Snaha autorů se za každou cenu držet poetiky Ypsilonky s typickým důrazem na hudební stránku, se tak poněkud nepotkává s tím, co sleduje divák na scéně (viz třeba přísaha matky, že už pro ní Řehoř není syn)

Velmi zajímavé Goldflamovo pojetí "proměny", kde se Řehoř fyzicky nemění v brouka (mimochodem skvělá mystifikace diváka na začátku), ale jaksi shora nahlíží na svou "podařenou" rodinu plnou flákačů a citových vyděračů. Bojuje s rodinou, prokuristou, ale hlavně sám se sebou. Dojemná tragikomedie, která pro mě s pokorou a nadhledem nechala zaznít původní Kafkovo téma. Písničky mi nevadily, i když někde byly možna trochu navíc. Celý ansámbl mi přišel kompaktní ( viděl jsem 2 .premieru). Skvělé herecké výkony J. Kretschmerové, O. Navrátila a hlavně P. Vrška.

Hudební vsuvky na mě působily dosti nepřirozeně a celkově se mi představení zdálo jaksi nekompaktní. Oceňuji přesvědčivé výkony Petra Vrška a Daniela Švába.

Velice mě to mrzí, protože Ypsilonka je srdcová záležitost, ale bohužel jsem byla hodně zklamaná. Není vinou autora, že jsem představení úplně nepochopila - proč vlastně vzniklo? Přestože je odkaz Kafky a pojetí jako takové jasné, nijak mě to neobohatilo. Tak doufám, že jsem jediná, protože je to škoda.

85%.
Skvělá inscenace.
Absurdno.
Syndrom vyhoření. Marnost, až to bolí. Nepochopení.
V jevišti bylo jen pár lidí a přijde mi to škoda. Ta inscenace (a hlavně její tvůrci) si publikum zaslouží.

Za mě asi to, co jsme čekali. Zpívá se, hraje se a výsledek pobaví.

Herci se snažili, hráli a zpívali opravdu s vervou, ale Kafka to prostě nebyl. Celé to bylo málo kavkovsky absurdní i goldflamovsky laskavé. Odcházeli jsme v rozpacích, navíc utrápené neskutečným vedrem, které panovalo v nevětraném hledišti.

Představení se mi líbilo a tím, že znám Proměnu a poetiku Ypsilonky, tak ke mně došlo asi to, co mělo. Přišlo mi to ale trochu neucelené. Nápadité, vtipné a originální části střídaly ty o něco nudnější. Písničky byly zpestřením, miluji, když herci ovládají více "řemesel". Z herců zaujali především Petr Vršek, Jaroslava Kretschmerová a Oldřich Navrátil. Zbylí herci neměli tolik prostoru a někteří z nich pouze "vyplňovali" jeviště. Milovníkům Kafky se dá doporučit, ale neznalý divák si z toho neodnese asi to, co má. Ale třeba se mýlím :).

Typická poetika Ypsilonky (možná též Goldflamovská poetika) smíchaná s písněmi operetního rázu na pozadí lehce absurdního příběhu jedné početné rodiny zcela závislé na příjmech jediného pracujícího člena Řehoře Samsy. Jak název správně napovídá, jednoho dne si řekne Řehoř už dost a to se začnou dít v rodině věci. Úsměvné, hravé, komorní. Nenadchne ani neurazí. S herců bych vyzdvihl trojici Vršek, Navrátil, Kretschmerová.

55% - hudebně se jsou pořád v Ypsilonce dobří, ale tak nějak to nebylo ono...

Variace na Kafkovu Proměnu mě zaujala již samotným nápadem na aktualizaci. Ač proměna Řehoře není fyzického rázu, vyvolává značné emoce. Vyrovnat se s tím,že se někdo, s kým žijete řadu let, může najednou takto radikálně změnit, jako se to stane v Řehořově případě,totiž rozhodně není lehké. Co bych inscenaci vytkl, je jistý nesouladu mezitím, o čem tato hra vypovídá a jak ve finále vyznívá. Snaha autorů se za každou cenu držet poetiky Ypsilonky s typickým důrazem na hudební stránku, se tak poněkud nepotkává s tím, co sleduje divák na scéně (viz třeba přísaha matky, že už pro ní Řehoř není syn)

Velice mě to mrzí, protože Ypsilonka je srdcová záležitost, ale bohužel jsem byla hodně zklamaná. Není vinou autora, že jsem představení úplně nepochopila - proč vlastně vzniklo? Přestože je odkaz Kafky a pojetí jako takové jasné, nijak mě to neobohatilo. Tak doufám, že jsem jediná, protože je to škoda.

Velmi zajímavé Goldflamovo pojetí "proměny", kde se Řehoř fyzicky nemění v brouka (mimochodem skvělá mystifikace diváka na začátku), ale jaksi shora nahlíží na svou "podařenou" rodinu plnou flákačů a citových vyděračů. Bojuje s rodinou, prokuristou, ale hlavně sám se sebou. Dojemná tragikomedie, která pro mě s pokorou a nadhledem nechala zaznít původní Kafkovo téma. Písničky mi nevadily, i když někde byly možna trochu navíc. Celý ansámbl mi přišel kompaktní ( viděl jsem 2 .premieru). Skvělé herecké výkony J. Kretschmerové, O. Navrátila a hlavně P. Vrška.

Hudební vsuvky na mě působily dosti nepřirozeně a celkově se mi představení zdálo jaksi nekompaktní. Oceňuji přesvědčivé výkony Petra Vrška a Daniela Švába.

Představení se mi líbilo a tím, že znám Proměnu a poetiku Ypsilonky, tak ke mně došlo asi to, co mělo. Přišlo mi to ale trochu neucelené. Nápadité, vtipné a originální části střídaly ty o něco nudnější. Písničky byly zpestřením, miluji, když herci ovládají více "řemesel". Z herců zaujali především Petr Vršek, Jaroslava Kretschmerová a Oldřich Navrátil. Zbylí herci neměli tolik prostoru a někteří z nich pouze "vyplňovali" jeviště. Milovníkům Kafky se dá doporučit, ale neznalý divák si z toho neodnese asi to, co má. Ale třeba se mýlím :).

Typická poetika Ypsilonky (možná též Goldflamovská poetika) smíchaná s písněmi operetního rázu na pozadí lehce absurdního příběhu jedné početné rodiny zcela závislé na příjmech jediného pracujícího člena Řehoře Samsy. Jak název správně napovídá, jednoho dne si řekne Řehoř už dost a to se začnou dít v rodině věci. Úsměvné, hravé, komorní. Nenadchne ani neurazí. S herců bych vyzdvihl trojici Vršek, Navrátil, Kretschmerová.

55% - hudebně se jsou pořád v Ypsilonce dobří, ale tak nějak to nebylo ono...

85%.
Skvělá inscenace.
Absurdno.
Syndrom vyhoření. Marnost, až to bolí. Nepochopení.
V jevišti bylo jen pár lidí a přijde mi to škoda. Ta inscenace (a hlavně její tvůrci) si publikum zaslouží.

Hudební vsuvky na mě působily dosti nepřirozeně a celkově se mi představení zdálo jaksi nekompaktní. Oceňuji přesvědčivé výkony Petra Vrška a Daniela Švába.

Herci se snažili, hráli a zpívali opravdu s vervou, ale Kafka to prostě nebyl. Celé to bylo málo kavkovsky absurdní i goldflamovsky laskavé. Odcházeli jsme v rozpacích, navíc utrápené neskutečným vedrem, které panovalo v nevětraném hledišti.

Za mě asi to, co jsme čekali. Zpívá se, hraje se a výsledek pobaví.

Variace na Kafkovu Proměnu mě zaujala již samotným nápadem na aktualizaci. Ač proměna Řehoře není fyzického rázu, vyvolává značné emoce. Vyrovnat se s tím,že se někdo, s kým žijete řadu let, může najednou takto radikálně změnit, jako se to stane v Řehořově případě,totiž rozhodně není lehké. Co bych inscenaci vytkl, je jistý nesouladu mezitím, o čem tato hra vypovídá a jak ve finále vyznívá. Snaha autorů se za každou cenu držet poetiky Ypsilonky s typickým důrazem na hudební stránku, se tak poněkud nepotkává s tím, co sleduje divák na scéně (viz třeba přísaha matky, že už pro ní Řehoř není syn)

Velmi zajímavé Goldflamovo pojetí "proměny", kde se Řehoř fyzicky nemění v brouka (mimochodem skvělá mystifikace diváka na začátku), ale jaksi shora nahlíží na svou "podařenou" rodinu plnou flákačů a citových vyděračů. Bojuje s rodinou, prokuristou, ale hlavně sám se sebou. Dojemná tragikomedie, která pro mě s pokorou a nadhledem nechala zaznít původní Kafkovo téma. Písničky mi nevadily, i když někde byly možna trochu navíc. Celý ansámbl mi přišel kompaktní ( viděl jsem 2 .premieru). Skvělé herecké výkony J. Kretschmerové, O. Navrátila a hlavně P. Vrška.

Velice mě to mrzí, protože Ypsilonka je srdcová záležitost, ale bohužel jsem byla hodně zklamaná. Není vinou autora, že jsem představení úplně nepochopila - proč vlastně vzniklo? Přestože je odkaz Kafky a pojetí jako takové jasné, nijak mě to neobohatilo. Tak doufám, že jsem jediná, protože je to škoda.