Psychoklara

Tísnivé drama, které se nepovedlo odlehčit. Vtipy vyznívají poněkud prázdně, když se ozve jen jedno osamělé uchechtnutí. Bez nich by šlo o skvělou hru s velkým dopadem na psychiku diváka. Pointa však přichází moc brzo a závěr působí násilně, podivně a nepatřičně. Trvalo mnoho vteřin, než ve zhaslém sále zazněl rozpačitý potlesk.
Musím však vyzdvihnout skvělý výkon P. Štorkové, zvukový doprovod i zajímavou scénu. Miluji hororové mrazení a toho se mi dostalo vrchovatě, vitrína s dorty pro mě už nikdy nebude to, co dřív. Upracovaný divák, který si přišel odpočinout, však nejspíš nadšený nebude.

Jakou hodnotu má pravda? Brilantní Miroslav Táborský a velmi dobrý Filip Cíl to člověku rádi připomenou. Přestože hra se skládá především z dialogů a obávaného jevištního postávání, posedávání či popocházení :), bavila nás stejně jako drama se spoustou herců na velké scéně. Nekašlali jsme :).
"Jak lidi poznáváme, postupem času se naučíme říkat bezpečné fráze, které chtějí slyšet a dávat věci, které chtějí dostávat, protože chceme být milováni. To ale není láska." - Přibližně tato slova mi zní v hlavě ještě pár dní po představení. Člověk má najednou bláznivou chuť začít mluvit pravdu...

Navzdory velkému očekávání nás tato "perlička na dně" příliš neoslovila. Představení se nám zdálo roztříštěné, nejednotné, bez jasného cíle, jakoby šlo o skládačku z moc pěkných střípků, které ale netvoří nijak oslnivý celek.
Postava Hedvičky se mi zdála přehnaně přeslazená. Chápu, že to měla Veronika Lazorčáková ve scénáři, ale měla jsem pocit, že jestli se usměje ještě víc, odpadne jí horní polovina hlavy... Naštěstí to zachránilo její vyprávění o tramvajovém neštěstí :).
Filip Cíl možná zrovna neměl den, ale v představení měl hned několik přeřeků a přehmatů. Jeho kostým ale pobavil.

Přestože opět musím ocenit skvělá hudební čísla herců divadla v Dlouhé, Naši furianti, ač klasika, mě z repertoáru Dlouhé oslovili nejméně. Cítila jsem však určitou povinnost tuto hru vidět a rozhodně nelituji, že jsem si vybrala právě toto divadlo. Představení se více líbilo rodičům, nám mladším v něm něco chybělo, a nebo spíš přebývalo to skvěle znázorněné češství, za které se spíš stydíme.

Velkolepé jak se patří. Hlasové výkony sólistů nás nadchly, výjimku tvořil pouze samotný fantom, jehož nejistý hlas se poněkud ztrácel (ale možná šlo o dočasnou indispozici). Rozhodně doporučuji všem, kdo si potrpí na úchvatné kostýmy a velkou scénu.

Skvělá hra, kterou mi nestačilo vidět třikrát. Pustili jsme si její televizní záznam na Štědrý den a byl to nejlépe strávený Štědrý večer za posledních pár let. Perfektně zpracovaný Pratchett.
Asi nikdo si na derniéře tolik nepřál vyhrát bludný balvan tak jako já :).

Stálo za vidění především kvůli hereckým výkonům. Hra nemusí být hlubokomyslná ani třeskutě vtipná, ale když člověk vidí, kolik do toho herci dávají a že jsou opravdu dobří, prostě to vnitřně potěší a uspokojí divákovu duši.

Po Králíčkovi jsme doufali, že nás divadlo Letí znovu překvapí a název i obsazení slibovaly skvělý zážitek. Bohužel nás představení nezaujalo. Něco tomu chybí a bohužel je toho hodně...

Viděli jsme dokonce dvakrát a vždy jsme se skvěle bavili. Kdo si s sebou napodruhé nevzal kousek chleba pro Truffaldina, ten buď nemá srdce, nebo je moc stydlivý, než aby si veřejně hrál na boha :).

Standard D21 - představení, které zaujme i pobaví a skvělé herecké výkony s vysokým nasazením. Další hra, která nás bavila.

Nejenom, že jsme se skvěle pobavili, ale ještě jsme se při derniéře setkali s Ivem Knoflíčkem osobně a dokonce jsme si během představení i začutali. Jak řekl přítel "netušil jsem, že si zahraju v divadle... Co na tom, že fotbal." :)
D21 má to, co jsem nikde jinde nezažila - komorní a přátelskou, až téměř rodinnou atmosféru a zároveň si zachovává profesionalitu. Je jedno, jestli v publiku sedí padesát nebo deset diváků. I pro těch deset se hraje naplno.

Milovníci Pratchetta si tuhle hru nemůžou nechat ujít. V D21 mají můj obdiv za to, s jakou vervou se Sekáče Dědečka zhostili, protože převést Pratchetta na divadelní prkna je nesmírně obtížný úkol. V D21 ukázali, že je to možné i v malém divadle a s minimálním počtem herců, jen je zapotřebí obrovské nasazení.

Představení plné rozporů, snaha o filozofické zamyšlení a humor se míchá trochu neobratně, takže člověk neví, co si vlastně má myslet, jestli se zamýšlet nad probíhajícím dramatem, nebo čekat na další vtip.

Mám pocit, že jsme tady jako diváci trochu selhali. Někdo se nám tou hrou snažil něco hlubokého říct a my přitom jenom čekáme, až sebou Marek Němec znovu švihne :). Z divadla jsme odcházeli jako v podnapilém stavu, řehtali jsme se ještě na ulici a v metru.

Hra, která mě natolik zasáhla, že si na ní často vzpomenu i více než 10 let po shlédnutí, silná, jímavá a zároveň frustrující, protože dokonale odráží vývoj osobnosti jedince a jeho pudové tužby. Ze všeho nejvíc pojednává o nevěře, o jejích příčinách a důsledcích.
Kéž by bylo víc takových her.

Hra sloužící výhradně k momentálnímu pobavení, jedna z těch, na kterou si po pár letech vzpomenete jako na představení, kde jste se hrozně smáli, ale už vlastně nevíte proč. Žádné hlubší zamyšlení nepřinese, a proto není vhodná pro náročnější diváky, spíše pro konzumenty. Pokud vám ke štěstí stačí natřásající se bránice, pak budete spokojeni.

Lehce šílená schůze lehce šílených vlastníků bytových jednotek obsahuje vše, co je na takové schůzi běžné: hádky, obviňování, narážky na sexuální aktivity sousedů, rozpad aparátu, složení nového aparátu, alkohol, zákusek, pářící se hyeny, porod, smrt a rvačku.
Přesto musím přiznat, že mě nebavila hluchá místa, kdy se probíraly skutečné problémy družstva. Chápu, že tam musely být, aby byla celá hra uvěřitelná, já osobně bych ale snesla ještě o 10% víc přehnaných výstupů :).

Tíživá atmosféra režimu Velkého bratra v podání herců D21 na nás zapůsobila
tak silně, že jsme po skončení představení jen těžko sbírali střípky optimismu. Moc nedoporučuji do sychravých podzimních a zimních dnů, slabší povahy snadno propadnou depresi. Přesto hodnotím představení jako velmi dobré.

Jedno z nejlepších představení pro děti i dospělé, dokonalá směs humoru, hudby a Vánoční atmosféry. Perfektní jsou i kulisy a kostýmy. Herci excelují nejen ve svých rolích, ale i v hudebně-tanečních číslech. Svůj standard si představení drží i po několika letech uvádění.

Divadlo v Dlouhé už si vypěstovalo stálé publikum Malé vánoční povídky a vetřít se mezi ně jako nováček není snadné, bývá rychle vyprodáno. Pokud se Vám to podaří, možná se také stanete "štamgastem". Malá vánoční povídka je totiž příjemnějším svátečním zážitkem, než všechny pohádky, vánoční trhy a cukroví dohromady :).

Velmi špatný zvuk a tristní choreografie, korunu tomu dodala špatná organizace v divadle (přístup k sedadlům pouze jedním vchodem a špatné odvětrávání). Pokud jste duší rocker, možná Vám to poslední zmiňované vadit nebude, ale špatné ozvučení odpustit nelze. Z představení jsme neměli skoro nic a po polovině jsme odešli. To se mi stalo vůbec poprvé.
Na své si přijdou snad jen pedofilové (při 5ti minutové scénce s holčičkou na houpačce, které jsou vidět kalhotky) nebo masochisti. Kamil Střihavka to bohužel nazachránil, protože nebyl slyšet. Největší kulturní zklamání.
(zhlédnuto v r. 2012)

Růže pro Algernon je strhující příběh, který si přenesení na divadelní prkna zaslouží. Jan Potměšil v něm byl vynikající, ale výkony ostatních herců celkový dojem trochu kazí. Do programu zařazená několikaminutová klavírní improvizace mi způsobila záchvat paniky, přišlo mi to zbytečné, příliš hlasité a nedalo se před tím uniknout, ale možná je to čistě subjektivní problém.

Představení doporučuji jen pokud si nemůžete nebo nechcete přečíst knihu. Mně osobně kniha poskytla silnější zážitek.

Nenáročná oddychovka, která pobaví, protože odráží "problémy" mileniálů. Oba herci jsou výborní. Pokud se chcete zasmát a je Vám 20-40, ideální pár = ideální volba. Starší generace už se s postavami asi příliš neztotožní.

Krásné, vlastenecké a velkolepé. Divadlo v Dlouhé dokáže divákovi klasiku předložit hravě a nenásilně, takže nemá pocit, jako by byl na povinném školním představení.
Musím vyzdvihnout především krásnou výtvarnou scénu, nádherná a přitom jednoduchá hra světel dávala celku punc výjimečnosti, dokonale navozovala správnou atmosféru a byla skutečnou pastvou pro oči.
Herci byli opět výborní, dialogy, které by jinak nudily, dokázali přednést přirozeně a se zaujetím, představení bylo zároveň prošpikované nenásilnými vtípky, takže o smích nebyla nouze. Líbil se mi i odvážně politický doslov na závěr.

Představení, ze kterého jsem měla rozporuplné pocity, nejsilnější okamžiky se mi však často vybavují i pár let po zhlédnutí. Byla jsem na jedné z prvních repríz, která nebyla diváky přijata právě s nadšením. Bizarní situace, kdy Eva H. skřehotá nesmyslné verše pozorována upjatými diváky s nehybnými výrazy, ve mně ale cosi zbořila a musela jsem se (jako jediná) začít smát. Intelektuální rozhovor dvou mužů mě neoslovil, za to impozantní výstup Ver. L. v roli zoufale zamilované prostitutky se mi vryl až pod kůži. Souhrnem - toto představení rozhodně nesedne každému. Nezbývá, než to vyzkoušet.

Neotřelý způsob připomenutí klíčových okamžiků z historie českého hokeje i České Republiky, který Vás místy rozesměje, jindy rozesmutní. Kvůli originálnímu pojetí inscenace možná odpustíte NODu to neustálé skládání židlí, klaustrofobní hlediště a nepohodlné sezení (polštář s sebou). Výkony začínajících herců jsou sice proměnlivé, ale sehrát tolik rolí během jednoho představení na tak malém prostoru není lehké a nějak se začít musí. Nejvíc nás svým projevem zaujala zejména reportérka nalevo.
Na nevelké možnosti, které NOD má, to bylo velmi dobré. +1 za geniální využití retro projektoru :).

Před Válkou s mloky jste přesvědčeni, že je jasné, na čí straně budete stát, z divadla však odcházíte s rozporuplnými pocity a znechuceni vlastní rasou...
Forma kabaretu je originální, děj sice poněkud roztříští, ale ve výsledku bude zábavnou formou sděleno vše podstatné, okořeněné špetkou krutého humoru.
V D21 se můžete spolehnout na jedno - herecké výkony budou vždy na daleko vyšší úrovni, než byste v tak malém divadle čekali (jen z konferenciérky jsem měla pocit, že si svou roli příliš užívá, ale málo hraje, nicméně možná se to s počtem odehraných repríz vytříbí). Doporučuji navštívit.