Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (145)
Helena Grégrová: 17 % (160)
Iva Bryndová: 18 % (117)
Lukáš Dubský: 18 % (139)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 28.10.2024)
Ve všech směrech originální divadelní zážitek už jen díky tomu, že první část není odehrána živě a druhá část se hraje v těsné blízkosti diváků takřka na dotek, kdy se navíc na jevišti reálně peče kachna v troubě. Proto se snadno může stát, že tyto nepříliš tradiční inovace zastíní samotný dojem z textu a hry samotné, která se vlastně může zdát příliš obyčejná. Ale pro mě tomu tak není, a byť jsem do dění na jevišti pronikal postupně, v závěru už jsem neměl daleko k slzám. Hraje se o odcizení, o rodině, o touze po uznání, o pochopení. Hraje se především o lásce. Herecky to bylo skvostné. Skvělý zážitek! /26.10.2024 pod Palmovkou v Praze/
(zadáno: 28.10.2024)
Jistota klasického zpracování klasiky je na Vinohradech už nějakou dobu nabourávána pokusy o modernizaci, a v této komedii to "odnesla" partička kolem pana Tobiáše, jež je oproti zvyklostem ztvárněna mladými herci a konkrétně Tobiáš je pojat oblečením, chováním i mluvou spíš jako nějaký mladý barový floutek. Byla to zajímavá změna a z mého pohledu to ničemu nevadilo, naopak to byl svěží vítr. Škoda nepříliš originálního scénického zpracování a občas nudnějších scén, protože herecky to bylo fajn (jako vždy vyniká Malvolio, zde v podání V. Javoříka) a živá dobová hudba s písničkami byla skvělá. Hodnotím jako lepší průměr. /26.10.2024/
(zadáno: 28.10.2024)
Obyčejné životy obyčejných lidí ze zapadlého městečka, kteří nejsou sympatičtí, ale s trochou tolerance lze pro ně mít pochopení. Dva bratři, kteří se nesnáší, ale nemůžou bez se být jsou zde ztvárněni velice uvěřitelně a jejich představitelé P. Lněnička a M. Ruml jsou po těch téměř 10 letech skvěle sehraní. Blízkost prostoru pak divákovi dává možnost prožít to intenzivně a užít si to. Nechybí zde nic z předchozích dvou dílů celé trilogie, tedy smutek a bezvýchodnost života, černý a velice drsný humor, ale zároveň mám pocit, že tato hra nejvíce z těch tří dýchá životem a nadějí. Nenudil jsem se a užil si to. /21.10.2024 v Táboře/
(zadáno: 21.10.2024)
Postavit celou inscenaci na jednoduché anekdotě, že manžel leží mrtvý pod schody, a natáhnout to přes dvě hodiny, když v podstatě není co hrát a děj se nijak neposouvá, s výjimkou závěrečné pointy, to je pro mě na Ungelt až příliš velké snížení kvalitativní laťky. V této klauniádě se bohužel režie nevyvaruje laciných a podbízivých scének, jimž jsem se opravdu nedokázal smát. Za pochvalu zde tak stojí snad jen herecké výkony, kdy jak Vojtěch, tak Tatiana hrají skvěle, obzvláště Tatiana dokáže svou mimikou divákovi předat smutek skrývající se pod výrazným líčením její postavy. Vojtěch zase skvěle hraje podivína. /20.10.2024 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 21.10.2024)
Obyčejné osudy obyčejných lidí v zapadlém irském městečku, kde se zdánlivě nic moc neděje. A čtyři postavičky, které si žijí své životy a jsou konfrontovány s minulostí, jež se znovu otevírá. Text krásně kombinuje humor a vážné věci, s přibývajícím časem je humor stále černější, a závěr je plný zvratů, které mě překvapovaly. Inscenace pak má přidanou hodnotu právě díky tomu, jak blízko divákům se hraje, a byť se v této zájezdové repríze vše odehrávalo vepředu a nic se nepřestavovalo, působilo to, že je vše, jak má být. Skvělé herecké výkony, zajímavé téma a celkově ponurá atmosféra. Rozhodně jsem se nenudil. /17.10.2024 v Táboře/
(zadáno: 21.10.2024)
Rodinná narozeninová večeře měnící se v ring, v němž si otec s dcerou vytyčují hranice a zasazují údery mnohdy tvrdší a bolestnější než ty boxerské. Toxické rodinné vztahy, jejichž hnacím motorem asi sice je láska, ale je to láska tvrdá a nelítostná. A do toho diváci, jež jsou usazováni k prostřenému stolu, spolu s hrdiny večeří, baví se a jsou bezprostředními svědky akcí a reakcí, jež jsou velmi silné a umí zasáhnout. Takovou večeři asi v reálu zažít nechcete, už jen proto, že jsem odcházel ve velmi zvláštním smutném rozpoložení. Skvěle vymyšleno, zahráno i zrealizováno. Oba účinkující byli perfektní. Silný zážitek! /14.10.2024 v Táboře/
(zadáno: 14.10.2024)
Jsem ovlivněn tím, že jsem byl jedním z fanatických fanoušků Luneticu a stýská se mi celkově po devadesátkách, ale sakra, já si to užil jako máloco! Mělo to energii, atmosféru, nápad, vtip, nadhled, a především to do sebe všechno absolutně skvěle zapadlo. Inscenace si plynula, já se dostával do transu a nechtěl, aby to skončilo. Skvělé herecké výkony, perfektní zmapování tématu a především to, jak si inscenace vtipně střílí nejen z devadesátek a tehdejší kultury, ale i z nás, diváků, co jsme v tom žili, mě prostě bavilo. Navíc skvělá atmosféra v publiku a dlouhý potlesk vestoje to vše perfektně dovršilo. Díky! /11.10.2024 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 14.10.2024)
Překvapivě milý divadelní zážitek si odnáším z této inscenace, jež ztvárňuje příběh, který by se klidně mohl stát. A je to příběh vtipný i smutný, chvílemi i dojímavý. A právě kvůli těm vážnějším okamžikům je škoda, že režie často až příliš tlačí na tu humornou pilu. Protože především díky přidané hodnotě v podobě reálného manželského hereckého páru J. Dolanský a L. Vlasáková to na jevišti krásně jiskří a je zde ta správná chemie. Přenesení děje do Prahy a výběr českých popíkových songů z dob socialismu pak skvěle dotváří sladkobolnou atmosféru. I tak se ale jedná o lepší zájezdovku, která mě potěšila. /10.10.2024 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 14.10.2024)
Inscenace je bez nějakého smysluplného děje a řádu, takže je to spíše improvizační performance s nějakými vytyčenými body, k nimž se má dopracovat. Kvalita inscenace tak závisí především na tom, jak moc humorné či vážné bude zapojení divaček z publika do děje. V budějcké repríze mi všechny divačky přišly skvělé a intuitivně chápaly, co mají dělat. Díky tomu jsem měl možnost se nejen pobavit či užít ono kouzlo neplánované improvizace, ale též se nad některými vyřčenými věcmi zamyslet. Jen škoda, že tato verze byla zkrácena o dvě zabité manželky (bylo zde 5 zabitých a jedna přeživší). Rád bych to viděl kompletní. /8.10.2024 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 14.10.2024)
Hodnotím upravenou cca hodinovou verzi, jež byla pod názvem "Edvard Beneš: Návštěva starého pána" uvedena v Benešově vile v Sezimově Ústí, a kde místo O. Pavelky hrál Samuel Neduha. V unikátním autentickém prostoru, po němž se diváci i herci pohybovali uvnitř i venku na mě tato inscenace zapůsobila především onou autenticitou prostředí. Dějově to ne vždy bylo úplně zajímavé, vše ale vyvážila možnost vidět pana Beneše jak zahradničí na své zahradě, jak si čte noviny, jak obědvá či jak spí na gauči v prostorech, kde to reálný Beneš opravdu činil. Herecky mi to přišlo též skvělé, takže za mě super zážitek. /25.9.2024 v Sezimově Ústí/
(zadáno: 22.9.2024)
Krize středního věku může být na jevišti i zajímavá a vtipná, má-li to nějakou nosnou myšlenku. A zpočátku jsem se i docela bavil a byl jsem naladěný na příjemné vlně. Jenže jak běžel čas, přicházela u mě stále větší frustrace. Banální příběh, který s postupujícím časem je stále více unavující a obyčejný, který mě přestává bavit, a který mi vlastně nic nového nepřináší. Skoro jako bych se díval na nějakou telenovelu nebo buhvíkolikátý díl Ulice. Přičemž největším problémem je délka. Tohle prostě není příběh na tři hodiny. Jen výborní herci a jejich výkony dokázaly udržet mou pozornost dlouho, ale ne až do konce. /21.9.2024 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 22.9.2024)
Jedna malá místnost, dvě ženy, jedna zoufalá a nešťastná, druhá sobecká a zapšklá, a atmosféra, která houstne až k zoufalé a vše pohlcující katarzi. Mnohé je vyřčeno tak, že to zasáhne rovnou do srdce, ale děsivější je to, co zůstává viset ve vzduchu. Síla člověka vzepřít se osudu versus snaha udržet vše ve starých kolejích. Rozhodnutí a slova a činy, jež nelze vzít zpět. Herecké výkony M. Steinmasslové a I. Kristekové, jež se divákovi dostávají až pod kůži. A to vše zblízka, kdy jsem viděl každé gesto, mimiku, pohyb téměř na dotek. I já jsem měl s mou matkou těžké období, takže vím, o čem se hraje. Silný zážitek. /17.9.2024 v Táboře/
(zadáno: 22.9.2024)
Děkuji za příležitost konečně se seznámit s Malým princem v úžasném podání dvou skvělých přednesů a hlasů, jimiž disponují paní Kolářová a pan Pavelka. Nikdy jsem nenašel příležitost si tuto knihu přečíst, a v této podobě to pro mě byl zážitek velmi silný a autentický. Kombinace předčítání z Malého prince v druhé části večera a z dopisů de Saint-Exupéryho svojí matce v první části večera funguje skvěle a byl to takový milý a velmi obohacující večer. Opět jsem se přesvědčil, že méně je někdy více. /12.9.2024 v Táboře/
(zadáno: 22.6.2024)
Sólo jízda muže, jenž měl holku svých snů a s ní dvě děti, aby po čtyřicítce zahořel láskou k mladšímu modelu. Marek Němec nám v boxerském ringu servíruje příběh, který je vtipný a smutný zároveň. Činí tak s neskutečnou energií a zaujetím, že to diváka dokáže strhnout, a byť si za to vše může hlavní hrdina sám, bylo mi ho chvílemi i líto. Monodrama není lehká disciplína, ale herec s režisérem evidentně našli společnou řeč a já nemám téměř co vytknout, snad jen, že by to bylo lepší odehrát bez přestávky, která chtě nechtě naruší to rozjeté tempo. Za mě poctivě odvedená práce. /19.6.2024 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 17.6.2024)
Strohá scéna, moderní kostýmy, sázka na herce a text. Jeden z nejdelších Hamletů (200 minut), a přesto nezbyl čas poslat Hamleta do Anglie a postavy Rosencrantze a Guildensterna zůstávají naživu až do konce. Pominu-li však tuto nelogičnost, jedná se o velmi zajímavou verzi, kdy sice první půle nudí právě tím, že chybí nějaký výrazný režijní výklad, ale druhá půle už pro mě byla strhující především díky hereckým výkonům, kdy T. David se pro mě stal reálným Hamletem a věřil jsem mu to, ale bodoval i I. Dejmal, z něhož šel strach. Ofélie bohužel zaujala o něco méně, ale celkově jsem spokojený. Pro mě jeden z nejvýraznějších Hamletů. /16.6.2024/
(zadáno: 17.6.2024)
Strohá scéna s velkou skluzavkou představující mořské vlny, po níž na jeviště sklouzávají a zase mizí některé postavy, hodně vody, hodně kouře a velice civilně pojatý Shakespeare. Sám sebe jsem se zpočátku ptal, jestli to je ještě Shakespeare. Ale čím více nad tím přemýšlím, tím více jsem nadšený. Místy to může působit lacině, vulgárně či poklesle, interakce s diváky možná podbízivě, ale není to přece jen snaha o návrat k tomu, jak vypadalo divadlo v dobách autorových? Můžu říct, že jsem nenudil ani na okamžik. Z herců mě bavil T. Šulaj, parta kolem pana Výtiska a krásně se mi koukalo na K. Liďákovou. Za sebe říkám: Proč ne? /15.6.2024/
(zadáno: 17.6.2024)
Jako typický nemuzikálový divák jsem jen využil volného času při návštěvě Brna a zkusil si odpolední představení muzikálu o morbidní Addamsově rodince. A ono mě to docela bavilo. Aniž bych znal jednotlivé herce či za poslední roky viděl nějaký velký muzikál, užíval jsem si to, bavil se a u některých songů si i podupával nohou do rytmu. Skvělá scénografie, kvalitní herecké a pěvecké výkony, bylo to mile zábavné a celkově pohodové. Zaujala především E. Mertová, ale například i K. Helbich, který ve svém dětském věku zpíval opravdu skvěle. Jestli takhle vypadá česká muzikálová scéna, asi si zkusím zajít na muzikál častěji /15.6.2024/
(zadáno: 16.6.2024)
Na tyhle zásnuby divák jen tak nezapomene, už jen proto, že ústředním párem jsou oproti běžným zvyklostem nikoliv mladí lidé, jež se můžou ženit, ale starší lidé, pro něž je to dost možná poslední šance. B. Výtisk a T. Groszmannová jsou ve svých rolích mile nemotorní a stydliví, a bylo z hlediště poznat, že je to prostě baví. Chválím též T. Šulaje. Ono se celkově jedná o milý komediální zážitek, kdy jsem se nejednou měl problém přestat smát. Výborná scénografie i herecké výkony všech zúčastněných. Jo, a tak originálně pojatou scénu trapného ticha, jako je zde, jsem snad ještě v divadle neviděl. Pan režisér Pácl u mě znovu boduje. /14.6.2024/
(zadáno: 14.6.2024)
Kvůli tomuhle stálo za to přijet z Č. Budějovic do Brna! Truffaldino V. Kuzníka je milý, vtipný, okouzlující a vlastně je to podobný typ postavy jako Durant ze Lháře, takže pan Kuzník se znovu mohl vyřádit a já bych mohl jeho komediální herecké kreace sledovat pořád dokola. Ale obdiv patří celému ansámblu, obzvlášť vyniká T. Groszmannová. Na vcelku zajímavé a strohé scéně se rozehrála komedie, u níž jsem měl úsměv na tváří od první do poslední vteřiny. Skvělá práce pana režiséra Glasera, který si s klasikou poradil po svém a i narážky na současnost v jinak klasickém kusu pobavily. Z prostředka první řady to byl skvostný zážitek! /13.6.2024/
(zadáno: 14.6.2024)
Divadelní verze románů K. Tučkové po mně vždy vyžadovaly plné soustředění a nejinak tomu bylo i v tomto případě, kdy se před mýma očima odehrávalo na jevišti mnoho příběhů ve dvou časových rovinách, mezi nimiž se průběžně přeskakovalo. Avšak nemyslím, že bych měl problém se do inscenace dostat a orientovat se. Těžké téma je v režii D. Gombára zpracováno přehledně a zajímavě a jedná se o silný divácký zážitek. Obdivuji skvělou týmovou hereckou práci, kdy jsem zde nenašel žádné slabší místo. Nevím, jestli jsem plně pochopil vše, ale co jsem viděl mě zaujalo, a vzhledem k tomu, že se tleskalo ve stoje, nejen mě. /12.6.2024/
(zadáno: 3.6.2024)
Mé nadšení nezná hranic! Z mého pohledu zajímavě modernizovaná klasika vyprávějící známý příběh, ale díky vhodnému krácení a zjednodušené interpretaci nenudí. Hamlet v podání J. Trojana je možná trochu znuděný teenager a jeho pohnutky nejsou příliš zřejmé, ale to nic nemění na tom, že mě dokázal zaujmout, pohltit a přitáhnout k dění na jevišti. K tomu nádherná a herecky dokonalá B. Křupková v roli Ofélie, jejíž osud mi nebyl lhostejný. Skvělá herecká souhra a celkově perfektní týmová práce. Tahle klasika v moderním hávu mi dokonale sedla. S jednoduchou scénou a minimem kulis se jedná o dokonale zahranou depku. /1.6.2024 v Praze pod Palmovkou/
(zadáno: 3.6.2024)
Duchařský thriller s komediální prvky je zajímavým počinem minimálně pro svou mrazivě závěrečnou pointu. Jen to, co závěru předcházelo mi občas přišlo zdlouhavé a nudné. Neuškodilo by pro budování atmosféry vynechat přestávku a inscenaci trochu zkrátit, z mého pohledu se čekání na závěr trochu táhlo a nedokázal jsem držet pozornost. Jinak se ale jedná o vcelku originální záležitost, kdy jsem v divadle viděl zase něco jiného a originálního. Potěšila mě skvělá scénografie a i lekačky a nečekané zvuky, kdy diváci kolem mě nadskakovali, byly zajímavým zpestřením. Výborné herecké výkony, skvěle režijně uchopená žánrovka. /29.5.2024 v Táboře/
(zadáno: 3.6.2024)
Toto drama o toleranci, lásce a nevyřčených či skrytých pravdách na pozadí tragické události je absolutně strhujícím dialogem dvou lidí, kteří se navzájem potřebují, jen o tom ještě neví. To, co začíná jako obyčejné setkání se postupně mění v jakousi očistnou lázeň, jež mě nenechala ani na okamžik vydechnout a jen jsem ze svého místa v první řadě fascinovaně sledoval celé to peklo těžkého údělu obou protagonistů. Na jednoduché scéně vybaveni jen slovy, gesty a mimikou podávají D.Krejčík a J.Čvančarová uvěřitelné výkony, které jdou až na dřeň. Možná by neuškodilo trochu krátit, ale čert to vem, tohle je absolutně dokonalé! /28.5.2024 v Táboře/
(zadáno: 17.5.2024)
Jednoduchá komedie, která je založená především na záměně, kdy se muži převléknou za ženy, aby dosáhli kýženého cíle, a tak zdrojem pobavení je fakt, že divák ví, zatímco postavy na jevišti nikoliv. Jelikož už jsem nenáročných komedií viděl v divadle mnoho, měl jsem především v druhé půli problém udržet pozornost. Zde totiž nebylo nic navíc. Z podprůměru alespoň do průměru tak tuto komedii vytahuje herecké obsazení, kdy P. Děrgel patří do mé soukromé topky divadelních herců a spolu s D. Gránským jsou skvěle sehraní. Z dalších herců baví především M. Pechlát. Tohle byla taková milá nenáročná průměrná jednohubka. /15.5.2024 v Táboře/
(zadáno: 17.5.2024)
Jak snadno lze padnout na dno. Hry na současná témata nastavující zrcadlo společnosti mohou být zajímavé a obohacující, a přesně takový dojem mám z této inscenace. Inscenace, která ukazuje, co může potkat každého z nás když budeme mít smůlu, nicméně činí tak velmi specifickou hrou se slovy a jednoduchým trhaným vyjadřováním, což už je samo o sobě zajímavé. Ale nechybí ani interakce s diváky a především velmi živá expresivní interpretace, jež posouvá sociální drama do komediální roviny. Skvělé herecké výkony, výborné kolektivní dílo. Zde zobrazené existence nebudete milovat. Ale dostanou se vám pod kůži! /14.5.2024 v Táboře/
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>