Birter

Daniel Majling je mistr existenciálního sarkasmu a v této inscenaci se to zase potvrdilo, přestože napsal pouze předlohu. Proti vinohradskému pojetí nenacházím větších výtek. Scénografie je skvělá a herci (zejména Jiří Maryško) mají všichni smysl pro humor. Občas až moc, kdy jdou naproti lacinostem. Nicméně přes svou stručnost příběhu i témat jsem se u představení velmi nasmál a zapůsobilo na mě.

Netradiční uchopení postavy Fjodora Karamazova. Místo ztělesněné chlípnosti a zla je to v Čičvákově režii spíše starý cynik hodný soucitu. Mezi nejlepší herce však i tak řadím Martina Fingera a Jana Hájka. Co se týče tématu, inscenace jako by nás nacházela ve světě již dávno neuvažujícím o Bohu a až postupně se pečlivě dopracovává k relevantnosti Dostojevského tázání po něm. Nicméně první polovina na mě působila značně absolventsky. Roztržité střihy a scénografie. Repliky nuceně odříkané, čímž bylo podlomeno vysvětlení komplikované zápletky. Až ve druhé části to do sebe začalo zapadat včetně humoru.

Na to jak jsem se obával, že bude představení zdlouhavé (navíc bez pauzy) jsem byl až překvapen, jak mě filozoficko-poetické myšlenky tolik chytly a že bych rýpání v nich v této formě absurdního dramatu i klidně prodloužil. Skvěle navíc fungoval i humor zejména v podání Ondřeje Pavelky. Děkuji panu Burajovi, že jsem v Gombrowiczovi našel nového zajímavého autora.

Velice vtipná a skvěle napsaná konverzačka mj. o čekání na Godota. Výborné chemii mezi herci vévodí naspeedovaný Vasil Fridrich. Osobně jen lituji, že se autor nepokusil jít více na dřeň. Rozhodně však doporučuji.

''Pro nás i Bůh musí být sexy symbol, abychom ho mohli akceptovat.'' Už ze záznamu pro mě byla inscenace zjevením, a na živo rovněž výjimečným zážitkem, ačkoliv se mi více líbili alternující Kubařová a Hádek. Hra Vzkříšení je balení velkých otázek svázané humorem a inovativními zápletkami. Pro inťoše jsou nastraženy literární reference a pro obecnější publikum i několik... no... laciných vtipů. Tam, kde by mohl být patos je ironie, a tam, kde se nabízí jednoduchý dialog je hloubka. Majling prostě píše skvěle, jak dokazuje i hra Vina?. Za mě velká spokojenost.

Uznávám, že téma jde poněkud mimo mě, ale ani jsem neměl čas pokusit se do duše slavné romantičky předminulého století vžít, a už mě začala iritovat podbízivá hudba s přehrávajícími hereckými výkony, které nedokázala zachránit ani líně zrežírovaná Denisa Barešová. Dokonce ani Cpin ze sebe tentokrát moc nevyplodil. Holt i mistr Františák se někdy utne.

Netflix - Strom - Smrt - Zvuk

Podmanivé psychodrama s několika vrstvami, jemuž perfektně dotváří atmosféru všudypřítomná Cat. Herci jdou na dřeň a režie nenechává diváka chladným. Zápletka je sice trochu klišé, ale snadno se na to zvykne. Jde o precizní divadlo.

Prostředí i stylizace jsou sugestivní a zejména Jana Kubátová ve své trojroli je výtečná. Inscenace je to dobrá, ale bohužel tahle SOUČASNÁ hra není ničím víc než variací na Dobří holubi se vracejí aj., je strašně předvídatelná, místy patetická (ikdyž na pár místech to působí dobře) a ve vývoji postav vyloženě líná. Tématicky nadnáší ještě dvě roviny - meta-divadelní (ta funguje dobře) a nábožensko-filozofickou, která je šíleně nevyužita, přitom se k tomu postava Jana Maléře úplně nabízí.

Já jsem ten divák. Přesně ten divák, kvůli kterému musí Milostný skákat, Bílík tančit, Štrébl zpívat, Lupták se svlékat a Pechlát řezat dříví. Téma piklí na královském dvoře totiž nesnáším a jen díky scénografii a režii považuji Otíka za skvělé představení. Plus herci a hudba - to je fantazie. Nelze však nevidět vehementní snahu učinit Grillparzera aktuálním, a podle toho jak o tom mluvila na dramaturgickém úvodu paní Petrů, mi spíš přijde, že bylo přání otcem myšlenky. Proto je inscenace roztříštěna mezi několik zábavných, leč nesouvislých forem vyjádření.