Večer na psích dostizích

Viděno na derniéře(8.1.2024).

Viděno 6. listopadu 2023

I přes výborné výkony celé pětice (a jednoho speciálního hosta, který na sebe strhl veškerou pozornost i přes to, že nevím, zda se na scéně objevil rád) jsem se nemohl zbavit dojmu, že hlavní "problém", na kterém z větší části stojí především druhá polovina inscenace, je již poněkud vyčpělý nebo v to aspoň doufám. Při vší korektnosti stranou, termín "homoděj" mi utkvěl v paměti i dva měsíce po zhlédnutí, byť ho nikdy neplánuju použít.

V rámci Činoheráku jeden ze slabších kusů, zároveň ale určitě ne totální ústřel.

Nebylo to špatné, herecké výkony byly výborné, ale celkově vcelku průměr...

Představení odpovídá novému směřování Činoherního klubu. Britská cool dramatika je dobrá cesta. Oproti Osiřelému západu nebo Sexuální perverzi v Chicagu zde malinko schází, inscenačně i náladou, přesto je představení příjemně provokující a zasahující.

Černohumorné drama s překvapivým zvratem. Všichni pánové do jednoho mě bavili.

Chytře napsaný text rozehrává téma konfrontace dvojího životního postoje: pasivního, který neúspěch a životní prohru trpně přijímá jako danost, a aktivního, který bezohledně bojuje, nesmlouvavě, k ostatním krutě, ale autenticky. První postoj reprezentuje čtveřice zoufalých sázkařů na psí dostihy (včele Carlem, skvěle ztvárněným V. Fridrichem), druhý postoj pak nepříjemný návštěvník večírku Paul (s hrůzou nahánějící úsporností vyjádřený M. Fingerem). Inscenaci není co vytknout - výborný text, režie, scénografie i herecké výkony - až na jedinou drobnost: stylově splývá a je zaměnitelná s jakoukoli jinou inscenací cool dramatu Sokolovy éry ČK.

První část hry je komedie, která se postupem času mění spíše na drama. Hra je celkem vydařená, nenudí, ale přesto na poměry ČK se mi zdá poněkud slabší.

Společně jim to krásně hraje, příběhově slabší.

První polovina možná bavila víc než ta druhá. Docela vtipná konverzačka se pak přehoupne k vcelku zásadnímu tématu. Tady možná nemám problém se zpracováním, ale s tématem samotným. Trochu bych doufala, že jsme se v téhle oblasti společensky posunuli už natolik, že se nebudeme společně smát různým synonymům homosexuality, i když pointa hry měla na tyhle problémy, doufám, právě upozornit. Za mě nejlepší pan Malý.

Průměrná hra se slabou režií. První polovina se táhne neuvěřitelným způsobem a je to čekání na Godota v té horší podobě. Vasil Fridrich se to snaží uhrát, ale i tak dobrý herec má problém se s průměrným textem vypořádat. Baví Ondřej Malý, který má výhodu vděčné role přitroublého sraba. Naopak Martin Finger jako drsňák moc nefunguje. Šimon Krupa vypadá a hraje spíše jako syn než jako bratr hlavní postavy. A Jan Holík asi celou dobu přemýšlel, v kolik bude zítra ráno nástup do věčného seriálu. Po přestávce nabere hra trochu tempa, ale přece jen vadí cimrmanovský postup, kdy se herci baví o tom, co se "jako" děje ve vedlejší místnosti.

75%
Především velmi dobrá hra.
První polovina se tváří víceméně jako konverzačka a postupně atmosféra velmi houstne. To napětí ve druhé polovině by se dalo krájet, až mi z toho vibroval žaludek. Nedovedu si představit, že by to ještě více eskalovalo.
Výborně zahráli všichni herci, v této roli naprosto skvostný Vasil Fridrich.

Velice vtipná a skvěle napsaná konverzačka mj. o čekání na Godota. Výborné chemii mezi herci vévodí naspeedovaný Vasil Fridrich. Osobně jen lituji, že se autor nepokusil jít více na dřeň. Rozhodně však doporučuji.

Hra o špatném seběvědomí, hledání lepšího já, vidiny získání peněz na psích dostizích a hlavně o zbabělosti. První polovina hry je konverzační něco jako komedie, chvíli se u toho člověk baví, chvíli se u toho nudí, chvíli je to zajímavé a pak zase rozvláčné, obrat nastane v druhé polovině hry, která se změní v drama, kde zbabělé archetypy vyplouvají na povrch. Všichni pánové se svých rolí zhostili s bravurou. Ale nutno pdotknout, že hra nebude určena pro každého.

Po několikáté v ČK a zdejší způsob humoru a styl her se mě prostě nedotýká. Stejně jako si nezvyknu na pokaždé horko v sále a nepohodlné, stísněné sedačky á la sardinky... Nový kus "Večer na psích dostizích" je bohužel směsí absurdních debat a hádek 5 mužů, prakticky bez děje, dynamiky a bez pointy ve 2 místnostech. Nezaujalo. Jen Š. Krupa je zajímavý, neokoukaný typ a zajímal by mě i v jiných rolích...

Viděno na derniéře(8.1.2024).

Viděno 6. listopadu 2023

I přes výborné výkony celé pětice (a jednoho speciálního hosta, který na sebe strhl veškerou pozornost i přes to, že nevím, zda se na scéně objevil rád) jsem se nemohl zbavit dojmu, že hlavní "problém", na kterém z větší části stojí především druhá polovina inscenace, je již poněkud vyčpělý nebo v to aspoň doufám. Při vší korektnosti stranou, termín "homoděj" mi utkvěl v paměti i dva měsíce po zhlédnutí, byť ho nikdy neplánuju použít.

V rámci Činoheráku jeden ze slabších kusů, zároveň ale určitě ne totální ústřel.

Nebylo to špatné, herecké výkony byly výborné, ale celkově vcelku průměr...

Představení odpovídá novému směřování Činoherního klubu. Britská cool dramatika je dobrá cesta. Oproti Osiřelému západu nebo Sexuální perverzi v Chicagu zde malinko schází, inscenačně i náladou, přesto je představení příjemně provokující a zasahující.

Černohumorné drama s překvapivým zvratem. Všichni pánové do jednoho mě bavili.

Chytře napsaný text rozehrává téma konfrontace dvojího životního postoje: pasivního, který neúspěch a životní prohru trpně přijímá jako danost, a aktivního, který bezohledně bojuje, nesmlouvavě, k ostatním krutě, ale autenticky. První postoj reprezentuje čtveřice zoufalých sázkařů na psí dostihy (včele Carlem, skvěle ztvárněným V. Fridrichem), druhý postoj pak nepříjemný návštěvník večírku Paul (s hrůzou nahánějící úsporností vyjádřený M. Fingerem). Inscenaci není co vytknout - výborný text, režie, scénografie i herecké výkony - až na jedinou drobnost: stylově splývá a je zaměnitelná s jakoukoli jinou inscenací cool dramatu Sokolovy éry ČK.

První část hry je komedie, která se postupem času mění spíše na drama. Hra je celkem vydařená, nenudí, ale přesto na poměry ČK se mi zdá poněkud slabší.

Společně jim to krásně hraje, příběhově slabší.

První polovina možná bavila víc než ta druhá. Docela vtipná konverzačka se pak přehoupne k vcelku zásadnímu tématu. Tady možná nemám problém se zpracováním, ale s tématem samotným. Trochu bych doufala, že jsme se v téhle oblasti společensky posunuli už natolik, že se nebudeme společně smát různým synonymům homosexuality, i když pointa hry měla na tyhle problémy, doufám, právě upozornit. Za mě nejlepší pan Malý.

Průměrná hra se slabou režií. První polovina se táhne neuvěřitelným způsobem a je to čekání na Godota v té horší podobě. Vasil Fridrich se to snaží uhrát, ale i tak dobrý herec má problém se s průměrným textem vypořádat. Baví Ondřej Malý, který má výhodu vděčné role přitroublého sraba. Naopak Martin Finger jako drsňák moc nefunguje. Šimon Krupa vypadá a hraje spíše jako syn než jako bratr hlavní postavy. A Jan Holík asi celou dobu přemýšlel, v kolik bude zítra ráno nástup do věčného seriálu. Po přestávce nabere hra trochu tempa, ale přece jen vadí cimrmanovský postup, kdy se herci baví o tom, co se "jako" děje ve vedlejší místnosti.

75%
Především velmi dobrá hra.
První polovina se tváří víceméně jako konverzačka a postupně atmosféra velmi houstne. To napětí ve druhé polovině by se dalo krájet, až mi z toho vibroval žaludek. Nedovedu si představit, že by to ještě více eskalovalo.
Výborně zahráli všichni herci, v této roli naprosto skvostný Vasil Fridrich.

Velice vtipná a skvěle napsaná konverzačka mj. o čekání na Godota. Výborné chemii mezi herci vévodí naspeedovaný Vasil Fridrich. Osobně jen lituji, že se autor nepokusil jít více na dřeň. Rozhodně však doporučuji.

Hra o špatném seběvědomí, hledání lepšího já, vidiny získání peněz na psích dostizích a hlavně o zbabělosti. První polovina hry je konverzační něco jako komedie, chvíli se u toho člověk baví, chvíli se u toho nudí, chvíli je to zajímavé a pak zase rozvláčné, obrat nastane v druhé polovině hry, která se změní v drama, kde zbabělé archetypy vyplouvají na povrch. Všichni pánové se svých rolí zhostili s bravurou. Ale nutno pdotknout, že hra nebude určena pro každého.

Po několikáté v ČK a zdejší způsob humoru a styl her se mě prostě nedotýká. Stejně jako si nezvyknu na pokaždé horko v sále a nepohodlné, stísněné sedačky á la sardinky... Nový kus "Večer na psích dostizích" je bohužel směsí absurdních debat a hádek 5 mužů, prakticky bez děje, dynamiky a bez pointy ve 2 místnostech. Nezaujalo. Jen Š. Krupa je zajímavý, neokoukaný typ a zajímal by mě i v jiných rolích...

75%
Především velmi dobrá hra.
První polovina se tváří víceméně jako konverzačka a postupně atmosféra velmi houstne. To napětí ve druhé polovině by se dalo krájet, až mi z toho vibroval žaludek. Nedovedu si představit, že by to ještě více eskalovalo.
Výborně zahráli všichni herci, v této roli naprosto skvostný Vasil Fridrich.

Viděno na derniéře(8.1.2024).

Hra o špatném seběvědomí, hledání lepšího já, vidiny získání peněz na psích dostizích a hlavně o zbabělosti. První polovina hry je konverzační něco jako komedie, chvíli se u toho člověk baví, chvíli se u toho nudí, chvíli je to zajímavé a pak zase rozvláčné, obrat nastane v druhé polovině hry, která se změní v drama, kde zbabělé archetypy vyplouvají na povrch. Všichni pánové se svých rolí zhostili s bravurou. Ale nutno pdotknout, že hra nebude určena pro každého.

Po několikáté v ČK a zdejší způsob humoru a styl her se mě prostě nedotýká. Stejně jako si nezvyknu na pokaždé horko v sále a nepohodlné, stísněné sedačky á la sardinky... Nový kus "Večer na psích dostizích" je bohužel směsí absurdních debat a hádek 5 mužů, prakticky bez děje, dynamiky a bez pointy ve 2 místnostech. Nezaujalo. Jen Š. Krupa je zajímavý, neokoukaný typ a zajímal by mě i v jiných rolích...

Velice vtipná a skvěle napsaná konverzačka mj. o čekání na Godota. Výborné chemii mezi herci vévodí naspeedovaný Vasil Fridrich. Osobně jen lituji, že se autor nepokusil jít více na dřeň. Rozhodně však doporučuji.

Černohumorné drama s překvapivým zvratem. Všichni pánové do jednoho mě bavili.

Chytře napsaný text rozehrává téma konfrontace dvojího životního postoje: pasivního, který neúspěch a životní prohru trpně přijímá jako danost, a aktivního, který bezohledně bojuje, nesmlouvavě, k ostatním krutě, ale autenticky. První postoj reprezentuje čtveřice zoufalých sázkařů na psí dostihy (včele Carlem, skvěle ztvárněným V. Fridrichem), druhý postoj pak nepříjemný návštěvník večírku Paul (s hrůzou nahánějící úsporností vyjádřený M. Fingerem). Inscenaci není co vytknout - výborný text, režie, scénografie i herecké výkony - až na jedinou drobnost: stylově splývá a je zaměnitelná s jakoukoli jinou inscenací cool dramatu Sokolovy éry ČK.

Představení odpovídá novému směřování Činoherního klubu. Britská cool dramatika je dobrá cesta. Oproti Osiřelému západu nebo Sexuální perverzi v Chicagu zde malinko schází, inscenačně i náladou, přesto je představení příjemně provokující a zasahující.

Společně jim to krásně hraje, příběhově slabší.

První část hry je komedie, která se postupem času mění spíše na drama. Hra je celkem vydařená, nenudí, ale přesto na poměry ČK se mi zdá poněkud slabší.

Viděno 6. listopadu 2023

I přes výborné výkony celé pětice (a jednoho speciálního hosta, který na sebe strhl veškerou pozornost i přes to, že nevím, zda se na scéně objevil rád) jsem se nemohl zbavit dojmu, že hlavní "problém", na kterém z větší části stojí především druhá polovina inscenace, je již poněkud vyčpělý nebo v to aspoň doufám. Při vší korektnosti stranou, termín "homoděj" mi utkvěl v paměti i dva měsíce po zhlédnutí, byť ho nikdy neplánuju použít.

V rámci Činoheráku jeden ze slabších kusů, zároveň ale určitě ne totální ústřel.

Průměrná hra se slabou režií. První polovina se táhne neuvěřitelným způsobem a je to čekání na Godota v té horší podobě. Vasil Fridrich se to snaží uhrát, ale i tak dobrý herec má problém se s průměrným textem vypořádat. Baví Ondřej Malý, který má výhodu vděčné role přitroublého sraba. Naopak Martin Finger jako drsňák moc nefunguje. Šimon Krupa vypadá a hraje spíše jako syn než jako bratr hlavní postavy. A Jan Holík asi celou dobu přemýšlel, v kolik bude zítra ráno nástup do věčného seriálu. Po přestávce nabere hra trochu tempa, ale přece jen vadí cimrmanovský postup, kdy se herci baví o tom, co se "jako" děje ve vedlejší místnosti.

Nebylo to špatné, herecké výkony byly výborné, ale celkově vcelku průměr...

První polovina možná bavila víc než ta druhá. Docela vtipná konverzačka se pak přehoupne k vcelku zásadnímu tématu. Tady možná nemám problém se zpracováním, ale s tématem samotným. Trochu bych doufala, že jsme se v téhle oblasti společensky posunuli už natolik, že se nebudeme společně smát různým synonymům homosexuality, i když pointa hry měla na tyhle problémy, doufám, právě upozornit. Za mě nejlepší pan Malý.