Benzin.a.petrolej

Nová Atlantida je podle mě ukázkovým příkladem díla, které sice je kvalitní a má vysokou úroveň, ale kvůli své aktuálnosti je odsouzeno k velmi brzskému zániku (nebo alespoň sklouznutí do jakéhosi obrazu doby). Samotný vznik textu přes určitou klouzavost charakterů (jež se může zdát zpočátku matoucí, ale ve výsledku to vypadá spíš jako záměr) až po melodičnost, která je pro Jiřího Adámka už typická.

Inscenace vypadá trochu jako písňová forma (text, hudba, text, text, hudba...). Navíc jeho forma je velmi podobná předchozímu představení v režii Jana Klaty ?Něco za něco?. Úprava textu je dosti zvláštní a trochu nerozklíčovatelá běžným divákem, zřejmě snaha o větší lidovost předstvení.

O tomto představení není třeba dlouze se rozepisovat. Je pro mě indikátorem špatnosti inscenací. Pokud je něco srovnatelné, nemusíte kvůli tomu riskovat své zdraví. Pokud je něco horší, tak už to za shlédnutí stojí, pokliže se chcete zasmát či vidět satiru na divadlo.

Toto představení je průměrné, spíše podprůměrné. Pokud mě mělo pohoršit či šokovat, tak mě nešokovalo ani nepohoršilo, spíše nudilo. Asi mělo představovat srovnání představy treroru 19. století a dnešního, což je zásadní chyba, protože se mělo pracovat jen s jedním z nich a takhle nevyšel najevo ani jeden. Herecké výkony také příliš neohromily, je sice hezké, že se snaží zapojit do hry diváky, ale jednak to bylo málo a také to nevyřeší všechno. Slabá byla i práce s nahotou - omlouvám se, ale i ve Výletech pana Broučka jsem viděl víc než tady. Ve zkratce: koncept fajn, realisace ale pokulhává.

Jak žijí Číňané, kteří se probudili z propagandistického spánku. Jaké sny máme my a jaké naši vrstevníci desetitisíce km východně.

Trochu lyričtějí, avšak silnější představení Divadla Archa. Dotýká člověka, který je velký umělec, ale zároveň jen o několik procentuelních bodů divnějšího člověk, než jsme my sami.

Trochu odpočikové představení v žánru dokumentárního divadla, něco jako přírodovědné dokumenty, pokud vás ale zajímá co všechno (hlavně kolik štemplů) potřebujete pro to, abyste měli oprávnění hrát na Karlově mostě, není lepší cesty.

Herecké výkony, obzvláště pak Ivany Uhlířové, dodávají hře čtvrtý rozměr, podobně jako když Jáchym Topol šte někde veřejně svou novou knihu Citlivý člověk. Představení u mě vzbuzuje touhu včlenit se do toho divadelního soukolí. Co se hry týče, skvěle vyzněla vyšetřovatelčina idiocie a zároveň perfektní vyškolenost.

Obávám se, že některým nejmenovaným kritikům redakce asi nedostačuje fantasie. Představení jsem sledoval od bodu zrodu až do premiéry a obávám se, že je na tom víc práce, než si ti někteří vůbec dokážou představit...

Smál jsem se od začátku až do konce. Je sice pravda, že mě rozesměje kdeco, ale tohle fakt stojí zato A prosím, neberte to jako nějakou great divadelní scénu, vždyť samotní tvůrci si z toho dělají srandu.

Obávám se, že Wariot Ideal už měli i lepší kousky. Ten typicky lehce nasprostlý humor zde úplně nesedí.