Černý med

55 % Hra, kterou k uvedení iniciovala Ivana Uhlířová, byla přiznanou součástí záložní dramaturgie Činoherního klubu. Nakonec na její realizaci došlo. Je pouhým a nijak převratným dialogem mezi vyšetřovatelkou a podezřelým, ani nemá výraznější scénickou ilustraci a hodila by se hodila do ještě komornějšího prostředí, než jakým je Činoherní klub. Sledujeme drobnokresebnou práci obou aktérů, je to zajímavější než text. V projevu Ivany Uhlířové jako by bylo i něco ze slavného detektiva Columba: navést si podezřelého, posílit jeho sebevědomí zdáním vlastního tápání, vzápětí ho znejistit a rozložit.

55%. Text sám o sobě vyznívá poněkud vyumělkovaně, až „sterilně“, ale poskytuje hercům značný prostor pro rozehrání dalších významů. Během představení vystřídá I. Uhlířová širokou škálu poloh, zatímco V. Fridrich obžalovaného promyšleně postupně odhaluje. Komorní hra pro dva herce, jejíž inscenace je postavena především na práci s detailem a drobnými nuancemi, by lépe obstála na menší studiové scéně. Snaha o rozpohybování otáčivé dekorace, ani další scénické prvky zvlášť nepomohly. Vzhledem k odstupu jeviště od hlediště může být i menší prostor Činoherního klubu někdy přece jen příliš velký.

75 %. Inscenace zkoumající dialog jako labyrint s nepřeberným množstvím zvratů a cest k možnému překvapivému vyústění. Obraz absurdních momentů života pohrávající si s vnímáním a zobrazováním reality - a v neposlední řadě i s divákovou pozorností - jako kočka s myší. Dva nelehké herecké party v precizním podání Ivany Uhlířové a Vasila Fridricha, kterým se daří udržet kýžené napětí od první do poslední vteřiny.

Solidní inscenace, ve které se šikovně pracuje s tématem "hra ve hře", tedy držení diváka v nejistotě co je divadelní realita a na co si herci jen hrají. Dobře stupňované napětí, zdařilé střídání tempa a rytmu, přechody z mrazivých pasáží do odlehčeného humoru a herecky velmi dobří oba protagonisté. To vše udržuje divákovu pozornost a rozhodně tato hra nijak nenudí. Ale přeci jen nebylo to pro mě tak silné a zdrcující jako třeba u her Blackbird či Venuše v kožichu, jenž pracující s podobnou tématikou. I tak je zde závěr stále dobře provedený a dokáže překvapit.