Mrtvé duše

Satirický obraz společnosti převedla režisérka Burešová v groteskní podobenství. Všichni jsou směšní, trapní, často tím ale jen maskují své zoufalství. Ostatně i Čičikov ve vynikajícím podání M.Isteníka se ukazuje být nejen vychytralým podvodníkem, ale spíše produktem své doby. Jakmile ovšem Isteník ve druhé polovině představení na chvíli zmizí z jeviště, inscenace začne zřetelně ztrácet tempo. To ale neznamená, že by se tu nenašly další zajimavé výkony - pobaví třeba P.Štěpán, Z.Junák či J.Mazák.

Režie se zaměřila především na groteskní vykreslení charakterů pitoreskních postaviček někdejšího Ruska, které bavily a svou možnou opravdovostí znepokojovaly zároveň. První části vévodili zejména J. Mazák coby Shánělka a P. Štěpán v roli Nozdreva. Jestliže dění před pauzou i přes absenci výraznější dějové linky neztrácelo dynamiku a nápady, část po pauze přece jen ubrala na režijní „výkonnosti“. Ovšem sledovat M. Isteníka, který si v roli Čičikova počínal na jedničku, byl zážitek, díky němuž šlo snáze omluvit i závěr, jenž víceméně vyzněl do ztracena.

K inscenování dramatizace Gogolovy poemy přistoupila Hana Burešová, jak je pro ni typické, skrze divadlo stylizované, které pracuje až s karikaturami nebo artistně modulovanými situacemi. Odpovídá to Gogolovu nikoli ironickému, ale v tomto případě naštvanému šklebu. Na tuto inscenaci je třeba pohlížet jako na fór od karikaturisty, jenž chce poukázat na trapnost (postav) a zoufalství (těch, co je sledují). V textu se skrývá velmi přesná obžaloba toho, čím žijeme i my. Inscenaci dominuje famózní Isteníkův Čičikov (de facto oběť systému) a neotřelou hereckou polohu pro Nozdreva našel Petr Štěpán.

Režisérky H. Burešové a její práce si vážím a konkrétně u této inscenace oceňuji důslednou práci se stylizací a karikováním, propracované kostýmy a masky. A v neposlední řadě snahu a nasazení herců s M. Isteníkem v čele. Přesto jsem představení protrpěl. Výstupy v první části se mi jevily nesnesitelně protahované a (přes odlišnosti jednotlivých statkářů) příliš se vzájemně podobající, ztrácela se vypovídací hodnota předlohy. Ani druhá půle a konec mi neodhalily smysl takového pojetí panoptika. Inscenační řešení shledávám nešťastným, ale připouštím, že problém může být na mé straně.

Moje první setkání s touto Gogolovou inscenací. První část velmi dobrá, vtipná, svižná a dějově zajímavá. V druhé části jsem ale čekal trochu více katarze a též nějaké smysluplnější vyústění. Takže přeci jen lehké zklamání, ale přesto jako celek stále dosti povedené. Z velké části však hlavně díky výbornému M. Isteníkovi, který hraje báječně a dosti pozdvihá úroveň většiny scén. Jakmile není přítomen je to hned znát.

Groteska v kabaretním stylu s výborným "moderátorem" Michalem Isteníkem. I tak lze na Mrtvé duše v režii Hany Burešové nahlížet. Divákům je předvedena plejáda stylizovaných karikatur na minimalistické scéně. V první půli nic nechybí ani nepřebývá, druhá ale poněkud ztrácí na kvalitě. A to díky zobrazení Čičikova snu, který je nadsazený a karikovaný až přespříliš. Jinak je to inscenace velmi povedená a mrazivě vtipná.