Tomáš Dunda

Inscenace je napsaná lehkou rukou, navíc velmi vtipně zpracovaná a snad i ušitá na míru vile Štvanice. Soužití Olgy s Václavem určitě nebylo žádnou procházkou růžovým sadem. S Olgou musíte na jednu stranu soucítit, ale na druhou stranu žádný patos ani nářky nečekejte. S Olgou a zábavně mimózním, místy až trojjediným, záletníkem Václavem se rozhodně nudit nebudete.

Velmi expresivně pojaté představení, při němž vám běhá mráz po zádech. Choreografie nemá chybu a jeden nápad střídá druhý. Celkově hořkobolné až temné vyznění umocňuje hudební doprovod a scéna. Většinou mám z představení nějaký pocit a časem zůstanou pouze vzpomínky na tyto pocity. Gossip je jedno z mála představení, které ve mě zarezonovalo takovým způsobem, že i s odstupem času vzpomínka na toto představení silné pocity opět vyvolá...

Naprosto strhující a famózní představení. K tomuto představení snad nemá ani cenu nic dalšího dodávat neb by mi slova stejně nestačila. Představení graduje doslova od první až do poslední vteřiny, nasazení ani napětí nepoleví. Skvělá hudba, skvělá choreografie, skvělé texty. Z představení jsem odcházel nadšený. Přesně pro taková představení si šetřím 100 %.

Vynikající představení, které nás hodně pobavilo. Autoři se umně vyhnuli laciným rádoby vtipům, nicméně celé představení je protkáno jemným a velmi hravým humorem. Z divadla odcházíte odpočatí s dobrou náladou a úsměvem na rtech. Ještě druhý den jsem se na zastávce tramvaje přihlouple usmíval při vzpomínce na představení... vlastně se mi to stává dodnes...

Nejsem velkým příznivcem "realistických" románů, nicméně jsem využil příležitosti se s tvorbou A.Mrštíka seznámit ve stravitelnější divadelní formě a nelituji. Představení proběhlo ve velmi svižném tempu a divák neměl vůbec čas se nudit. Chválím autory za odvahu ponechat dialogy ve slováckém dialektu. Scénograf se velmi strohým pojetím scény zřejmě snažil vykompenzovat popisnost románu, nicméně trochu fantazie by scéně přeci jen neuškodilo. Věřím, že autoři tohoto divadelního kusu z předlohy vyždímali maximum aniž by jakkoliv pokroutili původní vyznění románu...

Po přečtení anotace, jsem si říkal, co to asi bude za slátaninu. Představení mě však naprosto odbouralo. Ještě po roce na něj vzpomínám a v duchu tleskám. Představení je tak nabité, že musím jít minimálně ještě jednou, abych všechno pobral. Nicméně musím podotknout, že Shakespeare se z představení kupodivu vůbec nevytratil...

Asi nejsem stavěný na velké scény nebo mě nijak nezaujalo ani nepřekvapilo pojetí této klasiky. Představení mě neurazilo ale ani nijak zvlášť nenadchlo. Co dodat...?

Představení bylo přes pár drobných nedostatků vynikající, velmi strhující a expresivní až lehce surrealistické. Seděl jsem v křesle jako přibitý a úplně ztratil pojem o čase. Navíc byl divákovi dán velký prostor pro jeho vlastní představivost a to já rád...

Podle pokynů úvodního hlášení jsem si na začátku představení vypnul telefon, spokojeně se zavrtal do sedačky a těšil se na nevšední zážitek. Ten se záhy opravdu dostavil ve velmi intenzivní podobě. Od začátku jsem jenom nevěřícně kroutil hlavou a sledoval strmý pád do divadelních hlubin, do nichž se s velkým nasazením oba protagonisté ochotně a střemhlavě vrhli. Chtěl jsem ohodnotit představení nulou, ale dávám 10 procent za odvahu uvést a odehrát divadelní kus takové nezpochybnitelné kvality...

Proč? Samotného Magora mám rád pro jeho poetiku i životní postoje, ale proč vzniklo toto představení, vůbec netuším? Zpracování, herecké výkony, hudba i scéna jsou vynikající, ale samotné vyznění mě absolutně minulo a z divadla jsem odcházel zcela prázdný, nenaplněný. Všichni hodnotí představení velmi pozitivně, ale osobně mi tato hra, upřímně řečeno, připadá jako velká umně nakašírovaná bublina o ničem? Body dávám pouze za opravdu zdařilé zpracování.