Eva Štěpánková

Fantastické představení, které vás zasáhne po všech stránkách, protože se potkali tvůrci, kteří "slyší" jeden na druhého. Totálně komplexní, působivé, hravé i nápadité. Nepřeháním, když napíšu, že jsem odcházela omámená intenzivním zážitkem, který moji povinnou četbu změnil na živou bytost, která řeší problémy, které jsou stále aktuální. Jak se vyrovnat s deziluzí z "všedního" života, když naivní očekávání a touhy přiživuje vše kolem nás? Když žít, tak přece v Paříži! Je špatné, když žena očekává naplněný život bez banalit? Má právo "chtít víc"? Palec nahoru všem zúčastněným, Denise Barešové všechny!

35 %. Pokud je tato inscenace pro někoho prvním setkáním s Hamletem a třeba i  Shakespearem, lituji ho. Nepochopitelně ploché vyznění, což je výsledek drastických úprav textu (Jiří Josek se určitě obrací v hrobě) i zásadních změn v ději, jako by podceňovaly dnešní mladou generaci, které je podle režiséra tento Hamlet určen. Pohledný Josef Trojan v hlavní roli zdědil po svém otci až neuvěřitelnou fyzickou podobu, ale bohužel i vadu řeči, které se ovšem on od doby svých začátků na Vinohradech víceméně zbavil. O Josefově talentu se ještě snad přesvědčíme, ale jeho obsazení jako Hamleta vidím spíš jako výborný business project.

75 %. Autor a režisér Jakub Čermák přinesl do Švandova divadla svůj trochu zjemněný styl z Depresivních dětí a podařilo se mu ve spolupráci s autorem hudby a výtečných přitroublých normalizačních šala, lala, lalali textů Petrem Markem vytvořit přesný obraz normalizačního "šoubyznysu" s odkazy na osoby, které nejsou jmenovány, ale zejména pamětníci je odhalí. S choreografem Markem Svobodnikem výtečně rozpohyboval celý soubor divadla, charizmatický Jan Mansfeld v hlavní roli dostal po Kleci bláznů opět příležitost uplatnit svůj pohybový a pěvecký talent, takže to vypadá, že Švandovo divadlo má nový zářez u diváků, navíc báječně hrají všichni.

Fascinující provedení, navíc objev roku David Petrželka, kéž by dostával zajímavé př?ležitosti jako tato!

Zbytečné čarování se scénou, občasné balancování herců na šikmé ploše odpoutává pozornost, Vondráček a Císařová výborní, zbytečně zkrácené, dlouhé hudební předěly. Celkově zklamání. Vzkaz dramaturgii - proč?

Nezbývá než souhlasit s předchozími hodnoceními, jen dodávám, že se pobaví i starší ročníky, které svou pubertu zažily už dávno. Gejzír energie, nápadů, vtipu, tance vás absolutně vtáhne a nepustí, což dokládaly na premiéře i reakce diváků, kteří aplaudovali neustále i během představení. Díky autorům i celé partičce, zasloužených 100%.

Naprostá zkáza - jediné, co se v této inscenaci povedlo, je scénografie. Intimní příběh o hledání identity a síle lásky se v režii Jakuba Čermáka stává neurčitým hybridem frašky a melodramatu, zbytečných hudebních vystoupení, zdlouhavého děje (zvlášť druhé dějství je nekonečné), průměrných hereckých výkonů. Vtírá se fráze, co tím vším chtěl básník říci, jestli opravdu režisér usiloval o divácký smích v místech, kde jde o závažné skutečnosti nebo mu šlo o prvoplánovou provokaci v usedlém divadle. Moje varování - pokud jste viděli film, této inscenaci se vyhněte.

Zklamání. Zdlouhavé, negradující, Norbert Lichý drmolící s mnoha přeřeky, místy mu nebylo rozumět (3. řada!) Škoda nasazení ostatních členů hereckého ansámblu, jen díky jim dávám 70%.

Pro mně velké překvapení, nečekala jsem tak vyrovnané a dramatické zpracování známého příběhu, navíc vizuálně i hudebně působivé. Bravo!

Výtečná scénografie (Dragan Stojcevski), 80% dávám jen díky hereckým výkonům, jinak zbytečně zdlouhavé, Donutil jr. výborný.

Netradiční autorské zpracování na základech comedia dell´arte, kdy Jan Horák 80 minut nepřetržitě hraje, baví, tančí, zpívá, používá tělo jako hudební nástroj a využívá svůj dar okamžitého napojení se s diváky. Úžasný výkon, výborná zábava i poučení.

Dynamické představení a brilantní výkon Martiny Hajdyly Lacové.