Maruš Staňková

Naprostý režijní paskvil. M. Doleželové se zase snažila o originalitu za každou cenu a opět jí chyběl vkus, cit pro situaci a především sebereflexe. Její Hraběnka je upachtěným slepencem, který nezachrání ani brilantní výkon skvělé Vlasty Hartlové. Doleželová opět zadupala autora, geniálního dramatika J. Hubače, aby prezentovala své pseudonápady.

Citlivou, niternou a umírněnou režií se do kladenského divadla vrací režisér Petr Hruška. Jeho intenzivní a apelativní inscenaci velmi prospívá intimní prostor, kdy diváci sedí na jevišti, téměř v obývacím pokojí/ hracím prostoru, který evokuje nabubřelý měšťanský interiér, který je ve skutečnosti prázdný jako jeho obyvatelé i hosté/. Výborným tahem je výklad Alana jako homosexuála, který svou orientaci v rámci měšťanské morálky úporně tají. Škoda, že tento záměr Z. Kalina nebyl schopen naplnit a uchyluje s laciné "gayšarži" béčkových filmů.

Skvělá inscenace, skvělí herci, skvělá režie... Maximální a vkusná zábava.

Snad nejkrásnější Mistrova v přežvýkané a vyplivnuté odporné formě - hmotě dua SKUTR. "Režisérům" opět více než vadil text, který nebyli schopni jej jakkoli vyložit. Vznikla opět "nepoživatelná míchanice" vlastních "vykradenin" (větrák z Kytice, hudba a choreografie z "hradního" Snu..., D. Prachař, který opět hraje D. Prachaře, který stojí vedle (či za) rolí s vědomím vlastní geniality ji komentuje... a samozřejmě "Skůtří talisman" C. Kassai, který je stejné, ať hraje v Krvavé svatbě, Kytici či Snu. Za kladnou zmínku stojí je vynikající Radúz Mácha, který se tvůrcům ubránil.

Naprosto odporná inscenace. "Režisérka" M. Doleželová zřejmě z touhy po penězích za tantiémy hru naprosto nesmyslně a nevkusně upravila, přičemž z něžně komediálního příběhu v kongeniálním překladu a úpravě O. Nového, se stala přisprostlá fraška 5. cenové skupiny. Tuto sprostotu Doleželová podpořila Doleželová použitím lascivních pohybu a vtipů, čímž přivedla na jeviště estrádu, která by propadla i na TV Barrandov. K celkové hrůze přispívá i tradičně nevkusná a kýčovitá výprava D. Janoška. Inscenaci nezachrání ani vesměs dobře zpívající a hrající pěvci, kteří jsou ale nuceni se pitvořit.

Radostné žonglování tří HERCŮ.

Nádherná inscenace s nesnesitelnou hyperaktivní a trestuhodně přehrávající Marií Poulovou. Díky ní - 30%. Bohužel. Všude je stále stejná: uječená, nesmyslně pobíhající a vytřeštěná /jako v rauši/.

Tantemu SKÚTR prostě vadí text.

Bylo radostí "vidět holky řádit". Škoda, že pro ně nebyl vybrán kvalitní divadelení text.

Myslela jsem, že se Jezinky nejdou pokazit. JDOU. To je jediný přínos této inscenace se šílenou výpravou a ještě šílenější režií. "Ypilonkovská" poetika se prostě nehodí na všechny texty. Mám občas pocit, že "Ypsilonka"přežila svou smrt.

Koncert hereckých bardu, který nekazí ani poněkud vyčpělá hra, ani "režie" Ivana Rajmonta.

Skvělá a vkusně zrežírovaná, vypravená a zahraná komedie. Vadou na její kráse je trochu "výkon" Karla Zimy.

Konečně normální vánoční představení bez jakéhokoli šklebu a posmoderních blbostí, jako třeba v Minuru. A k tomu všemu spousta nádherných, nádherně interpretovaných koled. Skvělé rodinné představení. Doporučuji všem.

M. Hanuš se vrátil do stejných vod: stejný titul s ohromným úspěchem režíroval před lety v Kladně. Návrat je to více než šťastný. M. Hanuš touto inscenací připomíná původní inscenačně-dramaturgické směřování Dlouhé: syntetické divadlo s etickým přesahem, onu hravou "větev" Bornovu. Je to osvěžení v onom formalistickém cirkusu zbožťovaných Skútrů.

Inscenace, která dělá ostudu celému žánru "bulvár". Lascivní, prvoplánové, primitivně zaranžované A. Procházkou (o režii nelze mluvit). Herecké výkony na bodě nula. Přímo hrůzyvýkon podává D. Šinkorová, které je tradičně zmalovaná jak impresionistický obraz, přirozenosti u ní nenajdeš a její "paramuzikálové" prožívání při zpěvu, to i Eva s Vaškem spolu s Grossovou jsou pravdivější. 10% za M. Randovou, která tu ostudu nemohla zachránit.