Makaluzo1

Joe DiPietro ve své komedii nastínil současný problém: žít vlastní život, jít za kariérou, ač zpřetrhám pouta s rodinou. Skvostný překlad A.Nováka a vynikající režie J.Herze vytvořily základ pro herecké výkony hlavních představitelů, které vhodně doplňuje scéna Š.Hejnové.I když od premiéry uplynulo více než pět let, divák si odnese z divadla skutečný umělecký zážitek.A to je dobře.

Nestroyovu frašku v úpravě Z.Mahlera a K.Krause s písňovými texty P.Rady uvedlo poprvé v roce 1992 Divadlo za branou II. Na Vinohradech přesunuli děj z Vídně 19.st. do současnosti a dodali nové písňové texty. Z frašky utvořili nepovedenou dobovou moralitu, což dílku neprospělo. Kdo očekával Nestroye, je zklamán.Výtvarná složka nezapře omezené technické možnosti divadla.Dynamičnost pomalu se vlekoucímu ději dodávají výkony mimického souboru divadla a strhující tempo A.Petráše.

Režisér T.Svoboda koncipuje aktovku chorvatského dramatika M.Gavrana jako scénku z televizní silvestrovské estrády osmdesátých let.Obsah frašky k  tomu přímo vybízí.Mladá, atraktivní žena je současně provdána za dva muže!!!Ty představují D.Novotný a M.Dlouhý.Vedle balkánského temperamentu plného vulgarismů a gagů jak z němého filmu jsou obě hlavní a jediné postavy karikaturami mužů.Zatímco jejich společná manželka je okouzlující i když despotická, oni jsou hloupí, neschopní, nešikovní a nesamostatní.A to vyvolává u dámského publika salvy smíchu, jak se na silvestrovskou estrádu sluší a patří.

Autoři původního libreta i hudby B.Adams a J.Vallance vsadili nejspíš na úspěch filmové předlohy. Proto se ani do české podoby nemohlo dostat, co tam není.Jedná se tedy jen o sladkobolnou pohádku pro dospělé divačky.Orchestr MdB hraje jako o život nic neříkající hudbu, kterou ruší zvuk rozhrkaného výtahu v propadle.Pretty Woman divadlu rozhodně žádnou slávu nemůže přinést.

Děj Andersenovy pohádky je upraven a tím i celkové vyznění příběhu, Kaye nevysvobodí Gerdina čistá láska,což je smyslem této klasiky. Na jevišti sledujeme enviromentální didaktickou pohádku o globálním oteplování a přednášku o léčivých bylinách se zpěvy a tanci, doplněnou líbivými písničkami. Vynikající pěvecké výkony podávají P.Strenáčik a M.Nosková.Dětský divák, na nějž je pohádka nasměrována především, ocení pestrobarevné kostýmy a užije si zimní atmosféru příběhu.

Dramatizace románu G.de Maupassanta si neklade za cíl postihnout atmosféru Paříže konce 19. století, což je škoda, jen plošně, bez větší hloubky popisuje cestu nevzdělaného G.Duroye, který stoupá po společenském žebříčku až téměř na jeho vrchol, proto se může příběh někomu zdát aktuální. V jediné dekoraci k tomu O.Kraus na divadle potřebuje douhé tři a čtvrt hodiny.Nudu trochu oživí originání pohybová čísla členů mimického souboru.Dramatizace v porovnání s románem značně pokulhává.

Jeptišky amerického zpěváka a skladatele Dana Goggina od svého prvního uvedení v Praze značně zestárly. A to nejen fyzicky, ale i umělecky. Oproti původní pražské verzi se vytratil kumšt a zůstaly trosky amatérského zájezdového představení s trapnými vtípky pubertálního rázu.Jeptišky se pobízivým způsobem snaží laciným humorem vetřít do vkusu publika. Vetšinou pokleslého vkusu.Jakousi tvář si zachovala snad jen L.Molínová,jež excelovala v původním obsazení.

Skvělou hudbu v dnes již klasickém muzikálu skvěle hraje orchestr Jakuba Šafra. Ostatní složky poněkud pokulhávají a kladou otázky proč:střídmá Dvořákova scéna skládající se ze dvou tu a tam svítících kvádrů a lešení, dvě zavěšené houpačky a ananas,všechy postavy jsou nalíčeny jako klauni, hlavní představitel neustále vleče na scéně těžké bedny,některé pěvecké výkony doslova tahají za uši, není souhra všech inscenačních složek.Herecký výkon F.Kaňkovského v roli E.Ludwiga však doslova ční nad ostatními.

Označit První rande za muzikál je zavádějící.Melodie nejsou chytlavé, spíše naopak, příběh se nedostavil. Formou stupidního amerického sitcomu autoři předvádí, jak mladý muž a mladá žena sedí v restauraci a vypráví si o svých traumatech,zklamáních a neúspěších.Zápletkou je, kdo nakonec zaplatí účet. Není to na muzikál málo? Nezachrání to ani Aaronův židovský původ ani Caseyiin kamarád gay.Neoslní ani prvoplánové vtípky.

Broadwayského muzikálu se ujal režisér J.Š.Hájek se vší odpovědností.Přenesl montypythonovského ducha na oblast se vší parádou. Ostříleným muzikálovým bardům (P.Strenáčik,Z,Fric) zdatně sekundují domácí herci (T.V.Hron,V.Zavadil).Dream Orchestra pod vedením Š.Eliáše svým promenádním pojetím jen podtrhuje humornost kusu.Také choreografie M.Heribana vhodně dopňuje tuto svěží show.Mistrovský český překlad A.Nováka je jen pověstnou třešničkou.Kladenský Spamalot by si však zasloužil full house.

Příběh, jak chudá dívka ke štěstí přišla,spadá žánrově spíše do činohry.Romantická láska beze sporu vyvolává dojetí,hudba P.H.Gordona připomíná více scénickou, než typicky muzikálovou, chybí nosné melodie, které by diváka chytly.Kromě poučení o nutnosti odpouštět nevidíme nic nového.Strádajícího sirotka jsme už viděli v Oliverovi,operní subretu a znetvořeného protagonistu ve Fantomovi,zapálený dům v Rebecce.Chudá scéna a podivné využití baletu(jako stromy, jako náhrobky) a sporá choreografie.Herci hrají a zpívají jako o život, leč převládá pouze romantické klišé.

Divadelní adaptace se drží filmové předlohy, což je patrné na první pohled.Jednotlivé obrazy jsou zpracovány filmově (včetně dotáček), o barevnosti a různorodosti kostýmů jsme si ve zlatých šedesátkách však mohli nechat jen zdát. Také Smičkova choreografie je filmem ovlivněna.Hudební nastudování M.Kumžáka odpovídá původním verzím písní, které jsou dodnes dokladem kvality naší tehdejší kultury.Herecky i pěvecky se s nimi vyrovnal jen R.Tomeš jako Šimon,krásu tehdejšího popu zastíní pěvecky nepovedené Nechte zvony znít,Mně se líbí Bob a Brána milenců.Nepamětníci to ale nepoznají.

Tvůrcům se nepodařilo vytvořit jednotný útvar. Rozpor je dán na jedné straně vynikajícími pěveckými výkony I.Marešové,M.Tomešové,D.Bambase,M.Lambory i hereckým uměním T.Pavelky, na druhé straně hororovými kostýmy bosorek a šedí všech ostatních.Přílišný akcent na bicí nesluší "folklórní" Štědroňově hudbě.Přesto lze řící, že současná podoba hry vyniká nad dosud uváděnými verzemi.

V současné době nemá mezi původními českými muzikály konkurenci. Pamatuji premiéru 13.10.1995 a nutno říci, že od té doby uzrál Dracula jako dobré víno.Součaná verze nadchne výkony D.Hůlky,E.Burešové,T.Trapla.Nadčasová hudba K.Svobody a Borovcovy texty jsou zaručená kvalita.Orchestr šlape,hudební nastudování je perfektní.Jen někteří členové a členky company díky vyššímu věku a nadbytečné hmotnosti své role neudýchají a působí komicky, což je na závadu.

Do vcelku vyumělkovaného příběhu stvořili V.Drahokoupil a O.Bábor skutečné živoucí postavy navdory hopkirkovskému hendikepu. Jejich výkony herecké i pěvecké čněly vysoko nad ostatními.Nejen že se dokázali vyrovnat s Matuškovými písněmi,ale píseň z filmu V pravé poledne v Báborově podání snese srovnání nejen s Matuškou, ale i s Cortésem. Smekám. Ze zamilované duchařské muzikálové komedie dokázali vytvořit umělecké dílko, což žel neplatí pro alterace.

Na tomto dílku je nutno pochválit především velkolepou výpravu, dobové kostýmy a nápaditou akční scénu. Mírně pokulhává děj, obohacený o řadu rádoby vtípků. Muzikál doprovází živý orchestr, jehož žestě často přehluší zpěv.Přestože mnohé hudební motivy mouhou působit povědomě, žádná melodie diváku neutkví v paměti.

Dnes již klasické komorní drama se na obrovské scéně divadla ztrácí.Krásný příběh plný lidskosti se nekonal.Provedení působí jalově.Ani v první řadě na mne nedolehla žádná energie.Jakoby herci nezvládli prostor. S.Postlerovou nebylo slyšet,Z.Kronerová pojala svou Maud trochu jako homeless.M.Adamczyk to sám neutáhl. Publikum se nevhodně smálo tragickým momentům.

Toto dílko se přiřadí k českým muzikálovým pokusům jako byl Švejk,Baron Prášil,Angelika či Kat Mydlář.Nezapamatujete si ani jednu melodii.Ani režijní postupy nepřekvapí, natož pěvecké či herecké výkony.

Velmi hlasitá "hudební" složka k neposlouchání, navíc zpracování v duchu ostalgie působí kontraproduktivně a neuctivně k disentu.Vrátit se k filmu,který už v době premiéry byl propadákem, není nejšťastnější.Jinak nuda, není ani na co koukat a kus se vleče k nevydržení.

Strniskova úsporná verze hry Na Zlatém jezeře nezapře v sobě zájezdové představení. Úspornost tkví jak ve výpravě (kulisy jakoby narychlo stlučené z prkének, šetrné kostýmy), tak i v hereckých projevech. Ethel S.Stašové nadchne převážně fanoušky jejího expresivního herectví, atˇ nikoho nenapade ji srovnávat s K.Hepburnovou. Chelsea M.Procházkové je poněkud plochá, J.Teplý jako Bill Ray vůbec nemá co hrát a souznění hlavních hrdinů nevykouzlí ani L.Frej.Generační problémy Američanů 70.let, jak je podává režisér, nejsou asi aktuální.

Obchodník s deštěm na Vinohradech se jednoznačně povedl.A to díky skvělému překladu J.Joska i režii J.Deáka.Hudba O.Brouska v country stylu dokresluje atmosféru.Herci mají co hrát,čehož využijí T.Paveka jako Fil,A.Petráš jako Noe,I.Bareš jako rančer Curry, Z.Vejvodová jako Líza,M.Lambora jako Bill i J. Roskot jako Jim.Herecký koncert.Na Vinohradech navázali úspěšně na tradici vedoucí až k D.Medřické a R.Lukavkému.Snad se neurazí ani B.Lancaster a K.Hepburnová.

Tvůrci této galantní komedie museli počítat s tím,že se nevyhnou srovnání s dnes již klasickým filmem O.Lipského.Zpočátku to vypadlo,že se s nelehkým úkolem dobře popasují.Stylová hudba O.Brouska navozuje atmosféru místa i doby a zároveň tvoří rámec celé hry.Úvodní promyšleně vtipná oblékací scéna sluhy Felixe v podání O.Krause slibovala,že se dílo podaří.Žel následovala rozvleklá první část frašky.Dynamiku hře má dodat svatební průvod,nahluchlý strýc a šišlavá opatrovnice.Humor nobstará ani dortová bitva na konci prvního aktu.Snad si komedie po dalších reprízách sedne,ač na film nemá.

Nelehkého úkolu převést slavný film na divadelní prkna se brněnští tvůrci zhostili na výbornou.Nadchne skvělá scéna,perfektně zahraná hudba,kostýmy,choreografie,pěvecké i herecké výkony.Nutno vyzdvihnout režijní postupy, světelný design i střídání obrazů téměř filmovým způsobem.
Grand Hotel rozhodně stojí za to vidět.

Slyšet Otčenáš v ruštině,opilecké písně bojarů v ordinérních trikách,sledovat jejich zvrhlé zábavy,uvidět masérky ze swinger klubu s plnovousem a mnoho jiných zážitků poskytuje Tolstého klasika v ABC.Tvůrci pojali dílo jako pingpongovou hru na rozkládacím stole.V nepřeberném množství uměleckých prostředků se ztrácí nejen děj, ale i jednotlivé postavy a dokonce samotné poslání díla.Škoda.

Sloní fantazie staví vedle sebe osoby, které se mohly setkat opravd jen ve fantazii. J.Rozparovače,M.Gándhího,sestry Blažkovy,J.Merricka spojuje snad jen doba Viktoriánské Anglie a obrazotvornost tvůrců.Na vkusné scéně P. Vítka se odvíjí romantický příběh sloního muže.Vroucí herecký výkon jeho představitele T.Havlínka kontrastuje s poněkud sterilním dr.Trevesem T.Kluse.Doslova rušivě působí umístění zahaleného sedmičleného sboru pod forbínou.Odpudivě nepůsobí ani tak panoptikum jako např. porod na scéně plný zkrvavených plen či nevkusné slovní vtípky (Lilly Putová,Masturba Gándhí).