Emamele

Prostě skvělý!

Knižní předloze tohle typické zpracování Divadla Na Zábradlí fakt sedlo. Ale jsem fakt ráda, že jsem si to přečetla předem. Bez toho bych asi trochu tápala. V první půlce představení za mnou seděl párek důchodců, který byl děním na jevišti značně pohoršen, o čemž zhusta a nahlas v průběhu představení diskutoval. Naštěstí o přestávce vypadli. Lidi, sim vás, babičkám a dědečkům tohle k Vánocům nedávejte!

Až mě překvapilo, jak může text ze 70. let pořád rezonovat, adaptace tomu samozřejmě trochu nahrávala, ale i tak. Líbil se mi kontrast moderního klipovitého zpracování s retro kulisami (ten policový díl byl nejvíc) a fantastické výkony všech čtyř herců. Některé monology byly tak hutné, že jsem litovala, že je před sebou nemám na papíře. Asi je čas znovu si přečíst předlohu, která se mimochodem strašně blbě shání.

Vtipná a nápaditá adaptace blogu/knihy. Míla König byl skvělý ve všem, co jsem ho viděla hrát (a zpívat), ale tohle mu sedlo fakt enormně. Bylo to super, šla bych zas.

Zábavné, herci se na tom skvěle vyblbli. Některé scény se mi líbily víc, jiné míň, ale to je u tohoto typu divadla asi normální. Celkově mám inscenace DnZ moc ráda.

Silné. A krásná scéna.

Z představení jsem byla zmatená. Šlo o nesourodou změť historek promísenou s Andersenovými pohádkami v překrásných kulisách. Až díky následné besedě Skandinávského domu s tvůrci jsem se dozvěděla, že prý šlo o zpracování tématu dětství formou asociací a improvizací. Jo, asi jsem si měla pořádně přečíst tu anotaci, kde se to taky píše. Scéna a kostýmy se mi každopádně líbily moc. Z děje mě nejvíc bavily variace na Andersena, mnohem víc než ty historky z dětských traumátek jednotlivých herců.

Z pojetí scény jsem měla opravdu velký zážitek. Předlohu jsem před pár lety četla a pamatuju si silné motivy pohledů z očí do očí dvojčat a zrcadlení se v očích toho druhého. Takže se mi líbilo, že zrcadlo figurovalo i na divadelní scéně. Líbil se mi i vtípek se zapojením Beckeratha do incestu a krátká ukázka z opery, která hraje v povídce tak důležitou roli. Divadelní zpracování textu formou dlouhých monologů byl zajímavý nápad, ale nefungoval univerzálně, místy to bylo trochu sterilní.

Jediný muzikál, který se mi kdy líbil. Jediná role, ve které se mi kdy líbila Lucie Vondráčková (Morgana). Nádherná Pavlíčkova hudba v kombinaci se šáhlými Hedlovými texty byla božská kombinace. A Střihavka je taky bůh, ten jeho hlas - nechápu prostě. Dodnes si písničky z tohohle muzikálu občas pustím. Mrzí mě, že z toho není DVD záznam.

Modernizovaná verze Shakespeara, která se fakt povedla. Všechno bylo skvělé od začátku do konce, spousta vynikajících a funkčních nápadů. Famózní Patrik Děrgel a Petra Hřebíčková. Jediná drobnost: moc mi neseděla Ofélie Zuzana Onufráková, ale spíš jen typově.

Bylo to takové klasicky pojaté konverzační absurdní drama ála Edward Albee. Přemýšlela jsem, jestli byl původní text místy nějak aktualizovaný, připadalo mi to tak. Bylo to pěkné, ale nemělo to pro mě jiskru - vlastně nevím proč, nebylo tam nic špatně.

Miluju Ibsena. Miluju Königa. Líbily se mi vyšinuté kostýmy a masky (modré kontaktní čočky pastora, expresionistické líčení Heleny) a některé vyšinuté scény (za všechny třeba metalový řev "není to pojištěné") - trochu mi tam ale chyběla nějaká jednota: občas si to z Ibsena dělalo legraci, občas to bylo naopak smrtelně vážné. Jako by to režijně zůstalo na půli cesty. Herecky (či režijně?) bezradná byla postava Reginy, ta byla o několik řádů horší než představitelé Heleny, pastora a Oskara. Oskarova symbolická písnička na závěr výborná. V divadle je místy ne úplně dobrá akustika.

Viděla jsem dvakrát, po prvním představení cca před rokem bych dala 100 %, teď to vidím na míň. Asi jak jsem to už trochu znala, tak jsem na tom stihla najít nějaké mouchy. Ale i tak je to super představení, na Havla se dívá s nadhledem, Miloslav König ho hraje s odzbrojující lehkostí a civilností (a skvěle zpívá). Jako nejbarvitější postava z toho ale vychází Olga Havlová, která je taky výborně zahraná (ale mizerně zazpívaná). Štvala mě postava Múzy, hrozně šablonovitá. Některé popěvky mi trochu lezly na nervy. Univerzál byl nejvíc, zejména geniální ztvárnění Klause do smrti nezapomenu.

Jeden z mých životních divadelních zážitků. Miluju tuhle Woolfové knihu a adaptace Masopustu se mi moc líbila. Herci byli výborní (jsem skalní fanynka Königa, ale to v tom vůbec nehraje roli... skoro.), líbila se mi i scéna, hudební prvky. Spousta dobrých režijních a dramaturgických nápadů. Fakt by mě nenapadlo, že půjde ten neskutečný příběh takhle dobře adaptovat. Chystám se na to někdy brzy podruhé. Jo a Eliadova knihovna je na tenhle typ dramatu vynikající.

Viděla jsem přenos derniéry z divadla v Bohnicích. Takhle nějak si představuju současné, politické divadlo! Hra byla trochu nevyvážená, fantastická místa se střídala se slabšími. Byla jsem až zaskočená, jak to místy bylo vážné a vlastně spíš tragédie než absurdní drama v podobě koláže z Ovčáčkových tweetů, kterou jsem čekala dle ohlasů v médiích. Začátek a konec mi přišly trochu zdlouhavé, ale autoři tím sledovali vlastně celkem jasný záměr. Ale i tak to IMHO mohli trochu zkrátit. Každopádně: málem jsem umřela smíchy při scéně, kdy "Hůlka" na předávání vyznamenání zpívá "Jsi můj pán".

Moc se mi líbily herci hlavních rolí, využití hudby, práce se scénou a kostýmy a symbolika s obrazem mořské panny v závěru. Jedna z mých oblíbených Ibsenových her. Postava učitele mohla být trochu méně slizká - a nepochopila jsem rekvizitu mrtvého racka. Při využití projekcí trochu zlobil zvuk - ale byla jsem na druhém představení po premiéře, třeba už technikálie vychytali. A super využití kabinky/sprchového koutu. Celkově velký zážitek a spokojenost.