Denisa H.

Takový druh divadla běžně nevyhledávám, neboť se obávám, že jej nepochopím a tím zkazím zážitek nejen sobě. Sem tam ale zariskuji a... chápala jsem, kochala se, žasla, nedýchala, usmívala se... Všechno to tam bylo. Nejlepší pasáže byly ta s biči a pak ta poslední. Vyzdvihování F. Barrouquére je oprávněné - předem jsem netušila, která ze 4 tanečnic to je, ale ona se sama brzy vyjeví jako ta nejlepší z nich. Hodně se mi líbila i M. Frösslová, díky svému herectví a tedy další přidané hodnotě svého vystupování.

75 %. První hra od nového vedení, kterou jsem viděla, a rozdíl je znát. Nejen na ve scénografii, ale i v herectví, řekla bych. Do MDP chodím často, ale takhle jsem některé herce hrát ještě neviděla. Herecké výkony jsou opravdu parádní, všech, bez výjimky. Pokud jde o jednotlivé výjevy, je inscenace trochu nevyrovnaná. Některé scénky jsou zbytečně dlouhé, omílají se, schází jim hloubka. Za nejlepší naopak považuji scénu o lásce učitele k žáku či o manželském páru, kdy si ona nic nepamatuje (připomnělo mi to Otce...). Možná bych unesla přestávku, ač u takového typu představení, kam s ní...

Začátek mě silně nebavil. Zlomilo se to až příchodem A. Antalové, kdy jsem si říkala, kéž by se takhle svižně prezentovaly i ostatní postavy. A mé přání se vyplnilo. Jako kdyby odšpuntovala vodotrysk -vtipů, improvizací, legrácek. Hodně jsem se nasmála. Akorát ve mně přetrvává pocit, že nebýt těchto blbůstek vedle, jednalo by se o průměrnou inscenaci. A tak velký dík patří jí, M. Isteníkovi a B. Polívkovi, jež se postarali o to největší veselí. Kvůli tomu na představení stojí jít,jinak si ovšem myslím, že původní tragédie (osobnost Lakomce přeci žalostná a smutná je, ne?...) se hodně ztrácí...

Nesedlo mi to a připadalo mi, že i herci jsou nějací prkenní, strnulí :-( Komu jedinému jsem věřila, že si to užívá, byl Míla Tichý (ten mě opravdu bavil!). Špatní nebyli ani V. W. Kraus nebo falsety A. Petráše. Vtipy se povedly, ale že bych řičela smíchy, to ne. Bohužel mi byla jasná i zápletka (ač předlohu neznám), takže i proto u mě inscenace ztratila body...
No jo no. Pravděpodobně se mi jen netrefili tvůrci do nálady, ale necítím potřebu dát jim druhou šanci :-( To leda na Tichého bych se přišla podívat ještě jednou :-D

77 - 78 %. Čekala jsem víc, asi vlivem zhlédnutí adaptace v Div. na Vinohradech, která byla mým vůbec 1. kompletním setkáním s tímto dílem (film jsem nikdy neviděla celý) a "dostala mě". Oprávněným lákadlem jsou otec a syn Donutilovi. K nim bych ještě vyzdvihla S. Zmrzlou! Výborně a krásně zvládnutá je scéna. Co se týče hemžení vedlejších postav, někdy ho bylo až moc a občas i zbytečně rozptylovali (při tišším projevu Donutila st. obzvlášť). Ale určitě jsem neodcházela zklamaná, zajet si na představení z Prahy do Brna se vyplatilo (až na ten boj o místa k sezení, ten byl mírně masakrální :-D).

Autentické, citlivé představení. Výkony herců jsou parádní a přesné. Moc se mi to líbilo a ráda bych uměla své dojmy popsat a vystihnout, leč mi to nějak nejde. Určitě zajděte.

65 %. Když se řekne Anna Karenina na Zábku, předně se mi vybaví nepříjemně ostré světlo při přechodech mezi některými obrazy. A pak zdařilá scéna a výkon T. Vilišové. Jinak mi příliš hra v paměti neutkvěla...

Úvodní tempo mě tedy nezaujalo, ale pak to nabralo grády... :-D Řekla bych, že průměrnou konverzačku trio hlavních herců pozvedlo na nadprůměrnou záležitost, zejména svými improvizacemi. Dobře jsem se nasmála, i když asi více až tak od druhé třetiny :-) Slovenština všech mě překvapila, ale představení sedla. Vulgarit není třeba se bát - sice padnou, ale jako p*del na hrnec ;-)

Bohužel jsem viděla jen jednou a to derniéru. Během tohoto jednoho zhlédnutí jsem se ztratila v ději i postavách a ne vždy se zorientovala. Za komplikovanost ale divadlo úplně nemůže, to samozřejmě předloha :-) Výborné herecké výkony!

To už je doba, co jsem inscenaci viděla! Čekala jsem víc, než se mi nakonec dostalo, ale co mě uchvátilo, byla hudba. A taky se mi líbila scéna.

78 %. Hru jsem napřed znala z TV záznamu, naživo je ale zážitek vždy lepší. Jedna z nejlepších her DNz tehdejšího repertoáru.

Nemělo cenu snažit se hru pochopit, stačilo se jen těmi všemi absurditami bavit. Kdo na to nepřistoupil, ten odcházel určitě zklamaný. My chodili opakovaně, a tak některé hlášky ze hry používáme dodnes :-)

75 %. Trhlá inscenace, kterou si herci užívali, co to šlo. Bavil mě i I. Chmela v alternaci za J. Ornesta, nicméně na originál nedosáhl, pan Ornest byl jednička! Interakce s diváky vždy pobavila :-)

Sranda dobrá, divák se směje vesměs celou dobu. Ale možná je toho všeho až moc...

Výborná sourozenecká terapie, kdy si uvědomíte, že ať jste se sourozencem bůhví jak na kordy, vlastně se milujete :-D Výborný mix humoru a toho, z čeho pořádně mrazí... Plus skvělé duo Taclík-Dulava.

Jedna z nejlepších inscenací vůbec!!!

Podrobněji na mém osobním blogu (prolink přes profil) v kategorii Po derniéře.

(Viděno před 5 lety.)
Netuším, jak jsem k tomu přišla, ale myslela jsem (a šla s tím tehdy na představení), že Bůh masakru je silné vztahové drama. Jak jsem byla vyvedená z míry, když jsem se nepřestávala smát (i když jsem pořád čekala, kdy mi úsměv ztuhne...)!
Velmi zdařilý mix kvalitních hereckých výkonů, přirozené režie a textu ze života.

Vlastně se dozvídáme spoustu verzí životního osudu "parchanta Olava". Ale která z nich je ta skutečná? Pravda je to, co vyprávíme my sami. Záleží tedy, zda říkáme opravdu fakta, nebo se rozhodneme zalhat. I jedna docela maličkatá lež může se vším pořádně zamíchat. A budeme to pak hlavně my, kdo se v tom nejvíc zamotá...
Herecky zvládnuto bravurně. Od koho jsem nemohla odpoutat oči, byla M. Krátká v roli Němé, která vše odehrála výrazem a postojem, až strčila ostatní do kapsy. Jen D. Punčochář v roli hospodského Andreje a M. Dlouhý jako Olav se výrazněji vzpouzeli.
Vynikající text!

Rváč byl mojí první (novodobou) návštěvou divadla ABC... :-) Co se týče představení, nejlepší byly zpěvy kvarteta J. Schwarz, Z. Fric, J. Szymik a L. Jurek! Jak spustili na začátku, mohli odzpívat celou hru. Dále mě velice pozitivně zaujala V. Kubařová, kterou si dokonce troufám označit za hvězdu představení. Jinak zpracování chválím i scénografii, využívání prostoru.
Taková milá, náročnější "oddechovka", řekla bych. Líbilo se.

75 %. Ubu se baví. A já se bavila s ním. Bylo to takové veselé neveselé představení. Mnohé hlášky mi způsobovaly silné otřesy bránice, ale to ostatně i některé situace. Ovšem ve výsledku z toho všeho poměrně mrazilo. Ne nadarmo byla jediným obsahem programu k inscenaci Listina základních práv a svobod...
I. Lupták v roli cestujícího do Nairobi byl pokaždé třešinkou na dortu, náramně se na něj dívalo!

D. Prachař a L. Trmíková, velice lákavé obsazení, ovšem k návštěvě "Pekla" mě spíše přitáhla skupina 420PEOPLE. A po zhlédnutí inscenace bylo rozložení mého nadšení stejné - tanečníci byli opravdu skvělí! Až tak, že většinu pozornosti, kterou jsem měla vyhrazenou pro herce, jim ukradli. Zas o tolik ztížené to neměli - přednášenému textu bych hůř rozuměla, i kdybych si jej četla sama v klidu.
Byl to zajímavý zážitek, v netradičním prostoru NoD, ale komplexnost experimentu mi bohužel zůstala částečně skryta. Jakési "alternativní" divadlo opravdu nebude můj šálek čaje, ale holt občas neodolám...

Bývalo to jedno z mých nejoblíbenějších představení na repertoáru DNz. Taky bylo jedno z nejkvalitnějších. I. Chmela a M. Spurná byli obrovskými tahouny inscenace. Ta "smyčka" byla výborný nápad a díky ní měla inscenace takový dopad na diváka...

Geniální! :-D :-D Neposlušná mortadela :-D "Chodíme v ká!" "Do kuchyně si jezdi třeba metrem!" "Nechte tu hůl, Rosi!" A nahý Michal Dlouhý: "Já jsem tu kulturní vložka." :-D :-D
Nápadité (obzvlášť scéna v nemocnici), vtipné a především výborně odehrané - zejména duo Dlouhý + Štabrňák!
Michala Dlouhého ovšem musím vyzvednout samostatně - ten totiž exceloval!!! :-)

Když jsem hru viděla poprvé, po první půlce jsem opravdu hodně uvažovala, že na druhou část ani čekat nebudu a půjdu domů. Vůbec se mi to nelíbilo a ač nejsem puritán, množství vulgarit mi vadilo. Zůstala jsem ale a můj celkový dojem se naštěstí po přestávce prudce zvedl. Dokonce natolik, že jsem hru zhlédla ještě jednou, dala jí další šanci a dopadlo to lépe (už jsem věděla, do čeho jdu).