Rváč

A. Máša napsal podle Turgeněvovy povídky slibné drama, které na jevišti již obstálo. Bohužel se dostalo do otěží O. Zajíce, jehož režijní práce v posledních letech nemá valnou úroveň. Povrchní režijní výklad Rváče neposkytl hercům potřebnou oporu. Ti se pak neúspěšně snažili zakrývat režisérovu nedbalost, T. Novotný i M. Písařík se v náročných partech ztráceli, na mé repríze přinášela osvěžení jen V. Kubařová. Nedramatické drama bez silného vyústění, nudné neživé divadlo bez náboje. Další zbytečná inscenace na repertoáru umělecky stagnujících MDP. Jakou látku pokazí O. Zajíc příště...?

Výborný příklad inscenace schopné odradit potenciálního diváka od divadla na dlouhá léta. Není tak špatná, aby si člověk řekl "no jo, tohle se prostě fakt nepovedlo", na druhou stranu v ní není naprosto nic (snad až na pár opravdu jemných detailů, jež ovšem ve zbytku snadno zapadnou), co by diváka mohlo nadchnout pro divadlo jako takové. Takhle nějak na mě působila povinná četba na základní škole - dlouhé, nudné, úmorné.

Drobnokresebná režijní práce s představiteli obou protichůdníků nebo minimalistický přístup k tomu střetu antagonistických (a sebezáhubných) principů jsou asi největšími klady této inscenace. Proč ale jen čekám to gesto, manifest, útok..., když se hraje o tom, o čem se hraje! Odvyprávět romantický příběh s přístupem „unplugged“ a proložit ho dumkami je, v situaci tady a teď, málo.

Další ryze průměrná inscenace, jimiž se to v MDP poslední dobou jen hemží. Režie O. Zajíce nepřináší žádný zajímavý výklad, vlastně herce pouze aranžuje, na což nejvíc doplatila postava Máši v podání V. Kubařové. Nijaký výsledek nezachránily ani slušné výkony M. Písaříka a T. Novotného v hlavních rolích, ani pěkně řešená minimalistická scéna A. Pitry. Na prvotní seznámení s klasikou dobré, pokud však hledáte jistý přesah, jděte raději o dům dál.