Vladimirova děvka

Ne že by hra byla velkým dramatickým skvostem, nicméně režie D. Gombára mi vnímání textu ještě navíc dost znepřehlednila a znejasnila. Kdo ví, co chtěl touto koncepcí režisér vyjádřit... Nicméně mladému dramatikovi tak poskytl spíš medvědí službu, poněvadž podobný tvar diváky přitáhne jen stěží. Přestože má inscenace pouze hodinu a půl, subjektivně se zdá být jednou tak dlouhá, což už o něčem svědčí...

Přestože scénické čtení (v jiném obsazení) slibovalo mnohem zajímavější, syrovější zpracování inscenace, ve výsledku jsem zklamaná nebyla. Inscenace mi přišla čitelná, v ději ani smyčkách jsem se neztrácela.

Škoda (v poslední době poněkud nadužívané) groteskní stylizace, kterou je možné zdánlivě omluvit spoustu nedostatků.

44,99% Kratochvílův text je sice komplikovaně strukturovaný, leč ve výsledku pochopitelný. S tím se Dodo Gombár nehodlal smířit a zahustil jej prvky, jež podle mě neslouží předloze, ale naopak odvádí pozornost od Kratochvíla ke Gombárovi.

Chci věřit, že originálně postavený text mladého autora svou hodnotu má a že je v něm jistý potenciál. Režisér D. Gombár však vytvořil inscenaci, která podle mého názoru může jen málokoho zaujmout a oslovit. Netroufám si posuzovat, kde se stala chyba. Vidím inscenaci jako omyl. Málokdy jsem se musel tolik nutit k udržení pozornosti a přemýšlení, sledování představení pro mě bylo útrpným čekáním na konec. Škoda, že se Radokem oceněná hra nedočkala zdařilejšího prvního provedení, její další život na jevištích je tímto nepovedeným vstupem na divadelní prkna zkomplikován.

35%. Podtrhuji hodnotící komentář kolegy M. Nováka! Po zhlédnutí inscenace jsem přečetla text hry a opětovně si potvrdila, že s režijními výklady D. Gombára, bohužel pro mě, se téměř absolutně míjím.. :/ K přečkání těch 90 minut mi pomohl především vynikající D. Punčochář, který roli Hospodského vystřihl opravdu bravurně.

Dekadence podivně zacyklené hry (která byla vyhlášena nejlepším novým českým dramatickým textem!) si doslova našla „divadelního filozofa“ Dodo Gombára a ten vytvořil jakýsi koloběh zmaru. Potud je vše v pořádku, doba je skutečně divná, a bylo by, kdyby inscenace zachovala autorovu fantazii, nestala se tak doslovnou a také rozbujelou mimo intenci textu, jehož styl zas tak originální není. Nabízí se otázka, co by z Kratochvílova textu zbylo bez té rozbujelosti a zda se z toho vůbec dá udělat plnohodnotné divadlo. Nerad používám silná slova, ale tohle místy bylo k nepřečkání!

Nezáleží na tom, jak se jmenujete, ale na tom, jak vám říkají - a parchant zůstane vždycky parchantem. Ale proč? Ve které vteřině jeho života se rozhodlo o tom, že jím bude? Když jeho matku někdo označil za děvku? Ale co když byla jen znásilněna? Jak by se odvíjel jeho život, kdyby se v jistých situacích zachoval jinak, než jako parchant, za kterého je obecně považován? Inscenace představuje pro diváky velkou výzvu - bohužel, pro mnohé asi až příliš velkou.

Sled vzpomínek a obrazů v hospodském prostředí, časově neurčitě zařaditelný, různé verze vyprávění z různých pohledů. Dohromady toto vše tvoří zajímavou skládanku, která má na konci přeci jen zajímavé vyústění. Ale bohužel zvolená forma i obsah není ani příliš dramatická ani vtipná a můj zájem o rozuzlení nebyl příliš velký. M. Dlouhý v hlavní roli má prakticky neustále stejnou dikci a intonaci. Svým výkonem mě tolik nepřesvědčil. V tomto směru ho určitě předčil D. Punčochář, který svou roli zvládl výrazně lépe. Trochu paradoxně bych jako hlavní klad této inscenace zvolil výborný zpěv L. Nové.

Inscenace D. Gombára nemá s vítězným textem Dramatické soutěže Cen Alfréda Radoka za rok 2011 mnoho společného. Obehraná historka o zneužívané hendikepované dívce (nyní mě napadá jen Vlasta Javořická), která otěhotní, a obec se jí zřekne, je zasazená do časové smyčky `a la Havelkova Černá díra. K tomu únavná režie postrádající temporytmus. Zajímavé byly stylizované kostýmy pozoruhodných groteskních postav (každé druhé vesnice či jiné uzavřené komunity.) Dopředu odhadnutelný děj ve mně vzrůstající napětí nevyvolal. Celkem zajímavý byl jen "první milovník" Michal Dlouhý, j.h.

Rozporuplná hra. Skvělé herecké výýkony, poutavé provedení a překvapivě skvělý zpěv Zuzany Onufrákové, přesto však celkové vyznění bylo rozpačité. Vnímání příběhu bylo nejasné, opravdu dlouho trvalo, než se člověk dostal do příběhu a já sama jsem se vlastně celou dobu modlila, aby už byl konec.