Recenze

Docela velké divadlo má své domovské působiště sice v Litvínově, avšak se svými inscenacemi vyjíždí po celé republice. Z režijní a dramaturgické dílny manželů Galinových vzešlo kromě řady inscenací pro dětského diváka také několik večerních představení, které pražské publikum může pravidelně vidět v Divadle U hasičů, stagionové scéně, jež je doménou především produkcí různých agentur. S Docela velkým divadlem spolupracují i známé tváře pražského divadelního života, takže „přespolní“ charakter tohoto sdružení nemusí být ani patrný. Nejinak je tomu i v případě inscenace Woody Allena Nepijte tu vodu!. Vděčné komediální role s chutí hrají např. Oldřich Vízner, Jan Révai, Martin Kubačák nebo Marian Roden. Odlišnost oproti běžné agenturní přehlídce populárních herců je snad v zajímavé kombinaci s neokoukaným šikovným mládím (sestry Lavičkovy) a výraznými komediálními schopnostmi principálky Docela velkého divadla Jany Galinové, ale také v celkovém nadšení, jakým se hra Nepijte tu vodu! na jevišti prezentuje.

Ve filmech či divadelních hrách Woody Allena je obsažen vedle humoru i jakýsi hořký pohled na věc. Případ hry Nepijte tu vodu! je možná poněkud jiný. Podobně jako například v povídkové knížce Without Feathers v ní převažuje spíše to, že si Allen z různých věcí dělá mezi řádky prostě jen legraci (pochopitelně s hlubším přesahem). Divadelní hra Nepijte tu vodu! vznikla v 60. letech minulého století a asi těžko autor chtěl v této době na něco poukazovat s komediální trpkostí. Téma jen groteskně zlehčil tak, aby výsměch cíleně mířil na obě strany tehdejší železné opony. Jako by tušil, že jednou přijde čas, kdy bude možné s absurdní pobaveností ohlédnout se zpět a právě legrace bude tou nejlepší cestou k nenápadnému (a potřebnému) připomenutí, že tohle byla realita, ne tak veselá.

Komedie o americké rodině, která v době studené války hledá na americké ambasádě v nejmenované východní zemi útočiště před policejní rukou komunismu jich nabízí opravdu mnoho. Groteskní pohled na střet dvou různých mentalit „patřičně“ zkomplikuje neschopný syn vážené paní velvyslankyně, jehož dočasné zástupné působení v čele ambasády málem vyvolá mezinárodní skandál. Zvláště je-li též očekávána návštěva bahrajnského sultána. Poskytnutí azylu pro americkou rodinu Hollanderových, neboť jsou omylem považováni za špióny, je výchozí paradoxní situací. Absurditu již čas možná posunul do pouhé zábavné historky, jenže to by nebyl Woody Allen, aby na povedenou rodinku neuvalil obecně platné vzorce amerického konzumu a životního stylu. Šéf komunistické tajné policie poručík Kroužek se sice také stává jakousi karikaturou určitého světonázoru, ale jako by byl až druhořadou hybnou silou zápletky. Obchodník Walter, jeho žena Marion, jejich dcera Suzan a mladý velvyslanec Axel, co nešikovnost nahrazuje snahou, jsou schopni vytvořit světovou katastrofu sami o sobě.

Herci přistupují k textu se zjevnou komediální horlivostí, rozehrávají ji do všech stran a umí přesně načasovat gag. Ve zvoleném stylu inscenace fóry a situační komika, které se hojně využívá, s textem víceméně korespondují, také i s dobou, jíž připomínají. Díky hercům se nebavíme na účet minulosti, nýbrž se smějeme absurditě lidského konání, která v sobě nese již nadčasový rozměr. Diváky vděčně přijímaný humor Woody Allena dostatečně odpovídá na otázku, proč se tato hra může uvést i dnes. Tuto ambici, žel jedinou, Docela velké divadlo naplňuje měrou vrchovatou.

Sledu bláznivých scén dominuje zejména Oldřich Vízner jako hlava celé rodinky Walter. V kýčovitých turistických kraťasech rozhazuje uštěpačné poznámky a hysterii. Rodinky je všude plno a není to dáno jen zjevem Waltrovy manželky Marion. Jana Galinová dokonale využívá své figury k vykreslení prototypu ženy po dvaceti letech manželství. Jejich dcera Suzan Lenky Lavičkové možná až přílišnou sexy stylizací místy překračuje hranici vkusu, tudíž ztrácí přesvědčivost. Nicméně je zaděláno na milostnou zápletku s mladým velvyslancem Axelem (Jan Révai). Diváky jistě zaujme postava věčného azylanta pátera Drobného, jehož hraje nadmíru vysoký Marian Roden. Vrcholné číslo večera ovšem předvádí mladší ze sester Lavičkových Lucie, která v roli Salimy, ženy bahrajnského sultána, zazpívá a zatančí strhující břišní taneček za doprovodu rytmů orientální hudby. Publikum se také může seznámit s Ašou, psím maskotem Docela velkého divadla, na něhož scénář myslí s malou rolí.

Hodnocení: 60 %