Recenze
Ježíšův příběh pohledem matky
vydáno: 17.3.2016, psáno z představení: 15.3.2016
foto: jef Kratochvil
foto: jef Kratochvil
Biblické motivy využívají muzikáloví tvůrci často a rádi. Patrně nejznámějším muzikálem s biblickou tematikou je rocková opera Andrewa Lloyda Webbera Jesus Christ Superstar, která se s úspěchem hrála i na jevišti Městského divadla Brno. Nyní na Hudební scéně natudovali maďarskou rockovou operu Evangelium o Marii, která se o životní příběh Ježíše Krista zajímá z perspektivy jeho matky Marie.
Úspěšné hudební dílo z roku 1991 není žádnou velkovýpravnou podívanou v broadwayském stylu a toho se drží i brněnská inscenace. Scéna Jaroslava Milfajta je na první pohled jednoduchá, ale dosti členitá, tvoří ji schodiště s patrem umístěné na točně. Také kostýmy, jejichž autorkou je Andrea Kučerová, nejsou nijak složité a kombinují v sobě historizující prvky s moderním oblečením. Takže Marii sice uvidíme v šatech, v jakých ji známe z různých výtvarných artefaktů, ale Ježíš káže své učení v džínách. Nevtíravá, ale přesto efektní je světelná režie Davida Kachlíře.
Autorem hudby je László Tolcsvay, což je skladatel multižánrový a na brněnském muzikálu to je poznat. Najdeme v něm jednoduché písně, které mají potenciál stát se hitem (Ježíši, uč nás lásce), srdceryvné árie, ale i náznaky vážné hudby (Zdrávas, Mária v podání archandělského sboru) až po rockovou vypalovačku, které šmrnc dodává „chraplák“ Jakuba Zedníčka, jenž hraje Heroda. Každý si tu může najít svůj oblíbený kousek.
Příběh muzikálu už je problematičtější. Vlastně se jedná spíš o výjevy z Bible, které spojují postavy Ježíše a jeho matky Marie. Jednotlivé písně pak děj obvykle nijak neposunují, trochu klopotně to musí dělat vypravěč, kterým je apoštol Jan. Postavy jsou napsané dost neživotně, chybí jim lidské slabosti a pochybnosti, blíží se spíše archetypům křesťanské symboliky. Aby nevznikla mýlka – nelze z toho vinit herce a dokonce ani režiséra Stanislava Slováka, tahle hra je zkrátka tak napsaná. S tím inscenátoři nic nenadělají.
O Marii je v Bibli jen minimum zmínek a maďarský muzikál se to snaží napravovat. Ovšem i zde tvůrci degradují Marii na „pouhou“ matku Ježíše. Veškeré její konání, strasti a láska se dotýkají pouze Božího syna. Třeba takový Josef je vyloženě okrajovou figurkou, která se zničehonic objeví a když v druhé půli zmizí, nikdo se nad tím ani slovem nepozastaví. Už jen podle poslední věty rockové opery – „celý svět se spasí v našich matkách“ – je zřejmé, že středem zájmu autorů Evangelia o Marii byla mateřská láska a bolest, kterou musela Marie jako Ježíšova matka snášet. Ovšem nelze si nevzpomenout, že vztah matky k vlastním dětem byl v Brně nedávno tematizován také ve vynikajícím muzikálu Pokrevní bratři. Tam ovšem příběh paní Johnstonové a jejích synů vyvolával nesrovnatelně větší emoce.
Zkušení brněnští interpreti nemají tentokrát jednoduchou úlohu. Pěvecky se v Evangeliu o Marii nachází několik nesmírně obtížných pasáží, kterých si dosyta užijí především obě představitelky Marie. Radka Coufalová je svojí bezchybnou interpretací bezkonkurenční hvězdou večera, ale daří se i (jen s několika drobnými nedostatky) její mladší kolegyni Barboře Remišové. Podmanivý hlas Petra Štěpána se hodí pro roli moderátora jevištního dění, samotné postavě apoštola Jana vlastní charakterové vlastnosti schází, Štěpán tudíž nemá moc příležitostí předvést také svůj herecký um. V nezáviděníhodné pozici se ocitá Ondřej Studénka. Ježíš totiž v maďarském muzikálu buď trpí na kříži, nebo káže. Z toho lze těžko vystavět zajímavou a plnokrevnou figuru, přesto se Studénkovi daří dát Ježíšovi dostatečné charisma, aby na diváka působil jako sympatická postava.
Evangelium o Marii je v Brně řemeslně zvládnutým dílem. Za zmínku jistě stojí i povedený překlad Mikuláše Bryana, který je srozumitelný a zároveň mu nechybí básnivost. Nelze se ale ubránit dojmu, že autoři libreta se drželi zbytečně při zemi a nezapojili do přepisu biblické látky dostatek imaginace. Jistě lze namítat, že ani v Bibli se nevyskytují propracované charaktery, ale velká muzikálová inscenace má poněkud jiné zákonitosti než náboženský text. A tak nový kousek na repertoáru Městského divadla Brno za srdce příliš nechytne, jakkoliv je to dílo hudebně zajímavé.
Úspěšné hudební dílo z roku 1991 není žádnou velkovýpravnou podívanou v broadwayském stylu a toho se drží i brněnská inscenace. Scéna Jaroslava Milfajta je na první pohled jednoduchá, ale dosti členitá, tvoří ji schodiště s patrem umístěné na točně. Také kostýmy, jejichž autorkou je Andrea Kučerová, nejsou nijak složité a kombinují v sobě historizující prvky s moderním oblečením. Takže Marii sice uvidíme v šatech, v jakých ji známe z různých výtvarných artefaktů, ale Ježíš káže své učení v džínách. Nevtíravá, ale přesto efektní je světelná režie Davida Kachlíře.
Autorem hudby je László Tolcsvay, což je skladatel multižánrový a na brněnském muzikálu to je poznat. Najdeme v něm jednoduché písně, které mají potenciál stát se hitem (Ježíši, uč nás lásce), srdceryvné árie, ale i náznaky vážné hudby (Zdrávas, Mária v podání archandělského sboru) až po rockovou vypalovačku, které šmrnc dodává „chraplák“ Jakuba Zedníčka, jenž hraje Heroda. Každý si tu může najít svůj oblíbený kousek.
Příběh muzikálu už je problematičtější. Vlastně se jedná spíš o výjevy z Bible, které spojují postavy Ježíše a jeho matky Marie. Jednotlivé písně pak děj obvykle nijak neposunují, trochu klopotně to musí dělat vypravěč, kterým je apoštol Jan. Postavy jsou napsané dost neživotně, chybí jim lidské slabosti a pochybnosti, blíží se spíše archetypům křesťanské symboliky. Aby nevznikla mýlka – nelze z toho vinit herce a dokonce ani režiséra Stanislava Slováka, tahle hra je zkrátka tak napsaná. S tím inscenátoři nic nenadělají.
O Marii je v Bibli jen minimum zmínek a maďarský muzikál se to snaží napravovat. Ovšem i zde tvůrci degradují Marii na „pouhou“ matku Ježíše. Veškeré její konání, strasti a láska se dotýkají pouze Božího syna. Třeba takový Josef je vyloženě okrajovou figurkou, která se zničehonic objeví a když v druhé půli zmizí, nikdo se nad tím ani slovem nepozastaví. Už jen podle poslední věty rockové opery – „celý svět se spasí v našich matkách“ – je zřejmé, že středem zájmu autorů Evangelia o Marii byla mateřská láska a bolest, kterou musela Marie jako Ježíšova matka snášet. Ovšem nelze si nevzpomenout, že vztah matky k vlastním dětem byl v Brně nedávno tematizován také ve vynikajícím muzikálu Pokrevní bratři. Tam ovšem příběh paní Johnstonové a jejích synů vyvolával nesrovnatelně větší emoce.
Zkušení brněnští interpreti nemají tentokrát jednoduchou úlohu. Pěvecky se v Evangeliu o Marii nachází několik nesmírně obtížných pasáží, kterých si dosyta užijí především obě představitelky Marie. Radka Coufalová je svojí bezchybnou interpretací bezkonkurenční hvězdou večera, ale daří se i (jen s několika drobnými nedostatky) její mladší kolegyni Barboře Remišové. Podmanivý hlas Petra Štěpána se hodí pro roli moderátora jevištního dění, samotné postavě apoštola Jana vlastní charakterové vlastnosti schází, Štěpán tudíž nemá moc příležitostí předvést také svůj herecký um. V nezáviděníhodné pozici se ocitá Ondřej Studénka. Ježíš totiž v maďarském muzikálu buď trpí na kříži, nebo káže. Z toho lze těžko vystavět zajímavou a plnokrevnou figuru, přesto se Studénkovi daří dát Ježíšovi dostatečné charisma, aby na diváka působil jako sympatická postava.
Evangelium o Marii je v Brně řemeslně zvládnutým dílem. Za zmínku jistě stojí i povedený překlad Mikuláše Bryana, který je srozumitelný a zároveň mu nechybí básnivost. Nelze se ale ubránit dojmu, že autoři libreta se drželi zbytečně při zemi a nezapojili do přepisu biblické látky dostatek imaginace. Jistě lze namítat, že ani v Bibli se nevyskytují propracované charaktery, ale velká muzikálová inscenace má poněkud jiné zákonitosti než náboženský text. A tak nový kousek na repertoáru Městského divadla Brno za srdce příliš nechytne, jakkoliv je to dílo hudebně zajímavé.
Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.
Další recenze
Zdlouhavý Anděl Páně
(Hudební divadlo Karlín: Anděl Páně, 26.10.2023)
Překvapení i zklamání Plzně 2023
(17.9.2023)
Šaldova šňůra v zahřívacím kole
(22.6.2023)
Snová cesta do černého vigvamu
(Pomezí: Musí se žít, 5.12.2022)