Popeláři

Kde se stala chyba? Asi je ve mně, nikdy jsem nechtěl být popelář... A veškeré pokusy dotknout se vážných témat mi vyzněly tak nějak prázdně, ve Švandově divadle to umějí rozhodně lépe.

Originální nápad spojit funky Romana Holého s tématem komunity popelářů a jejich pouličního života se rozmělňuje v příliš širokém gestu a místy vleklém tempu. Gombárova poetika je výrazně říznuta kritikou společnosti, bohužel režisér místy sahá ke zbytečně laciným výrazovým prostředkům. Cesta k hlubokomyslnému závěru je tak dlouhá, že už si katarzi ani nevychutnáte. Herci jsou výborní, jejich nadšení dává inscenaci šanci na jistý příznivý vývoj.

Bohužel s touto inscenací jsem se zkrátka "nepotkal" (třeba je to tím, že jsem v dětství nikdy netoužil být popelář :D). Největší problém vidím ve slabém libretu, které přetéká těmi nejprvoplánovějšími fórky. Bohužel ani ty místa, ve kterých se inscenace snaží o nějakou výpověď, nevychází o moc líp, těžko skrývají svou banalitu. Celé to naštěstí zachraňují herci, kteří jsou skutečně dobří a umí si poradit s nadsázkou a absurditou, ve které je inscenace vedena. Nejlepší mi přišli R.Jašków a P.Děrgel. (více v článku na blogu)

Je zajímavé sledovat, jak se tato zprvu fantasmagorie rozvine ve vysoce angažované divadlo vrcholící působivou katarzní tečkou. Představí s mrazivou přesností „potravní řetězce“ fungování (naší) společnosti i degradaci lidské bytosti v „systému“. Je to sympatické o to víc, že scénář to zvládne bez levicové rétoriky. Muzikál? Tak to bych úplně netvrdil, vtipná hudební čísla každopádně přinášejí funky osvěžení. Kolektivní zápal a souhra je obrovskou devizou této crazy inscenace. Těžko někoho vyzdvihovat a když už, tak asi Patrika Děrgela nebo Kláru Cibulkovou.

55%. Netradiční inscenace zaujme hudebním provedením, které bere v potaz a využívá limity činoherců. Je vidět snaha o výpověď, k níž jsou občas velmi dobře používány specifický humor a ironie. Bohužel v libretu se s těmito prostředky nepracovalo důsledně, takže to vlastně spíše jen chvílemi zajiskří a k povedeným místům jsou v poměru okamžiky hluché a zdlouhavé. Ani režie nedokázala dát výslednému tvaru styl, podivně se míchají přístupy, které spolu vzájemně nekorespondují. Herci odvedli dobrou práci, ale výsledek zachránili pouze částečně. Nedotažený, přesto svým způsobem zajímavý pokus.

Funky muzikál či spíš popelářská férie má dvě velké přednosti – nasazení všech herců, kteří evidentně projektu věří, a dobrou muziku R. Holého. Inscenace však trpí zejména zbytečně dlouhou stopáží respektive neschopností některé scény ukončit v pravý čas, nebo od některých upustit zcela. Dle mého názoru se také úplně nepodařilo druhý (a zároveň jistě i hlavní) plán inscenace, poukazující na problémy rozdílného lidského uvažování, které je v současné době zahleděno především na sebe sama, dotáhnout do zdárného konce. Závěr totiž vyšuměl do ztracena. Sympatický pokus o něco nového, neotřelého.

Originální a povedené. Ano, sice to má svoje mouchy, tou hlavní je místy zbytečně natahovaná délka. Dalo by se škrtat, jak v první části pro větší spád, tak v druhé pro silnější dopad. Ale přesto neotřelé, zábavné, místy trochu ujeté, ne však bez myšlenky a účelu. Svým způsobem upozorňuje na aktuální problémy a ukazuje realitu konzumního života v jiném světle. Z hudebního hlediska se mi to líbilo, spousta chytlavých tónů a melodií. Z hereckých výkonů bych vyzdvihl především P. Děrgla, R. Jaškówa a K. Cibulkovou. Celkově rozhodně spokojenost. 75%

Poměrně originální, sympaticky neotřelé podobenství o odvrácených pólech našich životních postojů, potřeb, snů a tužeb bylo na mě tak nějak málo funky a až moc cool. Slibně nabuzena první částí inscenace jsem čekala katarznější tečku, ťafku do svědomí, která by moji diváckou duši poškádlila zásadnější mírou znepokojení. Tleskám obdivuhodnému nasazení všech herců, kteří s odzbrojujícím elánem táhli za jeden provaz, resp. (tématu příhodněji): kouleli společnou popelnici!