Žítkovské bohyně

Silná hra s krásným a působivým příběhem. Zpracování knižní předlohy se opravdu vydařilo a i přes větší délku se prakticky nikde neztrácí pozornost (snad jen závěr první části jsem měl v tomto směru slabší). Po herecké stránce velmi dobrý kolektivní výkon, zvláště bych vyzdvihl H. Čermákovou, M. Marcilisovou a H. T. Briešťanskou. Povedená scéna a kostýmy pak už jen dotváří tu správnou atmosféru. Celkově představení, které stojí bezesporu za vidění.

64,99 % Seškrtat to na dvě a půl hodiny, mohlo z toho být působivé drama s shakespearovskými ingrediencemi rodového předurčení, osudovosti a doteku nadpřirozena. Dodo Gombár se však rozhodl na jeviště převést celou Tučkovou, což se mu sice povedlo, můj osobní problém však je, že mě dílo v celém svém rozsahu nezaujalo (kdyby ano, přečetl bych si knihu).

75% Je nesnadné jakékoli literární dílo adaptovat, vybrat z něj to nejdůležitější a převést na jeviště. V případě ŽB to platí, díky rozsahu románu, dvojnásob. Obdivuji proto odvahu D. Gombára se do této látky pustit. Popisnost a literárnost se mu z inscenace sice nepodařilo zcela eliminovat, nicméně dění je aspoň v první dvouhodinové části přehledné a dynamické. Po pauze už je to i díky snížené pozornosti diváka s onou přehledností náročnější, ovšem jako celek inscenace přináší silný zážitek. Obdivuhodná herecká souhra ansámblu hrajícího „pod vedením“ H. Tomáš Briešťanské a H. Čermákové.

75%. Adaptace rozsáhlého románu, jehož složitý děj je obtížné na jevišti interpretovat. Přestože pro neobeznámeného diváka nemuselo být snadné pochopit všechny souvislosti z minulosti, dění na jevišti bylo přehledné, režisér D. Gombár velké obsazení ukaučoval. Je třeba také ocenit, jak se vyhnul doslovnosti a popisnosti. Herecký soubor se semknul a společně dosáhl silného vyznění. V největších rolích H. Briešťanská a H. Čermáková doslova zazářily.

Dodo Gombár připravil ve zlínském divadle rozsáhlou fresku o životě tzv. bohyní na česko-slovenském pomezí.Dramatizace nebyla patrně vůbec jednoduchá, jelikož do děje vstupuje ohromné množství postav, které mezi sebou mají velmi komplikované vztahy. Přesto se podařilo přenést děj na jeviště v rámci možností přehledně a zábavně. Pracuje se také s několika prolínajícími se časovými liniemi, které se nakonec pospojují v mrazivém finále. Výborná je H.Briešťanská v pečlivé studii moderní ženy zasažené prastarým fenoménem. Povedená je rovněž scéna E.Jiříkovské.