Roberto Zucco

85%

Ital Roberto Zucco je skutečná postava a svými činy inspiroval široký kulturní svět. MDP tento titul umístila do divadla Komedie, takže se dalo předpokládat (v rámci koncepce jednotlivých scén), že nepůjde o klasickou činohru. Ta se zde prolíná převážně s tancem a pohybem a společně s výběrem hudby a velmi dobře propracovanou scénou tvoří mimořádnou inscenaci režiséra Attily Vidnyánszy ml.
Zdeněk Piškula je zde výborný nejen herecky, ale i pohybově a s Kateřinou M.Fialovou na sebe na jevišti velmi dobře slyší. Zaujal také A.Bilík a M.Kačmarčík.
Nejde o klasickou činohru, ale i tak se jedná o strhující podívanou.

Za mě to nejlepší co jsem za hodně dlouhou dobu viděl.

Kateřina Marie Tichá a Zdeněk Piškula jsou výborní, fascinující je jejich soustředění a divácky přitažlivá chemie, která mezi nimi vzniká. Inscenace samotná má svá hluchá a diskutabilní místa, ale určitě se půjdu podívat, až její tvůrčí tým dá zase něco dohromady.

Ta inscenace je tak hrozně intenzivně stylizovaná, že se v tom jaksi ztrácí postavy. Ono je těžké, abych se zamýšlel nad nějakou myšlenkou, nebo aby mi záleženo na Zuccovi nebo jeho dívce, když je každá scéna přestřeleně dekadentní, tělesné tekutiny tryskají proudem a občas se herci chovají jako zvířata v džungli a jenom tančí, poskakují a křičí jako šílení. Zdeněk Piškula umí tančit a vypadá dobře v tílku, ale nehraje tam ani na vteřinu. Asi ani nemusí. Kateřina Marie Fialová se jako jediná snaží se svojí postavou něco dělat, a budiž jí to rozhodně ke cti, ale proti této výrazné dramaturgii nemá šanci ani ona. Celkově to není nuda, ale bizár

Regulérní krev, násilí a zvratky. Říkám si, v jak pokroucené době jsme se to ocitli, že mě nic z toho nijak nešokuje. Skvělý Zdeněk Piškula jako vrah Roberto, neméně skvělá K.M. Fialová jako jeho dívka, prchající z nefunkční rodiny do naruče vraha a následně do světa hnusu, prostituce, drog a úpadku. Zaujal i Aleš Bílík jako dívčin bratr, po celou dobu jeho působení na scéně jsem měla pocit, že chce svou sestru znásilnit. Dokonalý scénický tanec a hudební doprovod. Jen to asi není představení, které by člověk chtěl vidět víckrát.

Divadlo dvacátéhoprvního století

Zatím nejlepší záležitost, kterou jsem v Komedii viděla. Režijně výborný tah v podobě zapojení scénického tance, který Z. Piškula zvládá na výbornou stejně jako hereckou polohu. Předsudky z imitační show, které jsem měla vůči K. M. Fialové, se po zhlédnutí několika her v MDP rozplynuly. Je výborná herecky, pohybově i pěvecky. Uvěřitelná, éterická i vášnivá. Scéna i hudba jsou zdařilé, promítací plátno vhodně dotváří celek a pomáhá k lepší viditelnosti. Z hlediska hlavního dění každopádně doporučuji sedět napravo. Jen počet postav S. Lehkého bych zde přehodnotila, trochu zvláštní...

65 %. Nevšední, drsná inscenace, velmi náročná pro účinkující i diváky. Výborný Z. Piškula, z vedlejších herců S. Lehký a M. Kačmarčík.

84 %

Když se svět vymkl a je už jen žumpou, je potřeba stát se masovým vrahem, nic jiného nezbývá. Drsné, hnusné, temné, silné a krásné divadlo!

Do přestávky to bylo jako sledovat Othella v holandštině. Pak to začalo dávat mírně smysl, a pak víc. Na činohru možná trochu nepřehledné, asi si seženu text. To, co celou dobu samostatně vyhlíželo jako podivné prostocviky, se naštěstí ukázalo být velmi emocionálním párovým tancem. Nádherná Kateřina Marie Fialová, velmi flexibilní Zdeněk Piškula.

Byť si divadlo vybralo hru o vícenásobném vrahovi, mohlo být na jevišti přeci jen o něco méně násilí, prostitutek, sexu, drog a zvratek. Zhnusení z těchto elementů se proto po více jak dvou hodinách přeneslo do zhnusení z celé inscenace. Nevím, zdali to byl záměr, ale pokud ano, byl naplněn beze zbytku. Jediným důvodem, proč zajít na tento kus, tedy zůstaly pouze výborné herecké výkony K. M. Fialové a N. Horákové. Vyloženě trapně naopak vyzněla scéna, v níž Zucco zavraždil pubertálního chlapce ve žluté teplákové soupravě, který byl zcela nepochopitelně ztvárněn S. Lehkým.

Pohybová jevištní báseň z temných míst světa. Z míst bez naděje, lásky a štěstí. Báseň o touze po světle, po slunci, po lásce a po svobodě. Forma a obsah stojí proti sobě jako dva vzteklí psi, a přece to celé pevně drží pohromadě.
Zdeněk Piškula je krom talentu krásný. Jemné rysy obličeje kontrastují s pevným svalnatým tělem - tak ohebným a houževnatým. Těžko si představit lepšího představitele Roberta Zucca. Jeho pohyb je tanečně ladný a zárověň znepokojivý. A má úroveň, které nedosahují mnohé novocirkusové produkce.
Maďarský inscenační tým stvořil mimořádnou inscenaci.

Zdeněk Piškula je dobrý, ale ta inscenace je kýč. Je tam až moc tanečků, moc pozlátka. Hra Roberto Zucco je opravdu o něčem jiném.

Kontroverzní drama pojednávající alternativním způsobem o jednotlivých vraždách skutečného vraha Roberta Zucca, protnuté linií do něho zamilované dívky (úžasně dramaticky ztvárněné K. M. Fialovou). Hlavní roli se náramně zhostil Zdeněk Piškula, který je snad z gumy. A z vedlejších rolí nejvíce vyčnívá M. Kačmarčík. Na scénu je nejlépe vidět z pravých krajních míst, a i když budete sedět jinde vše důležité vám je promítáno na obří plátno, které je součástí scény. Trochu zvláštní je konec, kdy to vypadá, že hra skončila a ono ne, a pak vás nechají zatleskat a on to zase není konec.

85%

Ital Roberto Zucco je skutečná postava a svými činy inspiroval široký kulturní svět. MDP tento titul umístila do divadla Komedie, takže se dalo předpokládat (v rámci koncepce jednotlivých scén), že nepůjde o klasickou činohru. Ta se zde prolíná převážně s tancem a pohybem a společně s výběrem hudby a velmi dobře propracovanou scénou tvoří mimořádnou inscenaci režiséra Attily Vidnyánszy ml.
Zdeněk Piškula je zde výborný nejen herecky, ale i pohybově a s Kateřinou M.Fialovou na sebe na jevišti velmi dobře slyší. Zaujal také A.Bilík a M.Kačmarčík.
Nejde o klasickou činohru, ale i tak se jedná o strhující podívanou.

Za mě to nejlepší co jsem za hodně dlouhou dobu viděl.

Kateřina Marie Tichá a Zdeněk Piškula jsou výborní, fascinující je jejich soustředění a divácky přitažlivá chemie, která mezi nimi vzniká. Inscenace samotná má svá hluchá a diskutabilní místa, ale určitě se půjdu podívat, až její tvůrčí tým dá zase něco dohromady.

Ta inscenace je tak hrozně intenzivně stylizovaná, že se v tom jaksi ztrácí postavy. Ono je těžké, abych se zamýšlel nad nějakou myšlenkou, nebo aby mi záleženo na Zuccovi nebo jeho dívce, když je každá scéna přestřeleně dekadentní, tělesné tekutiny tryskají proudem a občas se herci chovají jako zvířata v džungli a jenom tančí, poskakují a křičí jako šílení. Zdeněk Piškula umí tančit a vypadá dobře v tílku, ale nehraje tam ani na vteřinu. Asi ani nemusí. Kateřina Marie Fialová se jako jediná snaží se svojí postavou něco dělat, a budiž jí to rozhodně ke cti, ale proti této výrazné dramaturgii nemá šanci ani ona. Celkově to není nuda, ale bizár

Regulérní krev, násilí a zvratky. Říkám si, v jak pokroucené době jsme se to ocitli, že mě nic z toho nijak nešokuje. Skvělý Zdeněk Piškula jako vrah Roberto, neméně skvělá K.M. Fialová jako jeho dívka, prchající z nefunkční rodiny do naruče vraha a následně do světa hnusu, prostituce, drog a úpadku. Zaujal i Aleš Bílík jako dívčin bratr, po celou dobu jeho působení na scéně jsem měla pocit, že chce svou sestru znásilnit. Dokonalý scénický tanec a hudební doprovod. Jen to asi není představení, které by člověk chtěl vidět víckrát.

Divadlo dvacátéhoprvního století

Zatím nejlepší záležitost, kterou jsem v Komedii viděla. Režijně výborný tah v podobě zapojení scénického tance, který Z. Piškula zvládá na výbornou stejně jako hereckou polohu. Předsudky z imitační show, které jsem měla vůči K. M. Fialové, se po zhlédnutí několika her v MDP rozplynuly. Je výborná herecky, pohybově i pěvecky. Uvěřitelná, éterická i vášnivá. Scéna i hudba jsou zdařilé, promítací plátno vhodně dotváří celek a pomáhá k lepší viditelnosti. Z hlediska hlavního dění každopádně doporučuji sedět napravo. Jen počet postav S. Lehkého bych zde přehodnotila, trochu zvláštní...

65 %. Nevšední, drsná inscenace, velmi náročná pro účinkující i diváky. Výborný Z. Piškula, z vedlejších herců S. Lehký a M. Kačmarčík.

84 %

Když se svět vymkl a je už jen žumpou, je potřeba stát se masovým vrahem, nic jiného nezbývá. Drsné, hnusné, temné, silné a krásné divadlo!

Do přestávky to bylo jako sledovat Othella v holandštině. Pak to začalo dávat mírně smysl, a pak víc. Na činohru možná trochu nepřehledné, asi si seženu text. To, co celou dobu samostatně vyhlíželo jako podivné prostocviky, se naštěstí ukázalo být velmi emocionálním párovým tancem. Nádherná Kateřina Marie Fialová, velmi flexibilní Zdeněk Piškula.

Byť si divadlo vybralo hru o vícenásobném vrahovi, mohlo být na jevišti přeci jen o něco méně násilí, prostitutek, sexu, drog a zvratek. Zhnusení z těchto elementů se proto po více jak dvou hodinách přeneslo do zhnusení z celé inscenace. Nevím, zdali to byl záměr, ale pokud ano, byl naplněn beze zbytku. Jediným důvodem, proč zajít na tento kus, tedy zůstaly pouze výborné herecké výkony K. M. Fialové a N. Horákové. Vyloženě trapně naopak vyzněla scéna, v níž Zucco zavraždil pubertálního chlapce ve žluté teplákové soupravě, který byl zcela nepochopitelně ztvárněn S. Lehkým.

Pohybová jevištní báseň z temných míst světa. Z míst bez naděje, lásky a štěstí. Báseň o touze po světle, po slunci, po lásce a po svobodě. Forma a obsah stojí proti sobě jako dva vzteklí psi, a přece to celé pevně drží pohromadě.
Zdeněk Piškula je krom talentu krásný. Jemné rysy obličeje kontrastují s pevným svalnatým tělem - tak ohebným a houževnatým. Těžko si představit lepšího představitele Roberta Zucca. Jeho pohyb je tanečně ladný a zárověň znepokojivý. A má úroveň, které nedosahují mnohé novocirkusové produkce.
Maďarský inscenační tým stvořil mimořádnou inscenaci.

Zdeněk Piškula je dobrý, ale ta inscenace je kýč. Je tam až moc tanečků, moc pozlátka. Hra Roberto Zucco je opravdu o něčem jiném.

Kontroverzní drama pojednávající alternativním způsobem o jednotlivých vraždách skutečného vraha Roberta Zucca, protnuté linií do něho zamilované dívky (úžasně dramaticky ztvárněné K. M. Fialovou). Hlavní roli se náramně zhostil Zdeněk Piškula, který je snad z gumy. A z vedlejších rolí nejvíce vyčnívá M. Kačmarčík. Na scénu je nejlépe vidět z pravých krajních míst, a i když budete sedět jinde vše důležité vám je promítáno na obří plátno, které je součástí scény. Trochu zvláštní je konec, kdy to vypadá, že hra skončila a ono ne, a pak vás nechají zatleskat a on to zase není konec.

Ital Roberto Zucco je skutečná postava a svými činy inspiroval široký kulturní svět. MDP tento titul umístila do divadla Komedie, takže se dalo předpokládat (v rámci koncepce jednotlivých scén), že nepůjde o klasickou činohru. Ta se zde prolíná převážně s tancem a pohybem a společně s výběrem hudby a velmi dobře propracovanou scénou tvoří mimořádnou inscenaci režiséra Attily Vidnyánszy ml.
Zdeněk Piškula je zde výborný nejen herecky, ale i pohybově a s Kateřinou M.Fialovou na sebe na jevišti velmi dobře slyší. Zaujal také A.Bilík a M.Kačmarčík.
Nejde o klasickou činohru, ale i tak se jedná o strhující podívanou.

Byť si divadlo vybralo hru o vícenásobném vrahovi, mohlo být na jevišti přeci jen o něco méně násilí, prostitutek, sexu, drog a zvratek. Zhnusení z těchto elementů se proto po více jak dvou hodinách přeneslo do zhnusení z celé inscenace. Nevím, zdali to byl záměr, ale pokud ano, byl naplněn beze zbytku. Jediným důvodem, proč zajít na tento kus, tedy zůstaly pouze výborné herecké výkony K. M. Fialové a N. Horákové. Vyloženě trapně naopak vyzněla scéna, v níž Zucco zavraždil pubertálního chlapce ve žluté teplákové soupravě, který byl zcela nepochopitelně ztvárněn S. Lehkým.

Pohybová jevištní báseň z temných míst světa. Z míst bez naděje, lásky a štěstí. Báseň o touze po světle, po slunci, po lásce a po svobodě. Forma a obsah stojí proti sobě jako dva vzteklí psi, a přece to celé pevně drží pohromadě.
Zdeněk Piškula je krom talentu krásný. Jemné rysy obličeje kontrastují s pevným svalnatým tělem - tak ohebným a houževnatým. Těžko si představit lepšího představitele Roberta Zucca. Jeho pohyb je tanečně ladný a zárověň znepokojivý. A má úroveň, které nedosahují mnohé novocirkusové produkce.
Maďarský inscenační tým stvořil mimořádnou inscenaci.

Do přestávky to bylo jako sledovat Othella v holandštině. Pak to začalo dávat mírně smysl, a pak víc. Na činohru možná trochu nepřehledné, asi si seženu text. To, co celou dobu samostatně vyhlíželo jako podivné prostocviky, se naštěstí ukázalo být velmi emocionálním párovým tancem. Nádherná Kateřina Marie Fialová, velmi flexibilní Zdeněk Piškula.

84 %

Kontroverzní drama pojednávající alternativním způsobem o jednotlivých vraždách skutečného vraha Roberta Zucca, protnuté linií do něho zamilované dívky (úžasně dramaticky ztvárněné K. M. Fialovou). Hlavní roli se náramně zhostil Zdeněk Piškula, který je snad z gumy. A z vedlejších rolí nejvíce vyčnívá M. Kačmarčík. Na scénu je nejlépe vidět z pravých krajních míst, a i když budete sedět jinde vše důležité vám je promítáno na obří plátno, které je součástí scény. Trochu zvláštní je konec, kdy to vypadá, že hra skončila a ono ne, a pak vás nechají zatleskat a on to zase není konec.

65 %. Nevšední, drsná inscenace, velmi náročná pro účinkující i diváky. Výborný Z. Piškula, z vedlejších herců S. Lehký a M. Kačmarčík.

Zatím nejlepší záležitost, kterou jsem v Komedii viděla. Režijně výborný tah v podobě zapojení scénického tance, který Z. Piškula zvládá na výbornou stejně jako hereckou polohu. Předsudky z imitační show, které jsem měla vůči K. M. Fialové, se po zhlédnutí několika her v MDP rozplynuly. Je výborná herecky, pohybově i pěvecky. Uvěřitelná, éterická i vášnivá. Scéna i hudba jsou zdařilé, promítací plátno vhodně dotváří celek a pomáhá k lepší viditelnosti. Z hlediska hlavního dění každopádně doporučuji sedět napravo. Jen počet postav S. Lehkého bych zde přehodnotila, trochu zvláštní...

Regulérní krev, násilí a zvratky. Říkám si, v jak pokroucené době jsme se to ocitli, že mě nic z toho nijak nešokuje. Skvělý Zdeněk Piškula jako vrah Roberto, neméně skvělá K.M. Fialová jako jeho dívka, prchající z nefunkční rodiny do naruče vraha a následně do světa hnusu, prostituce, drog a úpadku. Zaujal i Aleš Bílík jako dívčin bratr, po celou dobu jeho působení na scéně jsem měla pocit, že chce svou sestru znásilnit. Dokonalý scénický tanec a hudební doprovod. Jen to asi není představení, které by člověk chtěl vidět víckrát.

Ta inscenace je tak hrozně intenzivně stylizovaná, že se v tom jaksi ztrácí postavy. Ono je těžké, abych se zamýšlel nad nějakou myšlenkou, nebo aby mi záleženo na Zuccovi nebo jeho dívce, když je každá scéna přestřeleně dekadentní, tělesné tekutiny tryskají proudem a občas se herci chovají jako zvířata v džungli a jenom tančí, poskakují a křičí jako šílení. Zdeněk Piškula umí tančit a vypadá dobře v tílku, ale nehraje tam ani na vteřinu. Asi ani nemusí. Kateřina Marie Fialová se jako jediná snaží se svojí postavou něco dělat, a budiž jí to rozhodně ke cti, ale proti této výrazné dramaturgii nemá šanci ani ona. Celkově to není nuda, ale bizár

Divadlo dvacátéhoprvního století

85%

Zdeněk Piškula je dobrý, ale ta inscenace je kýč. Je tam až moc tanečků, moc pozlátka. Hra Roberto Zucco je opravdu o něčem jiném.

Když se svět vymkl a je už jen žumpou, je potřeba stát se masovým vrahem, nic jiného nezbývá. Drsné, hnusné, temné, silné a krásné divadlo!

Kateřina Marie Tichá a Zdeněk Piškula jsou výborní, fascinující je jejich soustředění a divácky přitažlivá chemie, která mezi nimi vzniká. Inscenace samotná má svá hluchá a diskutabilní místa, ale určitě se půjdu podívat, až její tvůrčí tým dá zase něco dohromady.

Za mě to nejlepší co jsem za hodně dlouhou dobu viděl.