Kreutzerova sonáta

L. Brutovský se v dramatizaci soustředil na hlavní linii příběhu o manželství s jeho tragickým vyústěním. Nebere na zřetel vedlejší postavy novely, jen z ní vykrajuje zejména monologické vyprávění Pozdnyševa. Aby však dostál divadelnosti, hlavní postavu „ztrojil“ a obsadil ji hned třemi herci – T. Drápelou, P. Oubramem a M. Vykusem, ženský půvab zastupuje T. Vítů v roli (nejen) zavražděné manželky. Trojice zmíněných herců působí, jakoby se jednalo o „siamská trojčata“. Dokážou lehce přecházet z monologu do dialogů či trialogů tak, že je právě tato jejich souhra zásadní devízou inscenace.

Hlavní mužský hrdina představovaný třemi herci, kteří společně s další herečkou převypravují okolnosti z Tolstého novely. Smysluplná výprava, herci částečně obstarávají hudební složku sami. Efektní a přitažlivá forma. Z hlediska obsahu však inscenace není ničím víc než moderně, resp. spíše módně inscenovanou „literaturou na jevišti“, která může být už sama o sobě problémem. Roztrojení hlavní role možná zamezilo statičnosti, ale nepřineslo žádnou podstatnou nadstavbu. Herecky solidní, jen P. Oubram svůj projev malému prostoru dostatečně nepřizpůsobil a na premiéře chvílemi přehrávala i T. Vítů.