Polská krev

Opereta nikdy nezklame, škoda, že je jich v repertoáru poskrovnu

Další z hrůzyrežií Tondy Procházky, již korunuje panoptikální (ne)herectví a (ne)zpěv A. Kalivodové.

65%

Nedbalovu Polskou krev jsem si velmi oblíbila nevědomky vlastně již při prvním referátu pro hodinu hudební nauky na základce. Vědomě pak šlo o zájem skrze filmovou operetu Karla Lamače s Anny Ondrákovou v hlavní roli z roku 1934 (ta je báječná česky i německy). Bohužel ale není mnoho dalších příležitostí, jak se Polenblutu věnovat. Je tu normalizační televizní inscenace s Macháčkovou, nějaká poloamatérská úprava Divadla Haná (naivní, leč pietní) a tato, téměř dekádu již hraná inscenace HDK. Není špatná, ale laciné aktualizace a vulgární narážky jí poněkud srážejí vaz. Chybí jí konkurence.

Očekávaní bylo o něco vyšší než skutečnost, ale líbivá hudba byla tím co mě do Karlína přivedlo. Vložené politické vtípky byly až příliš laciné a nevhodné. Zvukaři tentokrát nebyli ve formě a nerozumím tomu proč byl zvuk tak rozkolísaný - úroveň představení se jim tím podařilo zanečně snížit.
Představení 9.5.2018

Krásný zážitek! Hlavně když si Marián Vojtko sedl na nic netušící slečnu vedle mě a zpíval.

Jak krásným pocitem je zaposlouchat se do nestárnoucích melodií Polské krve. V karlínské inscenaci je tato nádhera umocněna kostýmy, scénou, ale též neprovokující choreografií. Účinkující se též několikrát přiblížili k divákům a hlediště bylo využito jako další vstupní portál. Nemile mě překvapil okamžik, kdy se M. Vojtko posadil na nic netušícího diváka v 1. řadě. Politické narážky vztahující se k úsporným opatřením bych nemilosrdně vyškrtl. Po stránce operní i činoherní stojí na výši T. Bartůněk, A. Kalivodová a M. Severová. Požitek z celého představení zkazila pouze příšerná K. Lang.

Prijemne predstaveni, ale hlubsi dojem nezanechalo.

Splácanina všeho možného a nemožného v jeden čas, na jednom pódiu, v jedné operetě.

Pan režisér Procházka prošpikoval tuto docela dobrou klasickou operetu svými "aktuálními" vtípky, které jsou v jeho autorských komediích celkem ucházející. Tady ovšem byly vysloveně nevhodné, zbytečné, ba přímo rušivé.
Škoda dobré operety.
Po šesti letech jsme viděli znovu a názor jsme nezměnili. Ale hudba stále krásná a pěvecké výkony také.

Jak řekla jedna kamarádka: "Je to jen opereta" tedy žádný extra příběh, humor velmi slabý a ani zpěv mě úplně nezvedl ze židle. Jen na kostýmy a větší choreografie se celkem příjemně koukalo.

Incenace dost naráží na současnou politiku (vajíčková kauza, krizové balíčky...). Ovšem několik chyb divadla: 1) MARKETING - k předpremiéře nejsou programy, divák se nic nedozví o tvůrcích a protagonistech (které nezná), je jako pokusný králík, co vidí nehotovou věc za stejnou cenu jako běžná repríza (a ta cena není malá). 2) OZVUČENÍ - orchestru a pěvců, to došlo rekonstrukcí k chybám v akustice? Měl jsem pocit, jak když se dívám na film a zvuk se trochu opožďuje. Díky tomu nemají někeré scény dost rychlý švih. 3) OBSAZENÍ - pěvci opery či operety společně s "muzikálovníky" v operetě, děsně se to bije...

Opereta nikdy nezklame, škoda, že je jich v repertoáru poskrovnu

Další z hrůzyrežií Tondy Procházky, již korunuje panoptikální (ne)herectví a (ne)zpěv A. Kalivodové.

65%

Nedbalovu Polskou krev jsem si velmi oblíbila nevědomky vlastně již při prvním referátu pro hodinu hudební nauky na základce. Vědomě pak šlo o zájem skrze filmovou operetu Karla Lamače s Anny Ondrákovou v hlavní roli z roku 1934 (ta je báječná česky i německy). Bohužel ale není mnoho dalších příležitostí, jak se Polenblutu věnovat. Je tu normalizační televizní inscenace s Macháčkovou, nějaká poloamatérská úprava Divadla Haná (naivní, leč pietní) a tato, téměř dekádu již hraná inscenace HDK. Není špatná, ale laciné aktualizace a vulgární narážky jí poněkud srážejí vaz. Chybí jí konkurence.

Očekávaní bylo o něco vyšší než skutečnost, ale líbivá hudba byla tím co mě do Karlína přivedlo. Vložené politické vtípky byly až příliš laciné a nevhodné. Zvukaři tentokrát nebyli ve formě a nerozumím tomu proč byl zvuk tak rozkolísaný - úroveň představení se jim tím podařilo zanečně snížit.
Představení 9.5.2018

Krásný zážitek! Hlavně když si Marián Vojtko sedl na nic netušící slečnu vedle mě a zpíval.

Jak krásným pocitem je zaposlouchat se do nestárnoucích melodií Polské krve. V karlínské inscenaci je tato nádhera umocněna kostýmy, scénou, ale též neprovokující choreografií. Účinkující se též několikrát přiblížili k divákům a hlediště bylo využito jako další vstupní portál. Nemile mě překvapil okamžik, kdy se M. Vojtko posadil na nic netušícího diváka v 1. řadě. Politické narážky vztahující se k úsporným opatřením bych nemilosrdně vyškrtl. Po stránce operní i činoherní stojí na výši T. Bartůněk, A. Kalivodová a M. Severová. Požitek z celého představení zkazila pouze příšerná K. Lang.

Prijemne predstaveni, ale hlubsi dojem nezanechalo.

Splácanina všeho možného a nemožného v jeden čas, na jednom pódiu, v jedné operetě.

Pan režisér Procházka prošpikoval tuto docela dobrou klasickou operetu svými "aktuálními" vtípky, které jsou v jeho autorských komediích celkem ucházející. Tady ovšem byly vysloveně nevhodné, zbytečné, ba přímo rušivé.
Škoda dobré operety.
Po šesti letech jsme viděli znovu a názor jsme nezměnili. Ale hudba stále krásná a pěvecké výkony také.

Jak řekla jedna kamarádka: "Je to jen opereta" tedy žádný extra příběh, humor velmi slabý a ani zpěv mě úplně nezvedl ze židle. Jen na kostýmy a větší choreografie se celkem příjemně koukalo.

Incenace dost naráží na současnou politiku (vajíčková kauza, krizové balíčky...). Ovšem několik chyb divadla: 1) MARKETING - k předpremiéře nejsou programy, divák se nic nedozví o tvůrcích a protagonistech (které nezná), je jako pokusný králík, co vidí nehotovou věc za stejnou cenu jako běžná repríza (a ta cena není malá). 2) OZVUČENÍ - orchestru a pěvců, to došlo rekonstrukcí k chybám v akustice? Měl jsem pocit, jak když se dívám na film a zvuk se trochu opožďuje. Díky tomu nemají někeré scény dost rychlý švih. 3) OBSAZENÍ - pěvci opery či operety společně s "muzikálovníky" v operetě, děsně se to bije...

Jak krásným pocitem je zaposlouchat se do nestárnoucích melodií Polské krve. V karlínské inscenaci je tato nádhera umocněna kostýmy, scénou, ale též neprovokující choreografií. Účinkující se též několikrát přiblížili k divákům a hlediště bylo využito jako další vstupní portál. Nemile mě překvapil okamžik, kdy se M. Vojtko posadil na nic netušícího diváka v 1. řadě. Politické narážky vztahující se k úsporným opatřením bych nemilosrdně vyškrtl. Po stránce operní i činoherní stojí na výši T. Bartůněk, A. Kalivodová a M. Severová. Požitek z celého představení zkazila pouze příšerná K. Lang.

Incenace dost naráží na současnou politiku (vajíčková kauza, krizové balíčky...). Ovšem několik chyb divadla: 1) MARKETING - k předpremiéře nejsou programy, divák se nic nedozví o tvůrcích a protagonistech (které nezná), je jako pokusný králík, co vidí nehotovou věc za stejnou cenu jako běžná repríza (a ta cena není malá). 2) OZVUČENÍ - orchestru a pěvců, to došlo rekonstrukcí k chybám v akustice? Měl jsem pocit, jak když se dívám na film a zvuk se trochu opožďuje. Díky tomu nemají někeré scény dost rychlý švih. 3) OBSAZENÍ - pěvci opery či operety společně s "muzikálovníky" v operetě, děsně se to bije...

Pan režisér Procházka prošpikoval tuto docela dobrou klasickou operetu svými "aktuálními" vtípky, které jsou v jeho autorských komediích celkem ucházející. Tady ovšem byly vysloveně nevhodné, zbytečné, ba přímo rušivé.
Škoda dobré operety.
Po šesti letech jsme viděli znovu a názor jsme nezměnili. Ale hudba stále krásná a pěvecké výkony také.

Prijemne predstaveni, ale hlubsi dojem nezanechalo.

65%

Nedbalovu Polskou krev jsem si velmi oblíbila nevědomky vlastně již při prvním referátu pro hodinu hudební nauky na základce. Vědomě pak šlo o zájem skrze filmovou operetu Karla Lamače s Anny Ondrákovou v hlavní roli z roku 1934 (ta je báječná česky i německy). Bohužel ale není mnoho dalších příležitostí, jak se Polenblutu věnovat. Je tu normalizační televizní inscenace s Macháčkovou, nějaká poloamatérská úprava Divadla Haná (naivní, leč pietní) a tato, téměř dekádu již hraná inscenace HDK. Není špatná, ale laciné aktualizace a vulgární narážky jí poněkud srážejí vaz. Chybí jí konkurence.

Jak řekla jedna kamarádka: "Je to jen opereta" tedy žádný extra příběh, humor velmi slabý a ani zpěv mě úplně nezvedl ze židle. Jen na kostýmy a větší choreografie se celkem příjemně koukalo.

Další z hrůzyrežií Tondy Procházky, již korunuje panoptikální (ne)herectví a (ne)zpěv A. Kalivodové.

Krásný zážitek! Hlavně když si Marián Vojtko sedl na nic netušící slečnu vedle mě a zpíval.

Splácanina všeho možného a nemožného v jeden čas, na jednom pódiu, v jedné operetě.

Opereta nikdy nezklame, škoda, že je jich v repertoáru poskrovnu

Očekávaní bylo o něco vyšší než skutečnost, ale líbivá hudba byla tím co mě do Karlína přivedlo. Vložené politické vtípky byly až příliš laciné a nevhodné. Zvukaři tentokrát nebyli ve formě a nerozumím tomu proč byl zvuk tak rozkolísaný - úroveň představení se jim tím podařilo zanečně snížit.
Představení 9.5.2018