Maloměšťáci

75%
Téma poukazující na lidskou touhu po dokonalosti těch, kteří se jí chtějí nadevše dotknout. Přitom netuší zda a jak moc jsou v danou chvíli vzdáleni realitě. Gorkij asi pojem Maloměšťáctví nevymyslel, ale lépe už jej sotva kdy někdo vystihne.
Velmi vydařená inscenace. Skvěle hrající (si) soubor v prostoru, který vás vtáhne do daného časového období.
Strávit s touto znuděnou rodinou plnou individualit v podobě egocentriků jeden večer v jejich obýváku mě velmi bavilo...

So so. Panoptika. Pár hysterií nezachraňuje tektoniku celku, je to rozvleklé a bez tempa. Herci hrají spíš sami sebe - to je ale v Hadi pravidlem (Drozda hraje dobře, ale tedy tak nějak "na Suchařípu"). Dejte egocentrickému nafoukanému režisérovi pevný plat a on vám mezi svými intoxikacemi spasí svět jedním titulkem nad jevištěm. Hadi je "ádvojka" dnešního divadla - ideologie a sebevzhlížení způsobuje zaslepení a ve výsledku hraní úplně té samé hry, proti které chce vystoupit - ejhle maloměšťáctví dneška.

Scéna výborná, dobrá hudba, zvuk (někdy až moc nahlas), stmívačky (prázdný pokoj je fajn nápad), herci taky. Ale není jim rozumět, což je dost průšvih, a celou inscenaci to moc shazuje.

Viděno online.

Nevadilo by mi hru trochu prostříhat, nicméně na strávení nedělního večera rozhodně příjemný kus, zejména pro milovníky klasických her.

Extrémně pomalé tempo, od poloviny ještě dále zpomalené rozsekáním na kratičké epizody proložené dlouhými zatmívačkami. HaDivadlo hraje Maloměšťáky ve velmi úsporné verzi, kde proškrtání vede místy až ke ztrátě souvislostí. Dost hrozné je použití vysoké hladiny hluku. Režie je celkově velikým zklamáním. Oproti tomu herecky není představení co vytknout. (TV záznam. Ivan Buraj režíroval i záznam a ani ten se mu nepodařil - kamera prakticky stále zabírá velké detaily, klouže i mimo postavy a nedává divákovi možnost udělat si představu o celé inscenaci a vybrat si, na co se chce soustředit.)

Mám slabost pro ruskou klasiku a HaDivadlo

Příliš mnoho stmívaček... stojí za vidění, ale opravdu nesedne každému. Líbily se mi některé scény, ale někdy jsem si říkala, že už by to mohlo skončit...

Nevím, jestli jsem někdy přišla z divadla takhle naštvaná. Tempo bylo vražedné - vražedně pomalé, neustálé zatmívačky či scény beze slov mě prostě udolaly. Absolutně jsem nesouzněla s pojetím, text by možná nebyl tak špatný, ale aktualizace/závěrečný apel byl na konci naroubovaný opravdu nečekaně, nefungovalo to. Scéna byla krásná, ale za dvě hodiny se taky okouká. Vyzdvihnout tak můžu pouze herecké výkony v čele s C. Drozdou. (17.3.2019, Komedie)

Pomalost a prázdnost dialogů jsem asi pochopil příliš jednoduše-pro mě je to klasické téma zbytečného člověka, trochu přiživené střetem generací a závanem ruské revoluce. Pan režisér promine, ale ten ekologický přesah a kritika antropocentrismu mě v jeho inscenaci, která se mi jinak docela líbila, vůbec nedostihly. A když už aktualizace-což si takhle v první půlce představit, že se jedná o dnešní mládež, které sebrali počítače?

Viděno v rámci Divadelní Flory v Olomouci a bylo to tak špatné, až to bolelo. Na 1. balkoně jsme nic neslyšeli, takže v průběhu představení diváci znechuceně odcházeli, což zabilo i ten malý divácky požitek, co jsme si možná odnést mohli. Pointa žádná, délka ukrutná. K čemu asi deset "hluchých" výjevů? Proč tak dlouhé pauzy mezi jednotlivými výstupy? Jedním slovem zklamání.

Viděno dne 22.5.2019 Olomouc, Divadelni flóra:
+ atmosféra carského Ruska před bolševickou revolucí
+ bezchybné herecké výkony, čněl Cyril Drozda
+ musím pořád přemýšlet (a hledám chybu v sobě), co vede naše režiséry stále pitvat ruské klasiky...že by mne nosné myšlenky této hry usadily do židle, to tedy ne...že by přežitek z komunismu, kdy jsme aspoň takto dělali psinu z okupantů? Asi rozporuplná země plodí inspirativní témata.
-----------------------
- roztáhlé, pointa slabá, bez nadšení, Gorkij není Gogol ani Čechov

Pomalé a zbytečně rozkouskované zatmívačkami, které po čase začnou docela unavovat. Škoda, samotný text hry je celkem zajímavý a i herecké výkony nebyly špatné. Udržet pozornost celé dvě hodiny je ale nadlidský úkol. Také snaha o aktualizaci textu působila trochu uměle a zbytečně.

Nerovný boj herců se zombie klasikou. Inscenace fosílie zhruba tak aktuální jako Žida Süsse. Závěrečnou aktualizaci světelným textem nad scénou raději nechci pochopit.

Že by mě to bavilo, se úplně říct nedá. Ale určitě mi to přišlo velmi zajímavé. Pomalé tempo jsem poměrně záhy akceptovala jako umělecký záměr, vzhledem k "ději" hry. Vše se odehrává v moc pěkných kulisách a herecky je to též moc dobře zvládnuté - zejména mě bavili J. Svoboda a S. Pešková. Závěrečné promítané titulky jsem si asi vyložila jinak, než bylo záměrem, ale tak co už :-)

Neustále jsem se koukala na hodinky, kdy už to představení skončí. Hraje se bez přestávky, takže se bohužel nedá moc důstojně odejít. Ve hře je pár zajímavých momentů, ale jinak to absolutně nemá spád a je to mučení pro diváka. A to jsme kvůli tomu přijeli z Prahy...

75%
Téma poukazující na lidskou touhu po dokonalosti těch, kteří se jí chtějí nadevše dotknout. Přitom netuší zda a jak moc jsou v danou chvíli vzdáleni realitě. Gorkij asi pojem Maloměšťáctví nevymyslel, ale lépe už jej sotva kdy někdo vystihne.
Velmi vydařená inscenace. Skvěle hrající (si) soubor v prostoru, který vás vtáhne do daného časového období.
Strávit s touto znuděnou rodinou plnou individualit v podobě egocentriků jeden večer v jejich obýváku mě velmi bavilo...

So so. Panoptika. Pár hysterií nezachraňuje tektoniku celku, je to rozvleklé a bez tempa. Herci hrají spíš sami sebe - to je ale v Hadi pravidlem (Drozda hraje dobře, ale tedy tak nějak "na Suchařípu"). Dejte egocentrickému nafoukanému režisérovi pevný plat a on vám mezi svými intoxikacemi spasí svět jedním titulkem nad jevištěm. Hadi je "ádvojka" dnešního divadla - ideologie a sebevzhlížení způsobuje zaslepení a ve výsledku hraní úplně té samé hry, proti které chce vystoupit - ejhle maloměšťáctví dneška.

Scéna výborná, dobrá hudba, zvuk (někdy až moc nahlas), stmívačky (prázdný pokoj je fajn nápad), herci taky. Ale není jim rozumět, což je dost průšvih, a celou inscenaci to moc shazuje.

Viděno online.

Nevadilo by mi hru trochu prostříhat, nicméně na strávení nedělního večera rozhodně příjemný kus, zejména pro milovníky klasických her.

Extrémně pomalé tempo, od poloviny ještě dále zpomalené rozsekáním na kratičké epizody proložené dlouhými zatmívačkami. HaDivadlo hraje Maloměšťáky ve velmi úsporné verzi, kde proškrtání vede místy až ke ztrátě souvislostí. Dost hrozné je použití vysoké hladiny hluku. Režie je celkově velikým zklamáním. Oproti tomu herecky není představení co vytknout. (TV záznam. Ivan Buraj režíroval i záznam a ani ten se mu nepodařil - kamera prakticky stále zabírá velké detaily, klouže i mimo postavy a nedává divákovi možnost udělat si představu o celé inscenaci a vybrat si, na co se chce soustředit.)

Mám slabost pro ruskou klasiku a HaDivadlo

Příliš mnoho stmívaček... stojí za vidění, ale opravdu nesedne každému. Líbily se mi některé scény, ale někdy jsem si říkala, že už by to mohlo skončit...

Nevím, jestli jsem někdy přišla z divadla takhle naštvaná. Tempo bylo vražedné - vražedně pomalé, neustálé zatmívačky či scény beze slov mě prostě udolaly. Absolutně jsem nesouzněla s pojetím, text by možná nebyl tak špatný, ale aktualizace/závěrečný apel byl na konci naroubovaný opravdu nečekaně, nefungovalo to. Scéna byla krásná, ale za dvě hodiny se taky okouká. Vyzdvihnout tak můžu pouze herecké výkony v čele s C. Drozdou. (17.3.2019, Komedie)

Pomalost a prázdnost dialogů jsem asi pochopil příliš jednoduše-pro mě je to klasické téma zbytečného člověka, trochu přiživené střetem generací a závanem ruské revoluce. Pan režisér promine, ale ten ekologický přesah a kritika antropocentrismu mě v jeho inscenaci, která se mi jinak docela líbila, vůbec nedostihly. A když už aktualizace-což si takhle v první půlce představit, že se jedná o dnešní mládež, které sebrali počítače?

Viděno v rámci Divadelní Flory v Olomouci a bylo to tak špatné, až to bolelo. Na 1. balkoně jsme nic neslyšeli, takže v průběhu představení diváci znechuceně odcházeli, což zabilo i ten malý divácky požitek, co jsme si možná odnést mohli. Pointa žádná, délka ukrutná. K čemu asi deset "hluchých" výjevů? Proč tak dlouhé pauzy mezi jednotlivými výstupy? Jedním slovem zklamání.

Viděno dne 22.5.2019 Olomouc, Divadelni flóra:
+ atmosféra carského Ruska před bolševickou revolucí
+ bezchybné herecké výkony, čněl Cyril Drozda
+ musím pořád přemýšlet (a hledám chybu v sobě), co vede naše režiséry stále pitvat ruské klasiky...že by mne nosné myšlenky této hry usadily do židle, to tedy ne...že by přežitek z komunismu, kdy jsme aspoň takto dělali psinu z okupantů? Asi rozporuplná země plodí inspirativní témata.
-----------------------
- roztáhlé, pointa slabá, bez nadšení, Gorkij není Gogol ani Čechov

Pomalé a zbytečně rozkouskované zatmívačkami, které po čase začnou docela unavovat. Škoda, samotný text hry je celkem zajímavý a i herecké výkony nebyly špatné. Udržet pozornost celé dvě hodiny je ale nadlidský úkol. Také snaha o aktualizaci textu působila trochu uměle a zbytečně.

Nerovný boj herců se zombie klasikou. Inscenace fosílie zhruba tak aktuální jako Žida Süsse. Závěrečnou aktualizaci světelným textem nad scénou raději nechci pochopit.

Že by mě to bavilo, se úplně říct nedá. Ale určitě mi to přišlo velmi zajímavé. Pomalé tempo jsem poměrně záhy akceptovala jako umělecký záměr, vzhledem k "ději" hry. Vše se odehrává v moc pěkných kulisách a herecky je to též moc dobře zvládnuté - zejména mě bavili J. Svoboda a S. Pešková. Závěrečné promítané titulky jsem si asi vyložila jinak, než bylo záměrem, ale tak co už :-)

Neustále jsem se koukala na hodinky, kdy už to představení skončí. Hraje se bez přestávky, takže se bohužel nedá moc důstojně odejít. Ve hře je pár zajímavých momentů, ale jinak to absolutně nemá spád a je to mučení pro diváka. A to jsme kvůli tomu přijeli z Prahy...

75%
Téma poukazující na lidskou touhu po dokonalosti těch, kteří se jí chtějí nadevše dotknout. Přitom netuší zda a jak moc jsou v danou chvíli vzdáleni realitě. Gorkij asi pojem Maloměšťáctví nevymyslel, ale lépe už jej sotva kdy někdo vystihne.
Velmi vydařená inscenace. Skvěle hrající (si) soubor v prostoru, který vás vtáhne do daného časového období.
Strávit s touto znuděnou rodinou plnou individualit v podobě egocentriků jeden večer v jejich obýváku mě velmi bavilo...

Extrémně pomalé tempo, od poloviny ještě dále zpomalené rozsekáním na kratičké epizody proložené dlouhými zatmívačkami. HaDivadlo hraje Maloměšťáky ve velmi úsporné verzi, kde proškrtání vede místy až ke ztrátě souvislostí. Dost hrozné je použití vysoké hladiny hluku. Režie je celkově velikým zklamáním. Oproti tomu herecky není představení co vytknout. (TV záznam. Ivan Buraj režíroval i záznam a ani ten se mu nepodařil - kamera prakticky stále zabírá velké detaily, klouže i mimo postavy a nedává divákovi možnost udělat si představu o celé inscenaci a vybrat si, na co se chce soustředit.)

Nevím, jestli jsem někdy přišla z divadla takhle naštvaná. Tempo bylo vražedné - vražedně pomalé, neustálé zatmívačky či scény beze slov mě prostě udolaly. Absolutně jsem nesouzněla s pojetím, text by možná nebyl tak špatný, ale aktualizace/závěrečný apel byl na konci naroubovaný opravdu nečekaně, nefungovalo to. Scéna byla krásná, ale za dvě hodiny se taky okouká. Vyzdvihnout tak můžu pouze herecké výkony v čele s C. Drozdou. (17.3.2019, Komedie)

Že by mě to bavilo, se úplně říct nedá. Ale určitě mi to přišlo velmi zajímavé. Pomalé tempo jsem poměrně záhy akceptovala jako umělecký záměr, vzhledem k "ději" hry. Vše se odehrává v moc pěkných kulisách a herecky je to též moc dobře zvládnuté - zejména mě bavili J. Svoboda a S. Pešková. Závěrečné promítané titulky jsem si asi vyložila jinak, než bylo záměrem, ale tak co už :-)

Pomalé a zbytečně rozkouskované zatmívačkami, které po čase začnou docela unavovat. Škoda, samotný text hry je celkem zajímavý a i herecké výkony nebyly špatné. Udržet pozornost celé dvě hodiny je ale nadlidský úkol. Také snaha o aktualizaci textu působila trochu uměle a zbytečně.

Nerovný boj herců se zombie klasikou. Inscenace fosílie zhruba tak aktuální jako Žida Süsse. Závěrečnou aktualizaci světelným textem nad scénou raději nechci pochopit.

Příliš mnoho stmívaček... stojí za vidění, ale opravdu nesedne každému. Líbily se mi některé scény, ale někdy jsem si říkala, že už by to mohlo skončit...

Viděno online.

Nevadilo by mi hru trochu prostříhat, nicméně na strávení nedělního večera rozhodně příjemný kus, zejména pro milovníky klasických her.

Pomalost a prázdnost dialogů jsem asi pochopil příliš jednoduše-pro mě je to klasické téma zbytečného člověka, trochu přiživené střetem generací a závanem ruské revoluce. Pan režisér promine, ale ten ekologický přesah a kritika antropocentrismu mě v jeho inscenaci, která se mi jinak docela líbila, vůbec nedostihly. A když už aktualizace-což si takhle v první půlce představit, že se jedná o dnešní mládež, které sebrali počítače?

Viděno dne 22.5.2019 Olomouc, Divadelni flóra:
+ atmosféra carského Ruska před bolševickou revolucí
+ bezchybné herecké výkony, čněl Cyril Drozda
+ musím pořád přemýšlet (a hledám chybu v sobě), co vede naše režiséry stále pitvat ruské klasiky...že by mne nosné myšlenky této hry usadily do židle, to tedy ne...že by přežitek z komunismu, kdy jsme aspoň takto dělali psinu z okupantů? Asi rozporuplná země plodí inspirativní témata.
-----------------------
- roztáhlé, pointa slabá, bez nadšení, Gorkij není Gogol ani Čechov

Scéna výborná, dobrá hudba, zvuk (někdy až moc nahlas), stmívačky (prázdný pokoj je fajn nápad), herci taky. Ale není jim rozumět, což je dost průšvih, a celou inscenaci to moc shazuje.

Mám slabost pro ruskou klasiku a HaDivadlo

Neustále jsem se koukala na hodinky, kdy už to představení skončí. Hraje se bez přestávky, takže se bohužel nedá moc důstojně odejít. Ve hře je pár zajímavých momentů, ale jinak to absolutně nemá spád a je to mučení pro diváka. A to jsme kvůli tomu přijeli z Prahy...

Viděno v rámci Divadelní Flory v Olomouci a bylo to tak špatné, až to bolelo. Na 1. balkoně jsme nic neslyšeli, takže v průběhu představení diváci znechuceně odcházeli, což zabilo i ten malý divácky požitek, co jsme si možná odnést mohli. Pointa žádná, délka ukrutná. K čemu asi deset "hluchých" výjevů? Proč tak dlouhé pauzy mezi jednotlivými výstupy? Jedním slovem zklamání.

So so. Panoptika. Pár hysterií nezachraňuje tektoniku celku, je to rozvleklé a bez tempa. Herci hrají spíš sami sebe - to je ale v Hadi pravidlem (Drozda hraje dobře, ale tedy tak nějak "na Suchařípu"). Dejte egocentrickému nafoukanému režisérovi pevný plat a on vám mezi svými intoxikacemi spasí svět jedním titulkem nad jevištěm. Hadi je "ádvojka" dnešního divadla - ideologie a sebevzhlížení způsobuje zaslepení a ve výsledku hraní úplně té samé hry, proti které chce vystoupit - ejhle maloměšťáctví dneška.