Červená

75%

Toto představení má opravdu úžasnou sílu a atmosféru. Byl jsem zcela vtažen do děje a byť o malířství nevím zhola nic, tak přesto mě zde toto téma dokázalo více než zaujmout. Samozřejmě je toho zde mnohem více, především propracovaná psychika postav, dobrá práce s gradací příběhu a vydařené závěrečné vyústění. Herecká dvojice je velmi dobře sehraná, chemie mezi nimi funguje na jedničku a z některých jejich dialogů skoro až mrazí. Pro mě zkrátka po všech stránkách skvělá inscenace.

Neumím si moc představit lepší inscenaci v civilním stylu pro "široké publikum". Oběma hercům je dán dostatek prostoru, aby odehráli své postavy bez příkras a zbytečných závojů režisérovy geniality. Text je plný filozofických názorů i hádek o ně, ale překvapivě svou hutností diváka neubije. Obdivuji nenápadné přechody mezi jednotlivými scénami, kdy po jedné zůstane tak hustá atmosféra, že to vypadá, že dál už nebude o čem hrát. A hle, zvuk nárazu několika latěk utne předchozí linku a nový obraz může začít. Nenápadné, ale nezbytné, aby mohla hra vůbec pokračovat.

Intelektuální hodokvas pracující však primárně s tím, co je umělcům bližší, totiž s emocemi, inscenace, v níž si "to své" může najít téměř každý. Poselství textu je kluzkým úhořem, jenž do samého konce divákovi uniká v kalných vodách hutných dialogů, přičemž cestou obsáhne diskusi na téma "co je to umění". Připočtěte strhující výkon Miroslava Etzlera, s nímž vcelku zdatně drží krok Martin Kraus, a je tu počin, který si dost možná najde místo v úvahách o příští výroční anketě.

85%
Ta hra je v podstatě jen dialog. Několik dialogů, jeden za druhým, z každého čiší energie, napětí, vášeň... Je to hádka za hádkou a hovor za hovorem.
Výborné výkony a temná, hutná atmosféra.

75%. Hra je dobrým příspěvkem k mnohokrát zpracovanému tématu hranic mezi uměleckostí a komercí. Propracovaně zachycená proměna vztahu věhlasného výtvarníka a jeho mladého asistenta, překvapivá pointa a závěr. Aby divák pochopil polemiky o umění, je nucen pečlivě naslouchat a přemýšlet. Ale stojí to za to! Režisér V. Polesný hru uchopil zdařile a (po několika rozporuplných experimentech) konečně realizoval pro něho vhodný text. Výborný M. Etzler roli obsáhl. Na projevu M. Krause sice byla trochu patrná malá zkušenost s úkoly podobného rozsahu a náročnosti, ale byl Etzlerovi dobrým partnerem.

Děj je situován do období, kdy malíř Rothko podepsal smlouvu s restaurací Four Seasons na dodání čtyřiceti svých pláten. Tímto činem se v umělcově složitém nitru ještě více rozhoří boj o to, zda má svá díla prezentovat současné konzumní společnosti, když ji snobsky zajímá spíš jen jeho jméno. M. Etzler v roli malíře a M. Kraus coby pomocník Ken sugestivním způsobem zpracovávají pohled dvou věkově odlišných mužů na různou tématiku. Jejich dialogy často přecházející v hádky působí věrohodně, oba herci si na jevišti očividně rozumí. A upozornění na závěr: Nejedná se o pseudointelektuální hru!

Kouřem prosycený vzduch, temnota a napětí ve výtvarném ateliéru velkého umělce jsou opojnými vlastnostmi celého představení. Chytrá, moc chytrá hra v kombinaci s neotřesitelnou hereckou kázní… Dynamický dialog, který pohltí. Jste součástí sporu a větu po větě odhalujete jeho hluboký význam. Zapomeňte na intelektuální odpočinek a hledejte metaforu v každé replice. Sdělení hry je jasné i laikovi v oboru malířského umění, základní znalost tvorby Rothka i jeho současníků vám ale rozhodně neuškodí.