Nikdy

Hra niterná a intimní, chvályhodně vypovídající o dětech zatížených slabostmi svých rodičů. Lenka Lagronová pro mě překvapivě výrazně zdůrazňuje křesťanský prvek příběhu, především motiv milosrdenství. Přesto mi přijde, že to všechno bylo občas trochu moc upovídané a ztrácelo to tempo. Herecky je inscenace na vinohradské poměry majstrštyk - všechny tři herečky jsou velmi autentické, sympaticky ponořené do svých postav. Mě osobně nejvíce zaujala hlavně Zuzana Vejvodová.
64%

Povedlo se dobře znázornit jakýsi nezájem žít svůj vlastní život. U jednotlivých postav je hezky vykresleno neustálé hledání omluv a zástupných důvodů pro svoje aktuální chování. Na povrch se potom postupně dostávají střípky odhalující minulost a možné příčiny současného stavu. Ale přiznávám, že jsem očekával nějaký výraznější zvrat nebo silnější vývoj celé situace. Místy to na mě působilo až příliš strnulým dojmem. Přesto stále zajímavý příběh s pěknými hereckými výkony, které určitě nezklamaly. Nejvíce potom zaujala A. Talacková. 65%

Téma zatížení minulostí a rodinnými vazbami prochází více hrami L. Lagronové, která předkládá odlišné pohledy na to, k čemu se má nebo nemá smysl upínat, případně nad co se lze povznést a co není možné změnit. Divák musí „spolupracovat“, konfrontovat s osobními pocity či zážitky. U této hry je na autorčině (možná zbytečně konkrétním) pohledu trochu patrná účelovost zvolených prostředků, která má za následek částečně „tendenční“ vyznění. Realizováno s pochopením pro text i s „úctou“ k jeho problémům. Zahráno obstojně, na Z. Vejvodové a A. Talackové však byly vidět jisté limity jejich herectví.

64,99 % Je-li pravda, že uvědomění si problému je polovina řešení, potom je Nikdy polovičním divadlem. Ač uznávám všechny kvality této inscenace, nemůžu se zbavit pocitu, že jde o úvod ke skutečnému dramatu.

75% Výsostně poeticky a citlivě napsaná hra o tom, jak hluboce může naše životy zasáhnout a poznamenat dětství v poetické a citlivé režii K. Duškové. Trio hereček na sebe evidentně slyší, jejich jevištní soužití působí, jakoby v určitých momentech dokázalo splynout v jednu postavu. Režie navíc adekvátním způsobem uchopila jemný, ovšem v příběhu důležitý humor, jenž spolu se silným poselstvím hry dokáže zasáhnout ta nejniternější místa lidské duše. Tahle inscenace se vážně povedla. Nezdráhám se ji proto označit za to nejlepší, co za současného vedení v DnV vzniklo. Pěkná hudba P. Piňose.

75 %. Výsostně intimní, křehká a niterná zpověď tří sester tak rozdílných povah, současně ale tak shodně determinovaných rodinnou historií. Co všechno ukrývá rodiči vymodlený a opatrovaný sekretář téměř bez jediného šrámu? Kolik jizev však zůstalo na duších dcer? Pod citlivou režijní taktovkou K. Duškové rozehrávají A. Talacková, Z. Vejvodová a A. Elsnerová komorní herecký koncert, při němž rozechvívají a dráždí struny vzpomínek každého z diváků. Silný katarzní zážitek!