Létající dítě

55 % Ač uznávám, že vystavět na tak krátkém příběhu více než hodinovou inscenaci je samo o sobě umění, navíc v podání Buranteatru oplývající nezpochybnitelnými kvalitami, jež už zmínili kolegové, musím přiznat, že jsem měl během sledování neustále nutkavý pocit najít tlačítko "převinout vpřed", zjevně jsem nebyl "adekvátně naladěn".

K víceméně krátké tragické události autor vykreslil také další podstatné okolnosti, které k ní vedly a které s ní souvisely. Domyslel i snové prvky a postaral se i o překvapivá odhalení. Hra svou specifickou poetikou částečně připomíná „Arabskou noc“. Režisér vsadil na text a herce. Scénické prostředky, které by se možná vzhledem k ladění dramatu nabízely, byly užívány minimálně. Dobrá herecká interpretace náročného textu. Jak se uvádí v jiných komentářích, pro zorientování je třeba maximální soustředění a pro přijetí adekvátní naladění diváka.

75 %. Citlivou režií podtržený širokospektrální text, který svou (bá)snivou hřívu nepoddá nikterak lacino, svede adekvátně naladěného diváka odměnit nevšedním a poměrně silným emočním zážitkem. V působivé, na soustředění maximálně náročné interpretaci obstáli všichni herci na výbornou.

Režisér M. Tyc se přesně naladil na melodii Schimmelpfenigova textu a více než vydařeného překladu P. Štědroně. Pro svoji inscenaci zvolil adekvátní tempo, přičemž všech šest herců, kteří rekonstruují genezi jedné velké nešťastné nehody, jej disciplinovaně dodržují. Jejich soustředěné výkony a vysoké nasazení, i přes neskutečná letní parna, vedly k nevšednímu divadelnímu zážitku. Na minimalistické scéně tak režisér vytvořil pravou jevištní báseň, jejíž některé sloky se dotkly téměř dokonalosti.

Výborně zpracovaná hra, která staví primárně na kvalitě textu a jeho přednesu. Prakticky nulová scéna přenáší veškerou pozornost na herce a jejich projev. Což je dobře, neboť relativně složitý text vyžaduje divákovu maximální soustředěnost. Ale celkový výsledek stojí za to. Hra mě strhla, pobavila i silně zapůsobila. Herecky velmi dobrý kolektivní výkon, vyzdvihl bych však M. Tkačíkovou a J. Matějku. Též oceňuji trefné a povedené srovnání ztvárněného lidského chování se světem atomů a částic, které hře přidává další rozměr. Za mě určitě doporučuji.