Z tiskových konferencí

Muzikál o ženách a mužích a jejich vzájemném trápení, který vznikl na motivy známého filmu Pedra Almodóvara, doslova vtrhl na tuzemská jeviště. Poprvé u nás jej uvedlo Západočeské divadlo v Chebu, nyní pražskou premiéru připravuje Divadlo Na Fidlovačce, o pár dní později jej nasazuje také Městské divadlo Brno, v plánu tento titul má i liberecké Divadlo F. X. Šaldy.

Muzikál Ženy na pokraji nervového zhroucení vděčně kombinuje prvky bláznivé komedie, sladkobolné romantické situace, aby v další chvíli jsme sledovali téměř thriller... Děj se odehrává koncem 80. let v Madridu, jenž pulsuje uměním, milováním a sváděním. Ale Pepin život visí na vlásku. Právě ji opustil přítel Iván. A pak se objeví Ivánova exmanželka, poté Ivánův syn, jeho mladá snoubenka. Aby to bylo ještě horší, nejlepší Pepina přítelkyně, Candela, pravděpodobně chodí s teroristou... Tolik pro představu základní synopse libreta.

Pavla Tomicová

Muzikálovou adaptaci stejnojmenného filmu z roku 1988 má na svědomí hvězdná dvojice amerických autorů David Yazbek a Jeffrey Lane. Broadwayská premiéra muzikálové verze se odehrála v roce 2010, v předloňském roce ve výrazně upravené verzi dobyla i londýnský West End – v hlavní roli Pepy tam zazářila populární britská komička Tamsin Greigová. Na Fidlovačce se v hlavních rolích představí Iva Pazderková nebo Helena Karochová, Petr Stach nebo Lukáš Vlček, Natália Drabiščáková nebo Pavla Tomicová, Lukáš Adam nebo Daniel Ondráček, Vanda Chaloupková, Martina Šťastná nebo Antonie Talacková, Martina Randová, Barbora Mošnová a mnoho dalších. V hojné míře je tedy přistoupeno k alternacím, počítá se s tím, že titul bude nasazován do programu častěji, divadlo tak reaguje na zvýšený divácký zájem.

Podle slov ředitele Divadla Na Fidlovačce Jana Koťátka tento titul má symbolizovat začátek nové éry tohoto divadla. A tradičně se hledala příležitost pro soubor DNF a oslovené hosty. Původně uvažovaná Lysistrata zůstala zatím součástí širšího výhledového plánu.

Na jeviště Divadla Na Fidlovačce vtrhnou barvy, temperament, humor a vášeň (osobitého almodóvarovského střihu). Inscenaci připravila režisérka a umělecká šéfka DNF Kateřina Dušková. K „Ženám na Fidlovačce“ říká: „Předloha je vynikající. Jde o muzikál, který je kromě dobrých písní plný silných situací. Je tragikomický, dojemný, s nadhledem vypráví o našem ženském světě. Dává nám šanci nebrat se až tak příliš vážně…“

Proslulý filmař Pedro Almodóvar se tímto svým dílem pokusil mluvit o rozchodech, o nedorozuměními mezi ženami a muži. Velmi volně se inspiroval hrou Jeana Cocteau z roku 1930 Lidský hlas. Ačkoli se nedá mluvit o autobiografii, i tento film odrážel to, čím si on sám prošel, nebo to důvěrně znal ze svého bezprostředního okolí. A udělal to tak, že vzal reálnou (a docela bolestnou) situaci a převedl ji ve vtip a legraci. Z inscenace promlouvá vlastně ještě jedno téma, jakýsi souhrn ducha svobody, volnosti, mezilidské rovnosti i ženské emancipace. Tato atmosféra ve Španělsku na konci 80. let panovala, zatímco dnes? Darmo mluvit. Nejen ve Španělsku…

v klubu DNF to při tiskovkách žije...

„Film se mi zdá být temnější. Dotýká se hlubin duše více než muzikál, který akcentuje spíše nadsázku a odstup,“ srovnává Kateřina Dušková. „Ale v obou případech jasně vystupuje to úžasné poselství: neztrácej naději, protože zítra můžou být věci jinak. Neděláme „španělský“ muzikál, my děláme muzikál o ženách a chceme tak trochu rozsvítit to pražské podzimní pošmourno, ačkoli nemáme a nikdy mít nebudeme španělskou krev.“
„Hudba má energii, má příběh. Pro mě je tam všechno, co má mít velký muzikál. Písně jsou krásné, dýchají teplem, jsou temperamentní, zahřejou,“ dodala choreografka Ivana Hannichová, jež se pokusila zdánlivě o nemožné: roztančit na třicet většinou činoherců. Právě v choreografii se nejvíce odrazí nadhled a práce s lehkostí a ironií.

„Muzikál je pro mě neskutečná výzva. Původně mi neřekli, že to bude muzikál, a dodneška jsem nevěděla, co je to jazz flamenco, a mám ho zpívat! Ale je pravda, že v mládí jsem si vždycky přála v muzikálu hrát. Líbily se mi ty největší muzikálové klasiky, jako třeba Zpívání v dešti,“ říká Pavla Tomicová. „Teď na zkušebně jsem ale pochopila, že už mě asi opustila pohybová paměť. Totéž se týká i zpěvu. A já jenom doufám, že se zase rychle vrátí.“ (smích)

Pavla Tomicová, Natália Drabiščáková

„Já mám Almodóvara nesmírně ráda, protože se jako jeden z mála odvážně pouští do opravdového zobrazení ženské povahy. Pro mě je to kombinace svobody, nadhledu, patosu, vůní a hudby,“ vypočítává Iva Pazderková. „Je zde spousta situací, kterým se zasmějete, protože se s nimi ztotožníte. Obsahuje řadu vět, které nabídnou řešení i pro život. Je to chytrý muzikál plný odpovědí. Moje postava, na rozdíl ode mě, když se hroutí, dokáže nalézt cestu. Nepřestává věřit v lásku, má nadhled…tak přece jen máme něco společného? Ne, já jsem víc hysterická, a navíc Pepa je dle scénáře o mnoho let starší!...“ (smích)
A jak se jí Pepa zpívá? „Skvěle! Není to nic jednoduchého, ale baví mě to. Uvidíme, jak to zvládne český divák, protože to jsou rytmy, které nám nejsou úplně blízké. Ale mě ta hudba nadchla! Věřím, že navážeme na naši dlouhou tradici snad dobře odvedených muzikálů.“

„Písně vždy dotáhnou, co započne činohra, a jsou překrásné. Ten příběh je ze života. Těšíme se na to, že diváci s námi prožijí příběh, který je nezdrtí, ale pozdvihne. Bude to barevné, nabíjející, veselé, i když dojemné,“ dodala Helena Karochová.

Obě představitelky Pepy jsou navíc velmi spokojené s výběrem Ivánů, kterými jsou Petr Stach (Divadlo Minor, Divadlo Ungelt, Letní shakespearovské slavnosti…) a Lukáš Vlček (Městské divadlo Brno, Národní divadlo moravskoslezské). „Jsou krásní, oba báječně zpívají, jsou to milí kolegové a výborní herci. Ty parchanty, kteří chodí po světě a lámou ženám srdce (i když bez zlého úmyslu), dělají skvěle,“ zhodnotila Iva Pazderková.

.....
foto: Michal Novák