Z tiskových konferencí

Činoherní klub otevírá svou 60. sezónu novou inscenací jednoho ze svých ikonických titulů – Gogolových Hráčů. V režii Lukáše Brutovského se v hlavních rolích představí Ondřej Rychlý, Jan Hájek, Martin Finger či Vasil Fridrich. Další inscenace jubilejní sezóny potom budou režírovat Tomáš Dianiška, Jiří Havelka a Ondřej Sokol.

Ondřej Rychlý jako Icharev (ukázka z inscenace)

Gogolovi Hráči pro úvod jubilejní sezóny nebyli vybráni náhodou. V roce 1982 je v překladu Leoše Suchařípy nastudoval zakladatel Činoherního klubu, režisér Ladislav Smoček s herci, jako byli Josef Abrhám, Jiří Kodet, Petr Nárožný či Jiří Zahajský. Tehdejší inscenace byla na scéně ČK uváděna jako jeden z nejúspěšnějších kusů divadla téměř deset let, během kterých se zde odehrálo na 223 repríz!

Do hotelu v nejmenovaném městě přijíždí úspěšný falešný karetní hráč Icharev, aby si zahrál a otočil pořádné peníze. Už téměř měsíc vyhlíží svou příští oběť. Jen těžko se tedy může udržet, když zjistí, že v hotelu působí parta tří jiných hráčů. Ti ale možná hrají mnohem líp, než se na první pohled zdá…

Vasil Fridrich, Ondřej Rychlý, Jakub Burýšek, Jan Hájek, Martin Finger (ukázka z inscenace)

Hra, kterou Gogol poprvé vydal v roce 1842, byla k novému nastudování svěřena režiséru Lukáši Brutovskému. Obsazeni byli Ondřej Rychlý, Jan Hájek, Martin Finger, Vasil Fridrich, Jakub Burýšek, Viktor Zavadil, Vladimír Kratina, Jan Dlouhý a Jiří Dlouhý. „Ondřej Rychlý se jako Icharev ocitá v obklíčení herců téměř o generaci starších. Zajímavá paralela je, že i ve skutečném prostředí tohoto divadla je Ondřej někdo mladší, kdo tady hostuje, přichází zvenku a potkává se s domácí ‚partou‘ - Martinem Fingerem, Janem Hájkem nebo Vasilem Fridrichem,“ vysvětlil režisér Lukáš Brutovský, jenž shodou okolností Hráče inscenoval před osmi lety ve slovenském Martině.

Podruhé do stejné řeky ovšem vstoupil také herec Vasil Fridrich, který nyní ztvárňuje postavu Krugela. V Hráčích  se už totiž objevil, a to jako Utěšitel v inscenaci režiséra Petra Svojtky v Městských divadlech pražských, která hru uváděla od roku 2008 také celých devět let v hlavní roli s Michalem Dlouhým.

Ondřej Rychlý jako Icharev (ukázka z inscenace)

Poprvé se v Činoherním klubu představí téměř osmnáctiletí synové herce Vladimíra Dlouhého, Jan a Jiří (v rolích Alexeje a Gavrilky). „Máme štěstí, že můžeme vidět v rámci zkoušení geniální herce, jak tvoří. Z toho se nejvíc učíme,“ poznamenal Jiří Dlouhý. „Je to tady velmi příjemné. Menší prostor, kde se každý zná s každým, a my jsme rádi, že nás vzali mezi sebe,“ dodal k této herecké příležitosti Jan Dlouhý.

„Přestože Hráči mají v České republice významnou inscenační tradici, zůstávají ve stínu Revizora nebo Ženitby. Přitom jsou ze současného pohledu univerzálnější a mají více zajímavých specifik. Gogol rozhodně nemá pochopení pro hráčskou vášeň, a tak satirické ostny vyprávění o podvodem podvedeném podvodníkovi jsou jasně čitelné,“ uvedl na tiskovém setkání jeden z dramaturgů inscenace Miro Dacho.

režisér Lukáš Brutovský

„Trošku jsem se Hráčům bránil,“ říká režisér Lukáš Brutovský, „jednak jsem je již inscenoval (a pro režiséra je vždy těžké vstoupit do téže řeky) a jednak dotýkat se něčeho pro Činoherní klub tak významného, není snadné. Navíc je to hra s jednou pointou. V zmíněných „ostnech“ a stylu grotesknosti vidím konec antropocentrismu. Pokusil jsem se dívat na hru tentokrát jiným způsobem a akcentovat pohled na člověka, který si myslí, že svým umem a svými schopnostmi pochopil, ne-li ovládl a zvítězil ve své části světa. Samozřejmě zjistí, že se mýlil a věci nejsou tak, jak si myslel. To mě na tom zajímá.“

Vasil Fridrich k tomu dodal: „Téma hry je podle mě univerzální, je o vášni, které můžeme podlehnout kdykoli. Za karty si můžeme dosadit i cokoli jiného. V nás je také vášeň, pro divadlo! Divadlo se hraje, v tom hráčském rozpoložení se nacházíme vlastně neustále…“
„V životě to ale nepoužíváme. Jenom na jevišti!,“ dodal Martin Finger. „Bylo fascinující rozkrývat, kolik je v tom vrstev. Až na konci zjistíme, kdo koho podvedl, v první chvíli to jako divák nebo při čtení hry samozřejmě nepochytíte. Vůči lidem, kteří v životě používají na ostatní různé hry, fígle a triky, neřeknu nic lichotivého, ve velkých uvozovkách to ale můžete obdivovat, co to je za strategie myšlení.“

Martin Finger, Vladimír Kratina, Vasil Fridrich

Celá hra se točí kolem karet a karetní hry. Máme v souboru Činoherního klubu nějakého vášnivého karetního hráče?
„To se asi nepřiznává, ne?,“ směje se Vasil Fridrich.

„Já začal žolíky, pokračoval pokerem, tady hrajeme speciální oko, že?,“ ptá se Jan Hájek.
„Kvarteto?,“ prokázal velký přehled Martin Finger.
„Mě baví platební karty,“ má jasno Vasil Fridrich.
„S kartami jsem samozřejmě sžitý dlouho,“ míní vážně či nevážně (?) Ondřej Rychlý, „tak jsem si myslel, že to bude strašně jednoduché. Všechny ty triky, vtípky… Výsledkem na jevišti ale jsou akorát zpocené ruce, je to za mě fakt peklo, aby to působilo uvěřitelně. Zkoušení této hry je pro mě zajímavé hlavně tím, jak je to o generaci posunuté. Tedy to, s kým se já jako Icharev konfrontuju.“
Jakub Burýšek prozradil, že jeho děda je kouzelník. „Učil mě řadu kouzelnických triků s kartami. Mně to ale vůbec nešlo, protože mám krátké prsty. Nebyl jsem schopen skoro žádného z triků. Rozčilovalo mě to. Jak jsem s tím rychle začal, tak taky rychle skončil...“
A jak jsou na tom bratři Jan a Jiří Dlouzí? „My si zahrajeme jednou za čas docela těžkou kladenskou hru Lóra, kterou nás naučili babička s dědou. Její obtížnost spočívá v tom, že je dlouhá (smích). Jinak? Prší.“
„Já rozhodně nejsem hráč. Takže jen prší,“ připojil se Vladimír Kratina.

Nadčasová hra a zajímavé obsazení by tak mělo přinést funkční inscenaci v rámci současné dramaturgie divadla. „Nejen dramaturgie samotná a výběr režisérských osobností, ale i další doprovodné akce v 60. sezóně odráží tendence dbát tradic a jména Činoherního klubu, a přitom být divadlem současným. Úkol to není lehký. Jubilejní sezóna v sobě bude mít v nahuštěné podobě vše, co dlouhodobě chceme obsáhnout. V dramaturgii autorské texty psané přímo pro nás, nové hry v českých premiérách i klasická dramata v současném kabátě. Herci a herečky, kteří spolu dříve nepracovali (nebo jen ojediněle), se na jevišti budou potkávat o něco víc. To je pro souhru souboru a nalezení vlastního rukopisu podstatné,“ vysvětlil umělecký šéf Činoherního klubu Martin Finger. „Všichni, kdo v Činoherním klubu pracují, musejí v této významné sezóně zařadit ještě vyšší rychlostní stupeň, před námi je perný divadelní rok. Činoherák má od září pozměněný vizuál a některé prostory divadla prošly menší rekonstrukcí. Pevně věřím, že náš bohatý program i změny diváci ocení,“ dodal.

Hráči  mají v Činoherním klubu premiéru 7. a 8. září 2024. Nejbližší reprízy jsou pak naplánovány na 30. 9., 3. 10. a  28. 10. 2024.

Ondřej Rychlý, Jakub Burýšek, Martin Finger

„V jubilejní šedesáté sezóně navazujeme na odkaz zakladatelů Ladislava Smočka, Jaroslava Vostrého, hereckých i režisérských osobností, které vdechly život činoherní scéně Ve Smečkách, a snažíme se jej dále rozvíjet. Těší mě, že při ‚šedesátce‘ v Činoherním klubu přivítáme tři výrazné režisérské osobnosti – kromě Lukáše Brutovského to budou Tomáš Dianiška a Jiří Havelka, které doplní Ondřej Sokol jako naše kmenová stálice. Mám velkou radost, že i po šedesáti letech si Činoherní klub drží punc Klubu Hráčů,“ vysvětlil ředitel ČK Tomáš Suchánek.

V prosinci uvede režisér Tomáš Dianiška hru s pracovním názvem První dámy, v níž se v hlavních rolích objeví herečky Lucie Žáčková, Markéta Stehlíková, Sandra Černodrinská nebo Romana Widenková. Inscenace nabídne setkání s Hanou Benešovou, Martou Gottwaldovou, Vierou Husákovou a v neposlední řadě Olgou Havlovou.

Na konci února bude mít v Činoherním klubu premiéru moderní adaptace Ibsenovy Hedy Gablerové v režii Jiřího Havelky. Text autorky Niny Segal se v původní verzi uvádí jako Shooting Heda Gabler, hlavní roli ztvární Marta Dancingerová.

V červnu zakončí sezónu inscenace hry Thomase Vinterberga a Morgense Rukova s názvem Komuna v režii Ondřeje Sokola.

Kromě klasických premiér se diváci mohou těšit také na další akce. V září proběhne v Činoherní kavárně scénické čtení španělské hry FitzRoy od Jordi Galcerán ve spolupráci s Institutem Cervantes. V režii Viktorie Čermákové budou číst Marta Dancingerová, Markéta Stehlíková, Romana Widenková a Lada Jelínková. Divadlo se také zúčastní akce "Zažít Smečky jinak", v rámci které 21. 9. proběhne v Činoherní kavárně tradiční bazárek a koncert.

V dalších měsících navážou scénická čtení textů napsaných přímo pro ČK či z autorské tvorby domácího souboru. Také se uskuteční projekce her, jež výrazně zarezonovaly během šedesáti let existence Činoherního klubu a byly zaznamenány na filmový materiál (Hráči, Smočkova Heda Gablerová a Sokolův Pan Polštář). Projekce doplní diskuze a speciální hosté.

Nebude chybět řada koncertů osobností spojených s divadlem, podcastová série, která bude z různých úhlů mapovat šedesátileté výročí divadla, a v listopadu odstartuje v rámci Týdne svobody první talk show Vasila Fridricha. 17. listopad potom bude věnován speciální oslavě Sametové revoluce, která ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla obsáhne i křest knihy a vyvrcholí koncertem herečky Báry Hrzánové. 19. listopadu poté naváže natáčení 90’ ČT24 věnované výročí založení Občanského fóra, jež proběhlo před 35 lety právě v Činoherním klubu.