Z tiskových konferencí

Česko-slovenská spolupráce měla ve Studiu Ypsilon vždy své přirozené místo (viz režie Milana Lasici nebo Juraje Nvoty). Do této společnosti se nyní dostává Peter Oravec, pedagog a režisér, který má na svém kontě řadu inscenací v divadlech na Slovensku a mimo jiné byl v roce 2014 nominovaný na prestižní slovenskou divadelní cenu DOSKY za režii muzikálu Obchod na korze v kategorii Objev sezóny.

Peter Oravec na jevišti Ypsilonky připravil komedii slovenského dramatika Ľubomíra Feldeka Utíkejte, slečno Nituš. Tento autorský přepis známého operetního díla samozřejmě počítá s hudbou Florimonda Hervé, aranže však budou typicky ypsilonské (připravil Dominik Renč).

na tiskovém setkání v Café Ypsilon

„Ypsilonku jsme vždycky považoval za žijící legendu, divadlo velkých osobností. Chtěl bych veřejně poděkovat, že jsem mohl ve Studiu Ypsilon pracovat. Začal jsem zde zkoušet s malou dušičkou, je to velká zodpovědnost. Spolupráce byla velmi příjemná a nakonec jen s „malými nervy“,“ usmívá se režisér Peter Oravac.

Peter Oravec

Není bez zajímavosti, že „Nituška“ se už kdysi v Ypsilonu dělala a téma autorsky zpracoval Jan Schmid. „Tato klasická opereta (v překladu Oldřicha Nového) ypsilonsky různě posunutá měla u nás premiéru 29. dubna 1976 ještě v Liberci. Nitouche hrála étericky po svém Jitka Nováková a Célestina bravurně, ještě s pelem chlapce, Jiří Lábus, s improvizační lehkostí, jako kdyby byl sám sobě dvojníkem, takže i to nakonec dohromady naplňovalo také představu o urputnosti člověka a nevyzpytatelnosti jeho duše,“ vzpomíná Jan Schmid.

V Ypsilonce roku 2019 si hlavní role zahrají Petr Vršek (Floridor / Célestin) a jeden z výrazných ypsilonských talentů, Lumíra Přichystalová (Denisa / Nituš).

„S Jirkou Lábusem jsem se o této roli bavil, on to hrál trochu jinak…,“ tajemně poznamenal Petr Vršek a dodal: „On měl jako základ Célestina, já mám základ v postavě Floridora.“

Jan Schmid, Peter Oravec

V čem je komorní adaptace slavné Hervého operety Mam´zelle Nitouche od slovenského básníka a dramatika Ľubomíra Feldeka originální? Dotáhl původní Hervého nápad s převleky, nejrůznějšími změnami a dvojím životem postav téměř do absurdních rozměrů, a vytvořil tak předpoklady pro inspirovanou kolektivní spoluhru všech protagonistů na jevišti, která je vlastně i typickým znakem jedinečné poetiky Ypsilonky. Večer se ponese v duchu hravosti, hudebnosti a duchaplnosti...

Lumíra Přichystalová, choreograf Jan Onder a scénograf Ondřej Zicha

V průběhu času vzniklo několik verzí této parafráze, do některých Ľubomír Feldek vložil i politické podtexty, avšak pro tuto inscenaci jsou nejdůležitější radost ze hry a energie, jak poznamenal dramaturg Jaroslav Etlík. Téma pokrytectví v tom snad ani nehledejte, to už přece neexistuje a v současné politice už vůbec ne.

Peter Oravec, Petr Vršek

„Diváci se určitě mohou těšit na velmi vtipný příběh o hledání lidské identity a o dvojpólovosti každého z nás. A vedle toho samozřejmě také na skvělou hudbu, protože Hervého Mam´zelle Nitouche, tedy původní opereta, podle které vznikla mistrovská parafráze Ľubomíra Feldeka, patří k tomu nejlepšímu, co kdy v operetním žánru vzniklo. Ty písně jsou skvělé, lehce zapamatovatelné, jsou to totiž velké evergreeny,“ říká režisér Peter Oravec a pokračuje: „Můžete se těšit na herce Ypsilonky, každého ve dvou polohách - na tom je celá inscenace založena. Dokonce ženy uvidíme i jako muže a naopak. Hra navíc pracuje s principem divadla na divadle, což je pro diváka atraktivní...“

Herci se shodují, že jde o komplexní inscenaci, v níž je od všeho trochu a mix je to hodně náročný… „Hromada textu, jedenáct náročných písní, pohyb a spousta převleků. Ale ráda jsem se s tím poprala, i když teď (po generálce) si připadám, jako bych byla ve fitku,“ směje se Lumíra Přichystalová. „Já tam skoro nic nemám, jen tři písničky. Ale vydýchávám to opravdu dlouho. Máme hodně převleků, je to svižná inscenace rychlých střihů…a s choreografií Jana Ondera,“ dodal Petr Vršek. (Jan Onder přitom nehovoří o choreografii, jen o „pohybové spolupráci“.)

Jan Schmid, Peter Oravec

Studio Ypsilon si v této sezoně připomíná své 55. výročí, které má být i jakýmsi startem k nové cestě, novému směřování. Jan Schmid pojmenoval pouze princip, s dodatkem, že všecko konkrétní je ještě tajemstvím… „Ty věci se zřejmě přihodí a nějak přijdou. Divíme se, jak je to možné, že slavíme 55. výročí, přesto chceme se dobrat dalších, nových témat, aby to pojmenovalo tuto dobu. Za použití metod, které naše divadlo používá od začátku, bude tam jistě hudba, možná ne na prvním místě, ale jako něco, bez čeho nemůžeme být. Principiálně se budeme odrážet od základní věci, že divadlo je jakýmsi společným rituálem. A témata, která přijdou, ta budou v Ypsilonce něčím novým a možná i generačně novým!“

.....
foto: Michal Novák