Z tiskových konferencí

Milan Uhde a Miloš Štědroň, autoři legendárního muzikálu Balada pro banditu, tito dva neobyčejně vitální pánové, připravili pro Hudební scénu Městského divadla Brno zbrusu nový muzikál, jazzový svým charakterem, komediální svým žánrem, autentický inspirací v reálném životě. Viki kráčí za štěstím – tak tvůrci své dílo pojmenovali.

Milan Uhde

„Žijící klasici brněnského hudebního divadla Milan Uhde a Miloš Štědroň přicházejí společně po trojici adaptací klasických literárních děl napsaných pro naše divadlo (Nana, Červený a černý, Divá Bára) tentokrát se zcela jinou látkou – hravou, nápaditou retrokomedií ze 70. let v kabátě jazzového muzikálu. Jejich tým tentokrát rozšířil druhý skladatel, kmenový spolupracovník našeho divadla Karel Cón a lze se tudíž těšit v „bigbandovém“ obsazení našeho orchestru na vydatnou porci chytlavých swingových melodií,“ nastiňuje dramaturg inscenace Jan Šotkovský.

Předobraz příběhu je zcela reálný. Milan Uhde ostatně říká, že si neumí vymýšlet. Vše, co uvidíte, se skutečně přihodilo, a příběh to není zas tak neobvyklý, dost možná se děje i někde kolem vás teď. Je to příběh s fundamentální platností. „Námět a příběh není převzatý ani z literatury prozaické či dramatické, ani z filmu, je to příběh, který se odehrál před mýma očima,“ prozradil Milan Uhde. „Bláznivá láska, která je toho všeho hlavním námětem, může potkat každého a v každém věku. Ani jeden z toho trojúhelníku nepatřil či nepatří mezi urážlivé, charaktery hlavních postav jsem pozměnil, zejména co se týká Viki. Jen postavu jazzmana mám zcela opsanou ze skutečnosti.“ (Tolik k rozptýlení obav „ze žalob“ a zodpovězení otázky, která napadne asi každého, tedy, jsou-li postavy smyšlené, či nikoliv.)

Miloš Štědroň

O čem příběh tedy je? Viki Bouzková (jména pochopitelně byla změněna) by mohla být šťastná – má spokojené manželství, milujícího muže a krásnou dceru. Ale Viki šťastná není… Zatímco její manžel Láďa chce totiž v životě jen klid a pohodlí, Viki touží po vzruchu, vznětech a silných emocích. Zkrátka po „muži s jiskrou“. A pak skrze náhodu (v podobě ulétlého papouška) do jejího života vstoupí populární zpěvák a saxofonista Marek Bašta, idol paní i dívek a lamač ženských srdcí, který triumfuje na hudebních pódiích se svou doprovodnou dívčí skupinou s příznačným názvem Sex-tety. Tento věčný romantik se do Viki zamiluje na první pohled, činí kvůli ní velkolepá vášnivá gesta a zve ji na okázalé večírky do své luxusní vily. Viki cítí, že její život konečně získal onu vytouženou jiskru a že Marek je „ten pravý“ – přestože jí ho rozmlouvají přátelé, dcera i Markova bývalá milenka… Příběh ženské touhy po lásce a štěstí navzdory nástrahám osudu může začít.

V hlavních rolích se představí Lucie Bergerová (Viki Bouzková), Petr Štěpán (Marek Bašta), Jiří Ressler (Láďa Bouzek) a Aleš Slanina (doktor Stašek). Režisérem inscenace je osvědčený režijní spolupracovník autorského týmu Juraj Nvota, známý divákům Městského divadla Brno již režií Divé Báry.

Juraj Nvota

„Ani se to nedá propagovat, ani se to nedá odsuzovat, jsme dospělí, máme zkušenosti, a tak závěrem našeho prvního sezení bylo, že shrneme „naše poznatky“ do tohoto komediálního příběhu, který se odehrává někdy na přelomu 60. a 70. let. Vše na jevišti tomu odpovídá. Tedy záměrné retro a i panelák je téma, netváříme se, že je to současnost. Po stránce reálií padlo jasné rozhodnutí, nechat to tam, stejně jako vykreslení určité tehdejší pospolitosti mužů (schůzky u piva po garážích) a žen (setkávání nad kávičkou). Pouze s tou láskou se nezměnilo nic a princip „z paneláku do vily“, který ve středním věku zapříčiňuje bourání nejednoho manželství, zůstává stejný. Přesto nečekejte realistickou popisnost, realita našeho příběhu bude přecházet do divadelního komiksu. Reáliím se nevyhýbáme, ale snažíme se zapojovat i nějakou tu divadelní licenci a vymýšlíme si, pracujeme se stylizovanou fantazií,“ přibližuje Juraj Nvota. Ke stylizovanému vnímání hry také přispějí rýmované texty.

Lucie Bergerová, Petr Štěpán

Muzikál bude z těch, který hudbou podmaluje téměř celou minutáž inscenace. „Jako vždy oslovil jsem Miloše Štědroně, který mě ještě neposlal k šípku,“ usmívá se Milan Uhde. „Také je silný podíl choreografie Jaroslava Moravčíka a jsem velmi rád za práci Karla Cóna, který hudbě dal swingového ducha.“

„Já swingař moc nejsem, spíš jsem psal ten jazz,“ říká Miloš Štedroň, „a proto jsem se obrátil na Karla Cóna, náš vklad je fifty fifty, on navíc je aranžérem. Ano, hudby je hodně, z velké části tvoří atmosféru než hity, tedy nehledejte v tom, co tam není. Náš záměr je, aby hudba dávala příběhu barvy. Mimo to, je to dokonalé brechtovské divadlo, i když Milan to nerad slyší...“

„Jako autoři jsme rovněž nesmírně vděčni za kritickou a podnětnou dramaturgii. Jan Šotkovský je skvělý dramaturg,“ chválí Milan Uhde.
„Ano, je to dramaturg, který není namalovaný,“ přidal se Miloš Štědroň.

.....
foto: Michal Novák