Z tiskových konferencí

Divadlu v Dlouhé je blízký zájem o nehratelná témata či o dosud u nás neuvedené texty. Večer dvou aktovek G. Feydeaua (Dáváme děťátku klystýr! a „Kašlu na to!“, řekla Hortensie) překvapí minimálně tím, že přesná hodinářská práce velkého komediografa není tolik o humorné zápletce, ale významným podílem obsahu obou aktovek (proti Broukům v hlavě) je „strindbergovský“ pohled na téma soužití muže a ženy. Tvůrčí (a též manželský) tandem Hana Burešová a Štěpán Otčenášek mnoho z patologických rovin partnerských vztahů (zamilovanost, touha, osamělost, láska a sebeláska, problémy denního soužití, drobná i zásadnější nedorozumění, nedůvěra, nevěra domnělá či skutečná, touha vlastnit, chorobná žárlivost, permanentní boj o pozice, zvyk a stereotypy, ponorková nemoc, alergie vedoucí až k nenávisti, vyhoření vztahu, rozchod...) zkoumali v průběhu celé své divadelní praxe (bez ohledu, zda šlo o tragédie či komedie): od Strindbergovy Slečny Julie, přes Crommelynckova Velkolepého paroháče, Dürrenmattovu Play Strindberg, Penhallovu Lásku a porozumění, Marivauxův Experiment, Senekovu Faidru, Calderónova Lékaře své cti... Nyní přichází Feydeau, jak ho zde neznáme.

„O Feydeauovi jsme uvažovali už delší dobu, bylo jasné, že se s ním někdy musíme setkat,“ říká dramaturg Štěpán Otčenášek. „A tak jsme si pročetli všechny dostupné překlady a mj. jsme narazili na ty jeho jednoaktové hry. Pouze dvě z pěti se u nás hrály: byly to aktovky Nebožka panina matka a Leona si pospíšila, které se uvedlo Národní divadlo před čtrnácti lety v režii Ivana Rajmonta. Jenže Feydeau kromě nich napsal další tři a dohromady měly tvořit zamýšlený cyklus her na téma „od svatby k rozvodu“. Požádali jsme Romana Císaře, zdali by se nepokusil tyto tři u nás neznámé aktovky přeložit. Nakonec z nich uvedeme dvě. Mimochodem ve Francii jsou velmi oblíbené.“

Štěpán Otčenášek, Hana Burešová

Tyto jednoaktové hry se dost výrazně liší od předchozího Feydeauova díla. „Jistě Feydeaua každý zná jako autora velkých komedií, všude se to hraje. Zde však tento mistr situační komedie jakoby nechává stranou své oblíbené komediální postupy vystavěné na záměnách, poznámkách stranou a dalších, kterých on dokázal využívat přímo ohromujícím způsobem. Mnohokrát vyzkoušený arzenál opouští ve prospěch prohloubení psychologického pohledu. Feydeau se v těch aktovkách přesto nezapře, snoubí se v nich psychologická drobnokresba s komicky stavěným dialogem. Aktovky jsou to ale monotematické, všechny se zabývají manželskými vztahy. Nemají složitě vystavěné příběhy, sledujeme jen výseky ze života párů. Jejich mikroválky jsou katastrofou pro ty, kteří ji prožívají, ačkoli pohled z vnějšku ukazuje většinou na banality a nesmyslné spory. Vznikají tak vyostřené analýzy, jakoby si přes všechen ten hořký humor Feydeau bral něco ze Strindberga..., jako že inspirovaný jím byl. Najednou nám připadalo krásný ještě neudělat velkou známou hru, vzrušovala nás představa ukázat Feydeaua z jiné stránky, než jak je všeobecně vnímán,“ prozrazuje Štěpán Otčenášek.

„Jsou to takové hezké reality play - partnerský dialog tu působí jako záznam skutečnosti,“ navazuje Hana Burešová. „A také je to poučná študýrka povahokresby. Není ani bez tajemství, že psaní těchto aktovek bylo pro autora soukromou psychoterapií, neboť jeho manželství rovněž skončilo katastrofou. Řada psychologů se nám snaží vysvětlovat, proč něco takového se stává a kde jsou ty mechanismy. Muž a žena jsou odlišní živočichové, o tom není pochyb, my ty vztahy nebo obecně mužskou a ženskou logiku zkoumáme na divadle už delší dobu, tak vám to možná vysvětlíme když ne líp, tak názorně. Prostřednictvím dramatických situací, kdy je vyhoření a krach vztahu jen otázkou času. Na mnoha dialozích vidíme, jak je to ve vztazích stále stejné, i když doba neuvěřitelně pokročila. Stále fungují stejné vzorce obsese, neuróz a dalších průvodních jevů. Proto jsme to udělali tak, že první aktovka se odehraje v čase minulém, v době Feydeaua, druhá potom v době dnešní. Protože není prakticky rozdíl mezí jednáním tehdy a dnes, takže stačí jen vyměnit kostýmy. Leccos se za tu dobu proměnilo, lidé a jejich vztahy nikoli.“

Štěpán Otčenášek k tomu dodal: „Feydeau vlastně postihuje počátky dnešního neurotického člověka a všechny ty problémy partnerské komunikace, které přinesla moderní doba. Působí to až neuvěřitelně aktuálně.“

„Obě aktovky přitom rozhodně nepostrádají humor, ten není však prvořadým záměrem autora, spíše se soustředí na záznam fatální nemožnosti konsensu mezi potřebami muže a ženy. Vrhá nás in medias res do jedné z obvyklých (banálních) nesnesitelných situací, kterých, jak odhadneme, už bylo v životě zkoumaného páru nepočítaně, ale stávají se tou pověstnou „poslední kapkou“, jíž přetéká pohár trpělivosti; z klasické dramatické stavby vynechává tak Feydeau zřejmě dávno vyhořelou a pro něj již nezajímavou expozici, stejně jako nedává ani stín naděje v nějaké peripetii, je tu místo jen na kolizi, krizi, katastrofu,“ zamýšlí se Hana Burešová.

Pro hlavní role dvou neurotických a ustupujících mužských protagonistů („hrdinů“ by asi vzhledem k jejich povahopisu neznělo zrovna případně) se ze souboru DvD jevili jako ideální představitelé Tomáš Turek a Pavel Tesař. Jejich hysterické ženské protějšky si zahrají Magdalena Zimová a Marie Turková. V dalších rolích uvidíte Jiřího Wohanku, Helenu Dvořákovou, Miloslava Königa a Jaroslavu Pokornou v alternaci s Naďou Vicenovou.

-mys-